Děti Inkvizice - Vlad Tepes

Vlad Tepes: Drákula, Člen starobylých Inconnu

Dan Greenberg, přeložil Hater

A když jsme se setkali,
byla naše těla jako závoj,
skrz nějž jsem mohl vidět,
hada svůj ocas požírat,
jen když stranou jsem stál.
 
Některé ženy čekají na Ježíše
a některé očekávají Kaina.
A tak i já visím na svém oltáři
a znova zvedám svou sekeru.
A toho, kdo mě zde najde,
vezmu zpět tam, kde to vše začalo,
 
kde Ježíš byl veleben,
a Kain byl obyčejný muž.
A tak čteme v skvostných Biblích
do kůže a krve vázaných,
že divočina volá všechny
své děti nazpět.

Leonard Cohen, " Muž roku minulého"

Žádný horror nás nemrazí tak hluboko do morku kostí jako legenda o Drákulovi. Vše, co je pro nás bezbožné, perverzní a děsivě svůdné, je skryto v jeho královském chování a upířím úsměvu. Většina z nás si myslí, že upír Drákula existoval pouze ve fantazii Brama Stokera. Jen málokdo ví, že to byl člověk z masa a kostí, který vládl Rumunsku během období křížových výprav, a že z jeho vůle zemřelo sto tisíc lidí. A téměř nikdo si není vědom toho, že stále ještě nezemřel a že jako nemrtvý vládne mnohem větší silou než za života.

Kníže Napichovač

Pro mnoho lidí z venkova je Drákula hrůzostrašná pohádková postava, kterou straší své děti. Pro lidi z města je Drákula levná zábava a způsob k vyděšení a vzrušení dospělých. Těch několik lidí, kteří jsou obeznámeni s životopisem záhadného knížete Vlada Drákuly, se usmívají při představě, že by se stal upírem. I někteří z jeho současníků věří, že Drákulův příběh je spíše pohádkou. A přesně tak to Drákula chce. Skrývat se všem na očích.

Legenda o Drákulovi je opravdu zlověstná. Ti, co ho znali, mu říkali Vlad Tepes ( cepéš) neboli Vlad Napichovač a vinili ho ze smrti desítek tisíců nevinných lidí na příšerných veřejných popravách během konce středověku. Svědectví o jeho krutosti přicházela z Ruska, Turecka, Německa, Maďarska i z jeho rodného Rumunska. Pověrčiví lidé z celého světa barvitě vyprávěli příběhy o jeho krvelačnosti, oblibě pomalého, krutého mučení před popravou, pití krve a černém humoru, se kterým tyto popravy komentoval. Vše je to pravda, vyjma jednoho malého detailu. Tyto krvelačné popravy se konaly předtím, než se stal upírem.

Ostatní z legendy o Drákulovi je skutečné. Valašský kníže ( Valašsko je jižní část dnešního Rumunska, po valašských přistěhovalcích je pravděpodobně pojmenováno i moravské Valašsko. V tomto textu je název Rumunsko používán čistě ve smyslu geografickém, v tehdejší době pochopitelně žádné Rumunsko neexistovalo. Termín Rumunsko zde tedy označuje tehdejší území Sedmihradska neboli Transylvánie, Valašska a Moldavska. pozn. korektora.) Vlad během své krvavé vlády v zemích kolemSedmihradska krutě mučil a nechal narazit na kůl desítky tisíc lidí. Po své smrti se stal jedním z nejsilnějších a nejvlivnějších upírů na světě. Dokonce se odvážil ohrozit nadvládu pradávných předků upírů, Antediluviánů, a stát se jejich nebezpečným nepřítelem. Pouze několik upírů kromě Vlada bylo příslušníkem Kamarily, Sabatu i tajemných Inconnu.

I když Němci, Maďarové, Rusové a Turci věří, že Drákula byl jedním z nejkrutějších vládců světa, kníže řezník, jeho rodáci z Rumunska o něm mluví vždy s vážností a jako o muži cti. Tato oddanost mate učence, kteří tvrdí, že Drákula byl schopen mučit Turky proti kterým bojoval, ale i nechat narazit na kůl celé město plné vlastních lidí. Upíři a těch několik smrtelníků, kteří měli možnost Drákulu poznat, k němu cítí stejnou úctu a sdílí víru v jeho velmi vysoký morální kodex a čest.

Abychom pochopili tyto rozpory, musíme navštívit období, kdy Drákula vládl jako kníže, a také pohlédnout na jeho neživot ve formě upíra. Prozkoumejme oběti, které musel podstoupit, aby ochránil malý národ sevřený mezi dvěmi válčícími kolosy, a oběti nutné k ochraně malé planety ve spárech pradávného, silného, neviditelného zla.

Krvežíznivý řezník nebo čestný muž? Nebo obojí?

Vladův život, smrt, neživot a motivace minulé i současné byly zahalené hustou mlhou tajemství. Až doposud.

Vpusťme do jeho hrobky trochu světla.

Drakův příběh

Kníže Vlad Drákula, druhý syn Vlada Dracula, vládl v 15. století na území Valašska v jižním Rumunsku. Císař Svaté říše římské Zikmund udělil otci i synovi členství v tajné, řeholní a vojenské organizaci zvané Řád draka. Tato tajná společnost dala Vladovi staršímu přízvisko Dracul (rumunsky Drak) a pověřila ho bojem s nepřáteli církve, přirozenými i nepřirozenými. Vlad nazýval své syny Drákula, což znamená „syn draka“ nebo „malý drak“. Později získá Vlad mladší přízvisko Tepes - Napichovač..

V těchto temných časech stálo mezi křesťanskou Svatou říší římskou na severozápadě a islámskou Ottomanskou říší na jihovýchodě pouze křehké Srbsko, Bulharsko a Rumunsko. Život na tomto zranitelném území nikoho byl vždy nebezpečný a víc než jen trochu schizofrenní. Turečtí sultáni vyvíjeli neustálý tlak na rumunské vládce, aby přijali islámskou víru, zatímco křesťanští králové zase žádali, aby rumunští vládci víru bránili a sloužili jako zeď vůči ničivému náboženskému tlaku z jihu.

Strach, nestabilita a stálé násilí naplnilo křehké hranice království a obě impéria byla ochotná uchýlit se ke zradám, vraždám nebo přímému vojenskému útoku, aby získala strategicky výhodné území v Rumunsku. Valašští vladaři neustále čelili nevýhodným alternativám a situacím bez šance na úspěch. Situaci ještě víc komplikovalo to, že drobná země hraničila s pravověrnými křesťany na východě a katolíky na západě, a tak často pociťovala prudký žár rozbrojů mezi oběma frakcemi. Místní němečtí urození bojaři toužili převelice po moci ve Valašsku, a tak neustále podkopávali autoritu knížete. A navíc byly všechny tyto síly zatahovány do tajných válek vedených mezi upířími klany, kteří využívali šlechtu, duchovenstvo, knížata, krále i národy jako své pěšáky. Málokteré kníže se tu dokázalo udržet dlouho. V patnáctém století se Rumunsko stalo bublajícím kotlem, připraveným k pekelnému výbuchu zuřivosti.

Starší Drak

Vladův praotec, Mircea Veliký, vládl ve Valašsku jako kníže a vojvoda podle pramenů 32 let. Navzdory beznadějné situaci a přáním bojarů odrážel silné turecké útočníky sjednocením svých lidí a stavbou řetězu strategických pevností napříč Rumunskem. Na základě informací od záhadné upírky Durga Syn vyhnal z úkrytu a zabil několik upírských vzbouřenců (anarchů) z klanu Tzimisce, kteří terorizovali některé z jeho vesnic.

Když se začalo sousední Srbsko a Bulharsko dostávat pod nadvládu stále se blížících Turků, požádal mocnou Svatou říši římskou, aby poslala na pomoc křižáky. Naneštěstí ale posily, které křesťané vyslali, byly nezkušené a odmítli si nechat poradit od Mircey a jeho zkušenějších jednotek. Srbsko a Bulharsko bylo dobyto a křesťané utrpěli ztráty tak katastrofální, že se císař Svaté říše římské vzdal ochrany svých východních hranic a místo toho se soustředil na boj s kacíři v západní Evropě.

Mircea se houževnatě bil sám a držel svůj trůn bez pomoci říše, kterou chránil. Nakonec byl přinucen platit sultánovi daň, ale narozdíl od Srbska a Bulharska si divoké Valašsko udrželo své náboženství, sílu, trůn a území.

Otec Drak

Poté, co Mircea zemřel, padlo těžké břímě vlády nad Valašskem na jeho syna Vlada Dracul zdědil trůn země opuštěné křesťany a pod tlakem neustálých útoků ze strany Turků. Musel obětovat mnoho drahocenného času a energie handrkováním s urozenými bojary o zákonech, zatímco oni se snažili získat co největší pravomoce. Také válčil s upíry klanu Tzimisce, kteří soužili venkov, takže je vyhnal z jejich tajných úkrytů a nechal je narazit na kůly. Podporu  mu poskytli někteří členové řádu Draka a také Durga Syn. Ale zbytek Evropy zdařile ignoroval "méně civilizované" království na své vzdálené hranici.

Oficiálním zástupcem Svaté říše římské na tomto území byl regent Jan Hunyadi. A přestože byl na křížových výpravách spíše kvůli penězům než ideálům, byl Evropany považován za největšího křižáka té doby, a tak spravoval zdroje císařství pro válku s Turky.

Hunyadi neměl spravedlivého valašského vůdce rád a chtěl na trůn Vlada Dracula dosadit snadněji ovladatelného muže. Takže i když valašskému knížeti slíbil podporu, spíš nic nedělal a Turci zatím pomalu dobývali Mirceovy pevnosti. Armády Sultána Murada II. uzavíraly svá sevření kolem Rumunska a cestou surově masakrovaly všechny rolníky, které našly. Když Drákulův otec zjistil, že stojí sám proti muslimům, které přísahal zničit, uzavřel s Turky dohodu.

Přál si ušetřit svůj lid agónie úplného zničení, a tak úskočný Vlad Dracul souhlasil s pomocí při podrobováním vlastních lidí. On a velmi mladý Drákula jezdili s Turky, když masakrovali, rabovali a vypalovali svou cestu Valašskem.

Ale Dracul přelstil sultána a zaútočil na nejméně loajální oblasti Rumunska a dovolil měšťanům raději se vzdát než se nechat odvléct do tureckého otroctví. Zatímco zaměstnával obrovskou část sultánovy armády nesmyslnými nájezdy na malé vesnice, nařídil Vlad tajně svému staršímu synovi Mirceovi mladšímu, aby vedl bleskové útoky na důležité turecké pozice. Mladý muž tak úspěšně získal zpět celý řetěz strategicky důležitých rumunských pevností postavených jeho dědečkem.

Když turecké dobývání rumunských vesnic vedlo k zvětšování valašského území pod křesťanskou kontrolou více než kdykoli předtím, začal sultán pochybovat o loajalitě Vlada Dracula. Roku 1444 nechal předvolat knížete a jeho tři syny, aby okusili pohostinnost jeho dvora. Vlad v tom tušil past, ale cítil, že by sultána mohl přelstít. Tak zanechal doma Mirceu a věděl, že jeho nejstarší syn by se v případě jeho popravy mohl ujmout vlády.

Přesně, jak Dracul předpokládal, nechal ho (a jeho dva syny) sultán přepadnout a uvěznit. Murad dovolil potrestanému Draculovi se vrátit, ale nechal si chlapce jako rukojmí, aby si tak zajistil Vladovu poslušnost. Drákulovi bylo tehdy pouze jedenáct let.

Během těchto krušných časů neudělal největší křesťanský křižák téměř nic. Papež a lidé z celé Evropy žádali Hunyadiho, aby uvolnil křesťanské síly. Nicméně místo toho, aby se cítil povzbuzen valašskými úspěšnými protiútoky, bral Hunyadi vítězství Dracula jako ostré a bolestivé připomínky své vlastní nečinnosti. Když už nemohl déle vzdorovat, naplánoval větší křížovou výpravu. Hunyadi shromáždil armádu, kterou považoval za dostatečnou, a opustil bezpečí hradu Hunedora a vyjel na tažení do Varny. Když dovedl své vojsko do valašska, varoval ho zděšený Vlad Dracul, že "sultán chodí i na lov s větším počtem mužů". Nicméně Vlad nedbal svého vlastního úsudku a rady záhadné, staré věštkyně a poslal s nimi pět tisíc mužů a svého syna Mircea Mladšího.

Navzdory Mirceově brilantní taktice (zahrnující první rumunské použití kanónu) byla křesťanská armáda přesilou zmasakrována. Mircea pomohl poraženému Hunyadimu ustoupit do bezpečí, ale pak požadoval, aby byl regent zadržen a zodpovídal se ze svých hrubých taktických chyb. Soud souhlasil a odsoudil Hunyadiho k smrti. Ale mocný Hunyadi využil svých známostí na vlivných místech, aby zrušil rozsudek. Spojil se s Drákulovým bratrancem Vladislavem II. z rodiny Danesti a slíbil mu, že z něj udělá knížete Valašska, pokud Vladislav dokáže zabít knížete Dracula.

Vladislav tedy vyslal vrahy, aby přepadli a zabili Vlada a Mircea během jejich boje s Turky. Nicméně vrahům se nepodařilo dostat do blízkosti knížete, dokud jim svou pomoc nenabídli upíři klanu Tzimisce. Rodní Tzimiscové, kteří Dracula nesnášeli kvůli jeho úspěšným útokům na upíry, použili nadpřirozené síly, aby knížete a jeho syna uštvali. Nemrtví spolupracovníci rodiny Danesti zajali Mirceu Mladšího a pohřbili ho zaživa, ale starší Vlad jim dokázal unikat dost dlouho na to, aby stihl napsat tajný testament.

Zabalil do něj medailon Řádu Draka, toledský meč, který dostal od císaře Zikmunda, a dopis, tyto věci pak předal svému věrnému sloužícímu. Nařídil mu, aby balíček doručil právoplatnému dědici trůnu.

Během několika málo hodin dopadli v močálech vrazi Vlada staršího a zabili ho. Tzimiscové pak s pomocí Hunyadiho dosadili na trůn Valašska Vladislava II. protože věřili, že rodina Mircea Velkého byla zničena.

Syn Draka

Hanebná vražda moudrého, odvážného a lstivého vojvody otřásla křesťanským světem a sultán tu zprávu uvítal s radostí. Hunyadi ho zbavil jediného vládce, který ho kdy byl schopný přechytračit, a dosadil místo něj slabého a neschopného nástupce.

Pro případ, že by se Vladislav ukázal být nebezpečným, začal Murad připravovat syny Dracula do úřadu jako nastrčené vládce. Mezi jeho poradci byli někteří z největších učenců světa a ti vyučovali chlapce ve státnictví, vědě, jazycích, tureckých bojových strategiích a starobylé řecké filozofii. Vlad Drákula byl zvlášť ovlivněn filozofií kýniků, která tvrdila, že lidské jednání je řízeno čistě sobecky. Také se naučil záhadným způsobům súfismu a svatých mystiků arabského světa, kteří jej učili i ostatním názorům.

Jeho jedinečné postavení na sultánově dvoře byla ideální k pozorování politiky Otomanské říše a k odhadu, kdo doopravdy ovládá zemi. Viděl mocné upíry klanu Assamitů manipulovat slabými muži, a tak ovládat veškeré důležité státní záležitosti. Zdálo se, že pouze osvícení mystikové úplně chápou rozsah vlivu upírských klanů.

Studium Drákulovi pomohlo překonat utrpení a odevzdanost svému zajetí. Odmítl se přidat na stranu sultána a každodenně terorizoval své strážce, kteří měli zakázané ho trestat. Naproti tomu se mladšímu synovi Dracula, Radovi, bohatství jejich zlatého vězení líbilo. Líbily se mu zvyky sultánova dvora a začínal se stále více podobat Turkům. Především obdivoval královský harém, který byl křesťany považován za hříšnou výstřednost.

Ač by Radu byl lépe ovladatelným vládcem, rozhodl se sultán, že k získání valašského trůnu je zapotřebí Vladova dravost a silné vedení. Propustil tedy dvacetiletého prince a vyslal ho spolu s družinou uplatnit jeho právoplatný nárok na trůn. Vlad přemohl uchvatitele trůnu a roku 1448 usedl na trůn a vládl jako loutka. Jeho věrní ho brzy informovali, že opět byli vysláni Hynuadiho vrahové, aby ho zabili. Proto po krátkých dvou měsících na valašském trůně utekl na sever do Moldávie, kde našel azyl mezi královskými příbuznými. Hunyadi dosadil zpět na valašský trůn následníka rodiny Danesti a vyhnanec Vlad pokračoval ve svých studiích pod dohledem křesťanských mnichů. Tak Drákula poznal renesanční humanismus, který byl v Evropě právě na vzestupu, a také tajné učení křesťanských mnichů.

Během tohoto Vladova dobrovolného vyhnanství ho našel věrný stoupenec jeho otce a předložil mladému knížeti medailon Řádu Draka, meč a dopis.

Dopis odhalil mnoho tajemství o tom, jak vládnout Valašsku, životně důležité informace o křesťanech, muslimech, cikánech a upírech Tzimisce a obsahoval i místa tajných úkrytů upírů.

Starší Dracul odhalil svému synovi tolik, protože Řád Draka měl přístup k mnoha tajným informacím o boji se zlými duchy, jako upíři. Dracul napsal: "Vyhledej radu upírky Durga Syn. Pouze ta mezi zplozenci pekla miluje zemi tolik jako já. Nevěř bojarům, mohamedánům ani upírům klanu Tzimisce, protože nikdo z nich tě nebude chtít podporovat. Radši jim všem odporuj a zaměstnej je v půtkách jednoho proti druhému ve jménu lidu... Zdědit trůn Valašska je jako zdědit kříž. Ti, kdo dobrovolně nedokáží učinit oběti, tu poznají pouze bolest a utrpení. Ač mně to velmi bolelo, zanechat své syny sultánovi napospas, ochotně jsem obětoval tebe a tvého bratra trůnu, který je křížem. Pokud nejsi schopen takto jednat i se svou rodinou, tak tě trůn zničí. Ale pokud chápeš, proč jsem to udělal a rád bych udělal znovu, budeš na trůnu z trní vzkvétat. A pokud dobrovolně obětuješ vše, co máš, vše, čím jsi, a budeš věřit kříži, budeš žít navěky."

Dopis Vladovi říkal, aby se očistil, spojil s mocným příznivcem, navštívil Řád Draka a znovu získal svůj trůn. Vlad přísahal na meč a medailon, že to tak udělá a pomstí vraždu svého otce.

Drak se probouzí

Zatím ve valašsku Hunyadiho loutkový vládce naprosto nebyl připraven nést bolestivé břímě vlády nad krvavým hraničním královstvím a nevedl si moc dobře. Po několika letech sultánova nátlaku se ohnul jako stéblo ve větru a změnil se z křesťanského patolízala na profesionálního tureckého vazala. I místní bojaři si s ním krutě zahrávali a získávali tak víc moci, než jim příslušelo.

Jak rostla nespokojenost křesťanského světa s dosazeným valašským vládcem, podstoupil Drákula riziko hodné jeho otce. Opustil bezpečné moldavské útočiště a probil se k hradu Hunedora. Přežil všechny útoky ze zálohy a vrahy, aby se dostal na dvůr nejmocnějšího křesťanského vůdce v zemi. K překvapení celého křesťanského světa přísahal neochvějnou věrnost Janovi Hunyadimu, vrahovi svého otce.

Vladův prohnaný tah se hodně vyplatil. Jeho statečnost a opovážlivost ohromila Hunyadiho nesmělý dvůr jako nic předtím. Díky několika chybám přišel stárnoucí Hunyadi o správu nad Maďarskem a nutně potřeboval silné stoupence. Potřeba neohroženého poručníka převážila nad touhou po další pomstě rodině Dracula, a tak přijal nabídku mladého knížete a začal ho učit západnímu způsobům boje a protiturecké taktice. Drákula se během svého pobytu u Hunyadiho dvora dozvěděl tři důležitá tajemství. Zvládl strategii partyzánského boje protestantských kacířů (zaútočit a zmizet) a naučil se technologie stavby pancéřovaných bitevních vozů, jejichž použití se překvapivě podobalo moderním tankovým strategiím boje. Drákula byl už expertem na islámskou bojovou taktiku, a tak se dychtivě naučil i tyto dvě strategie křesťanských křižáků.

Třetím tajemstvím byly informace o nesmrtelných upírech, kteří ovládali velkou část osudů smrtelníků. Z tajných hovorů s cikány a zajatými kacíři se naučil mnoho o zvycích a nadáních upírů klanu Tzimisce. Hunyadiho muži tyto příběhy odmítali jako pověrčivé blouznění, ale Vlad věřil slovům svého otce. Od starých rumunských mudrců se naučil všechno, co mohl, o nově vznikající Kamarile a Sabatu. Během svého pátrání po okultních vědomostech uskutečnil několik poutí napříč Evropou.

Šel dokonce tak daleko, že informace o všudypřítomných upírech hledal na svitcích z dob starobylé Byzantské říše. Když se z vnějších zdrojů dozvěděl vše, co mohl, navštívil kapli Řádu Draka v císařské pevnosti v Norimberku.

Připojil se k dvaceti třem dalším členům vnitřního kruhu a přísahal chránit křesťanství proti silám ďábla. Od toho dne nosil dračí medailon, na němž byl zobrazen drak požírající svůj vlastní ocas ukřižováný na dvojitém kříži. Vlad přijal také tři pláště řádu: zelený jako dračí šupiny, červený jako krev mučedníků a černý jako zármutek nad Kristovou smrtí a všechny je pyšně nosil. Po pěti letech po Hunyadiho boku zvládl Vlad všechno, co ho jeho rádce mohl naučit, a dokončil všechny tajné přípravy k znovuzískáni svého dědictví. Méně než dva týdny poté, co Hunyadi náhle zemřel, zaútočil Vlad na Vladislava II. a uchvátil zpět valašský trůn.

Drakova vláda

Dvacetipětiletý kníže a vojvoda neztrácel čas sjednocováním sil v Rumunsku. Jeho otec zkoušel sloužit dvěma pánům a zemřel jako služebník nikoho. Vlad byl rozhodnut vyhnout se tomuto osudu a místo toho slíbil věrnost pouze sobě a rumunskému lidu. Neúprosnou rychlostí upevňoval spojenectví s důležitými osobnostmi na křesťanském západě, zaplatil daň sultánovi, potlačil vzpouru proti Turkům podél hranic a zocelil svou armádu.

Všichni mocní okolo něj, císař, sultán, místní bojaři i upíři Tzimisce, se hladově dívali na mladého, nezkušené kníže. Nejbezprostřednější nebezpečí přišlo zevnitř. Vznešení bojaři se nedokázali smířit s představou vojvody se silnou vůlí na trůnu a začali dělat stejné problémy jako jeho otci a dědečkovi. Po mnoho generací získávali stále více a více síly vyvoláváním roztržek mezi Drákulovou rodinou a rodinou Danesti a byli připraveni použít tento trik i na Vlada.

Ale Drákula se nenechal ubodat tisícem komárů. Rychle objevil a pobil členy soukromé armády Vladislava II. a každého jeho potomka mužského pohlaví, který by si jednoho dne mohl dělat nárok na trůn. Během jednoho takového útoku dobyl lstí hrad za hranicemi svého území a pak ho přenechal Turkům, protože by ho neubránil.. Tyto násilné kroky překvapily celý dvůr a zřetelně zklidnily machinace v místní politice.

Než se dvůr vzpamatoval, vybudoval Vlad silnou vojenskou jednotku žoldáku věrných pouze jemu. Najímal muže všech etnických skupin, i Turky a cikány, a požadoval, aby spolupracovali. Naučil je způsobům křesťanského i muslimského boje a také jak zabíjet upíry. Z nejlepších sestavil elitní jednotku, své věrné "Sekery", a udělal z nich mistry napichovače.

Když se bojaři odhodlali k odporu proti Drákulově vládě a poslali proti němu soukromou armádu, Drákula ji zavedl do léčky a všechny pobil. Potom pozval provinilé bojary na velikonoční večeři, řádně je pohostil a pak se jich zeptal, kolik valašských knížat pamatují. Někteří z nich si jich pamatovali víc než třicet. Drákula obvinil z rychlého střídání knížat bojary a jejich "hanebné intriky". Pak zavolal své Sekery a nechal narazit na kůly všechny starší bojary a jejich ženy, mladším nechal nasadit okovy. Vladovy jednotky odvedly mladé bojary do hor, kde museli na Drákulův rozkaz stavět hrad. Jejich vybrané šaty se rychle změnili na hadry a bojaři pracovali, dokud nezemřeli. Vlad vyplnil náhle mezery mezi šlechtou svými nejvěrnějšími, povyšoval obyčejné lidi a uděloval tituly. Povýšil více sedláků do šlechtického stavu než jakýkoli jiný vládce. Ostatní bojaři se z troufalosti tohoto kroku nikdy pořádně nevzpamatovali, ale prokazovali mnohem větší spolehlivost.

Hrad, který byl ukázkou mistrovského obranného inženýrství a zahrnoval i tajnou chodbu do hor, úmyslně porušoval dřívější dohody s císařem i sultánem, které zakazovaly vazalům, aby se bránili proti svému pánovi. Jako jeho dědeček Mircea Veliký nechal Drákula postavit řetěz zdí a pevností na obranu proti přicházející bouři z islámského jihu. Také nechal na skrytých místech postavit malé horské pevnosti a uložil v nich zásoby.

Získal si věrnost místního kněžstva svou štědrostí a láskou k rituálům. Dával velké dary církvi, nechal stavět kláštery (samozřejmě s mučírnami a tajnými únikovými chodbami) a vždy své napichované oběti nechal křesťansky pohřbít. Dával si pozor, aby zatím nijak neohrozil upíry Tzimisce, ale poslal své Sekery, aby sledovaly jejich činnost. Také vyslal jezdce, aby našli Durga Syn, ale to se mu nepodařilo. Na svém dvoře byl Drákula mocným vládcem - rozhodným a neústupným. Přímý přístup mu získal věrnost vojáků, služebnictva a rumunského lidu, který v něm viděl mnoho z jeho otce a praotce. Prosperita a blahobyt lidu byla na prvním místě, protože věděl, že bude jeho podporu potřebovat, pokud chce přežít a vést si dobře.

Když si byl svou mocí na vlastním území jistější, začal se Vlad zabývat zahraničním. Věděl, že trůn je šílený stroj, který drtil a trhal knížata na kusy konfliktem věrnosti. Ale Vlad dbal rady svého otce a věděl co očekávat. Pomocí své věrné družiny odhalil špehy Svaté říše římské, otomaské říše i valašské šlechty a začal je krmit hromadou falešných informací. Od svých špehů a dalších členů Řádu Draka, z nichž mnozí byli knížaty nebo hlavami států, získával důležité informace o jejich úmyslech.

Vlad věděl, že každá z těchto mocenských skupin z něj bude chtít udělat svého vazala a rozhodl se, že se postaví všem. Raději než se připravit na odpor nevyhnutelnému tlaku, který by na něj začali vyvíjet, otočil kartu a začal posílat požadavky on jim. Když se jejich diplomaté odmítli přizpůsobit požadavkům, nechal je umřít na nemilosrdných, prapodivných popravách okořeněných špetkou černého humoru. To mu okamžitě vyneslo pověst silného vůdce, se kterým si není radno zahrávat.

Když do valašska přišlo z Německa čtyřicet mladých mužů, aby "se učili rumunskému jazyku", zeptal se jich Drákula, proč cestovali celou tu dlouhou cestu až sem do alašska, když se rumunsky mohli naučit v Maďarsku nebo v jiných částech Rumunska hraničících s jejich zemí. Nedokázali mu uspokojivě odpovědět, a tak je nechal Drákula všechny narazit na kůl jako špehy.

Němečtí Sasové ve valašsku se vzbouřili a chtěli sesadit Vlada z trůnu, a tak odpověděl řadou odvetných nájezdů na saské usedlosti a nechal na kůl narazit každého vesničana, kterého našel.

Čím více nepřátel se na něj zaměřilo, tím více komplikované byly jeho mučící techniky. Soupeř z rodiny Danesti, kníže Dan III., napochodoval se svou armádou na Drákulovo území a rozkázal lidu, aby se proti Vladovi vzbouřil a obvinil ho ze zaprodanectví Turkům. Ale rumunský lid zůstal věrný Drákulovi, protože odmítl sultánovi platit daň, a revoluce se nekonala. Drákula nechal Dana III., aby si vykopal vlastní hrob, zatímco kněz odříkával motlitbu za mrtvé.

Drákulovým posledním soupeřem o trůn byl Vlad Mnich. Drákula nechal vypálit německé kláštery, ve kterých se ukrýval a nechal narazit na kůly obyvatele celého městečka za to, že se v něm Mnich ukrýval.

Toto vše byly pouze přípravy na dosud nejdůležitější střetnutí - ne s Turky, ale s upíry. Drákula věděl, že se maskovaní upíři Tzimisce volně pohybují po jeho dvoře a snaží se na trůn dosadit rodinu Danesti. Sledoval je, ale nechtěl, aby věděli, ze zná jejich tajemství.

Když se mladý muž, který se bil silou deseti mužů a zranění se mu hojila nevídanou rychlostí, odvážil vyrušit při půlnočním napichování v sídle vzbouřence Dana III., věděly Drákulovy Sekery, co je zač a co s ním mají přesně udělat. Bojovaly s upírem dřevěnými kopími a propíchli mu srdce. Potom ho tajně převezli na hrad Drákula, kde ho Vlad nechal vsadit do vězení, odstranil mu ze srdce kůl a ochutnal jeho krev. Palčivá síla se knížeti Drákulovi rozlila v žilách a povzbudila jeho vášeň pro další dobývání. Odměnil své věrné Sekery menším množstvím upíří krve a začal jim plánovat slavnou budoucnost.

Toto je důvod, proč bylo narážení na kůl Vladovým nejoblíbenějším způsobem popravy. Věděl, že kdyby chtěl zaútočit na upíry, musí je jeho muži pobít bez jakéhokoli podezření mezi sedláky. Místní žili za zjevných upířích útoků několik století a byli by zděšeni, kdyby věděli, že útočí na upíry, a píchá tak do vosího hnízda. Během krátké doby zajal Vlad další tři upíry a vzal jim krev.

I když upíři klanu Tzimisce stranili rodině Danesti a Vladovo pronásledování jejich mladých se jim nelíbilo, obdivovali jeho troufalost, vynalézavost a respektovali ho víc než ostatní kandidáty na trůn. Někteří se mu chtěli pomstít a jiní ho chtěli přijmout do klanu. Ale protože se právě připojili k Sabatu, byli příliš zaneprázdněni svou válkou proti starším, takže v nich jeho odvaha vzbudila pouze přechodný zájem.

Tak vzniklo Drákulovo okouzlení krví. Jeho dvořané ho mohli vidět namáčet si chleba v krvi mučených nepřátel. I když mnozí tvrdili, že tak pouze děsí své nepřátele, opravdu se u něj vyvinul jistý druh závislosti na krvi, i když jen slabé lidské krvi.

Když bylo království konečně zbaveno všech vnitřních hrozeb, ze západu chráněno uzavřenými smlouvami a osobní síla vypěstována pravidelným přísunem upíří krve, začal Drákula svoji válku proti Turkům.

Drak útočí

Novému sultánovi Mehmedovi II. docházela s valašským vládcem trpělivost. I když se Vlad postavil Svaté říši římské, dal jasně najevo, že nebude islámskou loutkou.. Když papež vyhlásil novou křížovou výpravu proti Otomanské říši, odpověděli rozvrácení evropští vladaři jen velmi neochotně. Pouze Vlad byl na válku připraven a díky tomu se dostal do papežovy přízně.

Když Drákulu navštívila sultánova delegace, aby naléhala a zajistila jeho pomoc při dobývání zbytku Srbska, požádal členy delegace, aby si sundali turbany. Na to mu odpověděli, že si je nikdy nesundávají. Vlad řekl, že jim pomůže dodržovat zvyk a nařídil, aby jim byly turbany přitlučeny hřebíky k hlavám.

Potom se spojil se srbskými vůdci a informoval je o chystané tajné invazi. Přestal sultánovi platit daně a bojoval s muslimskými vojáky, kteří podnikali nájezdy na jeho vesnice a verbovali mladíky do vojska, mezi janičáry.

Udělal to, protože chtěl sultána vyprovokovat, neboť požadoval, aby ho Vlad navštívil v Konstantinopoli, aby si "probrali" nastalou situaci. Drákula se tomuto průhlednému pokusu o zajetí vysmál a odepsal, že nemá žádné peníze, které mohl zaplatit a kdyby opustil království, tak by toho využili jeho sasští nepřátelé a zaútočili. Odolával až do zimy a když zamrzl Dunaj, tak souhlasil s cestou za sultánem. Požádal Mehmeda, aby vyslal důležitého muslimského pašu, který by vládl místo něj alašsku, zatímco bude pryč. Sultán s tím souhlasil, ale poslal špeha, který měl Drákulu doprovodit.

Vlad nechal pašu, jeho doprovod a špeha narazit na kůly. Pak se převlékl za pašu a se svým vojskem připochodoval k velké pevnosti postavené jeho otcem. Perfektní turečtinou požádal stráže, aby okamžitě otevřely bránu a vpustili jeho vojáky dovnitř. Stráže uposlechly a Drákulovi muži vnikli dovnitř a všechny pozabíjeli. Pak se svými jednotkami začal útočit bleskovými nájezdy na turecké pozice.

Vladův úspěch vzrušil celý křesťanský svět, ale přesto Evropa neposlala žádné posily. Sultán posbíral největší armádu v historii Otomanské říše a vytáhl, aby porazil drobné valašské vojsko jednou provždy. Drákula sestavil své jednotky z mnoha různých lidí, kteří obývali jeho zemi, a povzbuzoval je květnatými a inspirujícími projevy. Velmi štědře odměňoval všechny muže, kteří byli zraněni v bitvě, a ty, kteří utekli nebo byli raněni do zad, nechal narazit na kůl. Vytvořil vysoce výkonnou síť špehů podél Dunaje, a byl tak informován a pohybu nepřítele.

Jeho jednotky prováděly bleskové nájezdy na turecké pozice, působili co nejvíce škod a mizely dřív, než se turecké jednotky shromáždily. Jeden z těchto útoků byl veden v těsné blízkosti sultánova stanu. Turci prohledávali zemi, ale Drákulův skrytý tábor najít nedokázali.

Turkům se podařilo zajmout jednoho vojáka z Drákulových venkovských jednotek a nabídli mu zemi a titul za informace. Venkovan odmítl a také odmítl zradit svou zemi, i když mu vyhrožovali pomalou smrtí mučením. Tehdy poprvé poznal sultán, že se má proč bát svého protivníka.

Drákula lákal sultánovy muže pomocí strategických ústupů stále hlouběji na valašské území. Používal taktiku spálené země, a tak ničil vše na cestě, otrávil studny, odvezl dobytek a odchyloval řeky Turkům do cesty. Všechny vystěhované vesničany umístil pod ochranu svých vojsk a posílal do tureckých ležení sedláky nakažené morem, aby nákazu dál šířili.

Turci zjistili, že vstoupili do pustiny plné popela, močálů a nemocí. Když se malé jednotky vydaly hledat jídlo a drancovat okolí, Drákulovi muži je našli a pobili do posledního. Vlad dál pokračoval ve svých půlnočních nájezdech na hlavní turecké ležení, a snižoval tak jejich počet. Upírská krev kolující mu v žilách mu dávala nadlidskou sílu, odvahu, a povzbuzoval tak své muže k mnoha hrdinským činům.

Tato taktika měla na Turky patřičný účinek. Se snižujícím se počtem narůstal strach a morálka upadala. I když oblehli několik důležitých pevností na cestě k Drákulovu hlavnímu městu, nebyli schopni ani jednu z nich dobýt. A poté, co se přiblížili až k opevněnému hlavnímu městu, zjistili, že se nachází před branou do pekel. Podél cesty byl "les mrtvých" - míle se táhnoucí řady mrtvol naražených na kůly. Na nejvyšších kůlech byly zahnívající zbytky těl paši a špeha. Zápach byl tak ohromující, že se zděšený sultán, stále ještě roztřesený z nedávného, téměř úspěšného útoku na svůj život, poddal svému strachu. Nechal jednotky na noc vykopat široký příkop okolo ležení, aby tak udržel Vladovy vojáky mimo tábor, a příštího rána nařídil hromadný ústup.

Vladovo ohromující vítězství, původně s tak malou šancí na úspěch, z něj udělalo velkého hrdinu křesťanského světa. Rozezlený sultán věděl, že nemůže knížete porazit konvenčním způsobem, a tak použil trik obvyklý pro valašské bojary. Podpořil jiného uchazeče o valašský trůn a poslal ho zničit Vladovu vládu zevnitř. I když Vlad nelítostně vyhladil téměř každého uchazeče, zůstal ještě jeden, kterého nezabil - jeho bratr Radu.

Pád Draka

S masivní podporou tureckých jednotek za svými zády řekl Radu místním bojarům, že pokud ho budou podporovat, tak by se mohli zbavit mocného knížete Drákuly. Bojaři začali pomocí své propagandy vyvolávat mezi lidem protidrákulovské nálady. Obviňovali Vlada z toho, že chce každého ve Valašsku narazit na kůl, a popisovali život pod Drákulovou vládou jako neustálé strádání a válku s Turky.

I když hodně Drákulových bojarů zůstávalo věrných, mnoho starších bojarů zradilo, dovolilo tureckým jednotkám projít svými pevnostmi a pouštěli je do valašských hraničních měst. Protože skrz neprodyšně uzavřené hranice procházely díky zradě jeho vlastních lidí turecké jednotky, ocitl se Vlad v obležení na svém hradě. Jeho paní se raději vrhla z okna hradní věže, než aby riskovala zajetí. Vlad byl přinucen ze svého obleženého hradu ustoupit tajnou chodbou. Jeho Sekery a věrní služebníci mu pomohli utéct do bezpečí na sever, zatímco ho jeho nevěřící bratr Radu zrazoval a nastoupil na trůn.

Bez svých věrných vojáků a čerstvé upíří krve se Vlad stal stejně slabým jako kterýkoliv jiný smrtelník. Rozhodl se, že půjde k Matyášovi Korvínovi, králi maďarskému a Hunyadiho synovi požádat o novou křížovou výpravu. Naneštěstí byli evropané rozděleni a hádali se mezi sebou, takže se nedokázali na ničem dohodnout. Zvykli si na to, že jim upíři nenápadně říkali, co mají dělat, ale válka mezi Kamarilou a Sabatem nutila Rodné zanedbávat své lidské loutky a chránit své nesmrtelné životy. Následkem toho se vůdcové Evropy stali nerozhodnými a zbytečnými.

Radu nabídl Matyášovi štědrou odměnu za uvěznění Drákuly, a tak slabý král souhlasil. Odlákal Vlada od jeho věrných Seker slibem, že mu pomůže znovu získat jeho trůn, a poté, co zůstal sám, ho nechal uvěznit.

Vlad očekával, že křesťany jeho zrada a uvěznění rozhořčí, ale to se nestalo. Němečtí bojaři proti němu po celé Evropě zahájili rozsáhlou propagandu, v níž ho představovali jako mučitele mnohem krutějšího a šílenějšího než Turci.

To, co Drákula dělal, bez prostředí, ve kterém se to odehrávalo, vypadalo jako něco, co mohlo udělat pouze monstrum. Protože "Dracul" znamená v rumunštině ďábel stejně tak jako drak, přesvědčili služebníci Vlada Mnicha většinu Evropy, že Drákula je spíše zplozencem pekel než svatým křižákem. Aby toho nebylo málo, papež, který Vlada obdivoval, právě zemřel, a nezůstal tak nikdo mocný, kdo by řekl pravdu.

Vlad ve svém zajetí hodně trpěl a přísahal, že znova získá svůj trůn. Netrvalo dlouho a Radu porušil své sliby západu a dovolil Turkům zpustošit Valašsko. Matyáš Korvín tak neměl jinou možnost než Drákulu pustit z vězení a přimět ho znovu obsadit valašský trůn. A když byl slabý Radu brzy poté poražen moldavským vojskem, přiženil se Drákula do rodiny Hunyadi, a získal tak dostatek moci, aby mohl svůj trůn potřetí získat zpět. Když se vrátil, zjistil, že drobné království Valašska je zamořeno sabatovými upíry. Bez přísného vládce anarchové divoce řádili po celém Rumunsku a hledali své hrůzostrašné starší. Drákula tak neměl žádné potíže se zajímáním upírů kvůli jejich čerstvé krvi. Rychle obnovil nadlidskou sílu a výdrž svých seker.

Vlad začal znovu vést útoky proti Turkům a porážel je na všech frontách. Jeho vítězství ho ale neuspokojovala. Touha po dobývání se začala vytrácet. Vězení ho přinutilo uvažovat o své smrtelnosti. Smysl života se pro něj stal důležitější než úspěch. Viděl svůj smrtelný život jako krátký záblesk historie a upírský neživot jako věčnost k sebeobjevování.

A tak opět vyslal jezdce, aby našli upírku Durga Syn, jak mu poradil jeho otec. Předtím ji nemohl najít, ale nyní k tomu byl odhodlán. A tentokrát nečekaně přišla ona za ním.

Tajemná, stará žena řekla knížeti, že sledovala celý jeho život se zájmem, a oba pak strávili drahný čas v rozmluvě. Poté, co se učil u tří nejlepších vojevůdců své doby - Dracul, Murad a Hunyadi - byl vděčný, že se mohl stát učedníkem mírotvůrce.

Pomocí informací získaných od Durgy Syn dokázal úspěšně sledovat Sabat i Kamarilu a začít manipulovat manipulátory. Když zjistil, že Tzimiscové vyslali skupinu silných upírů, aby ho zabili, nasměroval skupinu kamarilských Justikárů, aby je přepadli.

Poté, co se obě družiny vzájemně roztrhaly na kusy, udeřil Vlad se svými Sekerami. Vzali dva přeživší upíry do zajeti. Silnější z nich upadl do torporu, ale mladší, Lambach, byl stále při vědomí. Drákula je zavedl do mučírny na hradě Drákula a připoutal Lambacha na masivní kůl. Jeho stráže řídily mechanismus, který při nejmenším dotyku zařídil, aby kůl projel skrz Lambacha. Drákula sdělil vyhladovělému upírovi, že mu nebude umožněno žít, pokud nepřijme Drákulu jako upíra bez toho, aby jej k sobě připoutal krví. Zoufalý Lambach souhlasil a Vlad pocítil smrtící agónii kousnutí a sladkou vášeň znovuzrození.

Chvíli po svém přijeti Vlad pohltil krev staršího upíra. Plný nově objevené síly nakrmil svou krví své věrné Sekery, které se tak dobrovolně staly jeho ghůly. Drákula dostál svému slibu, pustil Lambacha na svobodu a řekl mu, že Sabat by se měl připravit na jeho brzkou návštěvu.

Drak nesmrtelný

Drákula zjistil, že ho stále méně zajímají malicherné dvorské intriky světa smrtelníků. Zfalšoval svou smrt a na valašský trůn dosadil svou loutku. Durga Syn odešla, ale slíbila, že se čas od času vrátí. Během jejich počátků trávil Vlad nějaký čas v Sabatu i v Kamarile. I když byl oficiálně z klanu Tzimisce, nedlužil žádnému klanu nic. Měl sklon více stranit Sabatu, protože ho více než úzkoprsá pravidla Kamarily přitahovala svoboda. Nicméně ve větší oblibě měl společnost moudrých a hloubavých upírů Kamarily než společnost divokých a bouřlivých dětí Sabatu.

Poté, co pomohl utvářet jejich zákony, znechuceně Kamarilu opustil. Řekl jejím členům, že jsou záměrně nevšímaví k nebezpečí pout krve a Antediluviánům. Dal se k Sabatu a bojoval s mnoha svými bývalými spojenci z Kamarily. Přestože tvrdě pracoval na splnění cílů Sabatu, úspěšně se vyhýbal střetům se svými nejbližšími přáteli z Kamarily.

Brzy se ale při jednání s divokými, anarchistickými členy Sabatu dostal do slepé uličky a opustil proto jejich řady. Paladini, kteří se ho snažili za jeho odchod potrestat, byli roztrháni na kusy ne větší než palec a tyto byly uloženy do úkrytů Sabatu.

Nakonec se Drákula přidal k nezávislé sektě uznávaných upířích starších, kteří si říkali Inconnu a nepřetržitě se snažili vyléčit upíří touhu po krvi. Na své cestě za vyšším poznáním se tito upíři spojili s démony. Ale to přece Drákula vždy uměl nejlépe, vyměnit jedno zlo za druhé a vytěžit z toho co nejvíce.

Během let se Drákula stával stále méně posedlý osobní mocí a stále více zaujatý dosažením bájné Golkondy - osvíceného stavu bytí, ve kterém je upír osvobozen od zuřivosti Bestie. Čím více síly získával nad ostatními, tím méně ho jeho síla těšila a tím více toužil porazit sebe sama.

Viděl mnoho souvislostí mezi Golkondou a islámskými, křesťanskými, pohanskými i cikánskými okultními praktikami, které studoval během svého pestrého života. Věřil, že on a všechny bytosti se mohou osvobodit od svých vnitřních démonů, a přísahal, že on tohoto stavu dosáhne.

Drak skrývající se

I když se Drákula snažil žít v anonymitě, propaganda jeho nepřátel byla úspěšnější než doufali. Příběhy o šíleném knížeti Valašska a jeho krvavých kůlech se šířili jako požár celou Evropou a Blízkým východem. Stejně rychle se upíří společností šířili zkazky o záhadném mystikovi Inconnu a ty byly často v přímém protikladu s oblíbenými příběhy o jeho bájné krutosti za života.

Přesto, že se o to snažil, nebyl Drákula schopen se zbavit svého věhlasu, a zůstával tak snadným terčem pro své nepřátele z Kamarily, Sabatu i inkvizice. Když začal rozhlašovat, že Antediluviáni jsou hrozbou pro všechny Rodné, začaly na to klany reagovat útoky svých lidských nebo upířích spojenců. Poté, co se v 19. století připojil k Inconnu, začali být lidští agenti upířích předků nebezpečně blízko k jeho odhalení a zničení. Vlad je udržel v bezpečné vzdálenosti důvtipným trikem: změnil příběh svého života na mýtus o Drákulovi.

Skrz jednoho rumunského učence se o svůj bohatý život podělil s vnímavým viktoriánským romanopiscem Bramem Stokerem. Inspirován svou temnou múzou vytvořil Stoker živé, hrůzné vyobrazení zla, které hluboce zasáhlo vědomí tehdejšího světa. Drákulův příběh měl u čtenářů tak velkou odezvu, že značně omezil plány těch, kteří ho pronásledovali.

Dokud byli upíři stvoření temných legend, které číhaly ve stínech kulturního vědomí, měli Vladovi nepřátelé zajištěnou pomoc a podporu pověrčivých obyvatel. Ale když se nemrtví stali oblíbenou zábavou, stali se i ti nejnaivnější sedláci dokonalými cyniky. V myslích lidí upíři existovali v nočních můrách, stínech a v půlnočních hrůzách. A známý upír, kterého viděli v každém kině, byl o trochu více než jen zábavné rozptýlení a smyšlenka, která by nemohla být opravdová ani v tom nejbezútěšnějším snu.

I ti nejpověrčivější venkované se mohli cítit nadřazeni lidem, kteří se zcela vážně zabývali zkoumáním tak známého mýtu, jako je Drákula. Tam, kde předtím Drákulovi nepřátelé nacházeli vyděšené a spolupracující obyvatelstvo, teď nacházeli pouze výsměch a posměšky. Ironicky jsou vzdělaní lidé zvláště náchylní opovrhovat i těmi nejpřesvědčivějšími důkazy existence upírů bez ohledu na prokazatelnost důkazu. Podněcováním mýtu o Drákulovi udělal Vlad pro ochranu Maškarády víc než kterýkoli jiný upír.

Drákulův příběh přitahoval pozornost lidí viktoriánské doby jako máloco. Mýtický Drákula se živil nevinnými mladými pannami z bezúhonných rodů. Symbolizoval potlačené sexuální pudy lidí – pudy, které se projevovaly překrouceným a perverzním způsobem. Jestliže Jack Rozparovač pobouřil lidskou představivost, upír Drákula zahalený ve svém černém plášti ji rozproudil. Takto ujištěn o dostatečném bezpečí před svými nepřáteli zkoumal Drákula záhadnou historii Země, setkával se stvořeními, o kterých nikdy ani netušil, že by mohla existovat. I dnes se snaží o osvícení a osvobození od nekonečné temnoty  ve svém nitru. Před mnoha lety opustil svět lidí a teď hledá odpovědi na velké hádanky Rodných i smrtelníků.

Někteří starší tvrdí, že Vlad splnil svůj úkol a našel mír, který všichni Rodní tak palčivě postrádají. Jiní si myslí, že dosud Golkondu nenašel, ale že je jí velmi blízko, blíže než jakýkoli jiný upír. Další si myslí, že těmito pokusy pouze mrhá svým časem. A jiní si myslí, že Golkonda je počátek jeho opravdového záměru: porážky Antediluviánů.

Drákula se totiž obává jejich návratu a následného pojídání svých dětí a skrz Inconnu radí jak Sabatu, tak Kamarile. Věří, že každá skupina upírů vidí pouze část obrazu velkého boje a jsou odsouzeni k záhubě, pokud ho neuvidí celý.