Děti Inkvizice - Rafael de Corazon

Rafael de Corazon toreadorský starší, Kamarilla

Dan Greenberg, přeložil Brukev

Rafael de Corazon

"A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry."

Bible, Deuteronomium 32, 20

 

 

Tak, jak síly inkvizice a legie anarchů potíraly mizející, svárlivé a nerozhodné síly vampířích klanů, jeden hlas povstal nad vřavou. Rafael de Corazon vyzval vampíří starší, aby se vzdali svých přímých vazeb ke světu lidí a navždy odešli do světa stínů a nočních můr.

Jeho život

Během bouřlivého dvanáctého století rozerval překrásnou krajinu v Navarre krvavý náboženský spor mezi španělskými křesťany a španělskými muslimy. Venkovanu lapenému v nekonečné občanské válce sloužila církev jako jediné útočiště před rozrušením z napjatých bojů.

Vesnický chlapec s andělským vzhledem jménem Rafael de Corazon upoutal pozornost biskupa z Navarre. Ten vyzvedl dítě se sladkým hláskem ven z bídy do vznešeného světa církve. Rafael miloval vznosné róby, vůni kadidla, ozvěnou se odrážející církevní písně a nalézal útočiště v temných, pochmurných kaplích ozářených úchvatnými mnohobarevnými okny.

Stal se ministrantem, nejkrásnější chlapec v budově plné krásných chlapců, kteří nelibě nesli Rafaelovo postavení coby nového biskupova miláčka.

Snažil se tedy vyhnout ubližování tím, že se držel zpátky, avšak rychle se naučil využívat své spřízněnosti s biskupem k potrestání svých trýznitelů. To bylo poprvé, kdy Rafael okusil, jak chutná moc - a zalíbilo se mu to.

Právě, když se učil, jak nejlépe uplatnit svůj vliv, dorazili mladší, mnohem přitažlivější chlapci a biskupova pozornost začala ochabovat. Rafael využil svých slábnoucích možností ke své ochraně před staršími chlapci, kteří dychtivě čekali na jeho pád. Před tím, než jeho vliv vymizel zcela, uprosil biskupa, aby jej poslal do kněžského semináře, a ne odložil do kláštera s ostatními stárnoucími ministranty.

Rafael měl malý talent coby kněz a byl opět malou rybkou ve velkém, nebezpečném moři plném mužů, kteří své pozice získali skrze tvrdou práci či politickou moc. Jelikož se svou prací či nadáním vyznamenat nemohl, opět pochopil význam výrazu "držet se v pozadí". Ve snaze zvýšit svou pozici uvnitř duchovenstva usiloval o správcovství nad významnějšími úkoly. Přišel o mnoho vhodných míst, například o kontrolu nad výstavbou nové katedrály, ale nakonec získal menší úkol, a to dozor nad tvorbou katedrálních mozaik a iluminovaných manuskriptů.

I když církev oficiálně hleděla na marnivost s nelibostí, biskup udělil vysoký status kněžím a mnichům, kteří vytvořili ta nejskvělejší díla, vína a hudbu. Rafael získal uznání za vynikající díla stvořená svými mnichy a varoval všechny, aby jej již nezpochybňovali. Ale biskup ignoroval Rafaelovy práce a mladý muž opět pocítil nepříjemné bodnutí hroutícího se postavení. Mniši, se kterými špatně zacházel, si již v tichosti brousili své nože a připravovali se na jeho pád. Rafael si vypěstoval příliš mnoho nepřátel, než aby se opět mohl skrýt v tiché anonymitě.

Aby získal zpět biskupovu pozornost, podstoupil Rafael velké riziko. Důvěrně znal biskupovy choutky a drze jim přisluhoval sexuálně choulostivým manuskriptem stvořeným svými řemeslníky. Biskup si nové práce zamiloval a Rafael se mohl těšit ze znovuzískaného postavení v katedrále.

Jeho smrt

Rafaelův život se navždy změnil během noční návštěvy tajemné, svobodné šlechtičny jménem Callisti y Castillo, o níž se šeptalo, že je nesmrtelnou pohanskou čarodějkou starobylého původu. Někteří kněží ji nazývali splozencem Satana, poukazujíce na její pití krve a okultní praktiky. Ovšem biskup věděl, že pokud ji přivede na víru, pomohla by Reconquistě získat Španělsko pro křesťanství. Pohanské praktiky byly bezprostředně mnohem menší hrozbou než Mauři.

Jeho špehové mu prozradili, že Callisti vysoce oceňuje umění a přiklonila se k podpoře Maurů jen díky jejich uměleckým odkazům. Plánoval tedy získat její podporu nabídkami katedrály. Jedni kněží pobíhali, aby byl každý detail její návštěvy perfektní, zatímco ostatní spílali zžíravému vlivu démonické cizinky.

Vstoupila do katedrály o půlnoci, smysly omračující žena s falangou válečníků a doprovodem přitažlivých a rozkošných mladých mužů. To pohoršilo kněží, kteří blahosklonně akceptovali extravagantní projevy sexuální svévolnosti u mužů, ale vysoce nelibě nesli sexuální moc v rukou ženy.

Mniši se vyplížili ze svých lůžek, aby zachytili alespoň letmým pohledem ženu schopnou zburcovat kostel v tak pozdní hodinu, a kněží rychle vyrazili zabránit všem, na nichž spočívala povinnost celibátu, ve spatření její provokativní krásy.

Callisti si uvědomovala, jaký skandál její přítomnost způsobila, a svůdně se usmála. Biskup přiměl kněží k velkolepé ukázce pohostinnosti. Obdaroval Callisti dary v podobě mozaik, barevného katedrálního skla a jejich nejznamenitěji malovanou biblí. Ovšem ona všechny dary shledala nedostatečnými a obrácení na víru odmítla.

Rafael zatoužil po arogantní ženě, která vyzařovala syrovou smyslnost a hříšné vášně. Během rozruchu jí věnoval choulostivé manuskripty názorně vykreslující nahého Adama a Evu při hříšném smilstvu po prvotním hříchu. Callisti pochválila vysokou krásu díla a namístě přijala úplné obracení k víře od rozpačitého, zděšeného a zaraženého biskupa. Poskytla rozsáhlou podporu Reconquistě a nabídla své pevnosti k využití.

Callisti požádala biskupa o svolení vzít nadaného mladého kněze s sebou. Odmítl nemístnou prosbu, řka, že nebyla součástí jejich původní dohody. Nicméně, vida v následujících dnech Rafaelovu vzrůstající bledost a vyčerpanost, obměkčil se a umožnil jí vzít ho ssebou. Biskup netušil, že Callisti je mocnou upírkou z klanu Toreador a saje Rafaelovu krev každou noc jeho spánku.

Jakmile byl Rafael její, Callisti provedla Přijetí a učinila jej svým potomkem. Rafael byl šokován náhlým zvratem svého štěstí, ale již se nešlo vzepřít.

Callisti po Rafaelovi žádala, aby pro ni namaloval více erotického umění. Díla, která produkoval, byla však v nejlepším případě průměrná a když přiznal svůj podvod, upadla do zuřivosti a téměř ho zničila. Tak, jak jeho drahocenná krev již podruhé opouštěla jeho tělo, naléhavě prosil o svou nemrtvou existenci. Trval na tom, že jeho klam poukazoval na speciální druh uměleckého nadání a celý jeho život byl vlastně uměleckým dílem. Pobavena jeho prosbou, ušetřila jej.

Dalším zvratem osudu shledal sám sebe nejnižším z nízkých v prostředí nádherných, talentovaných, žárlivých mužů-vampírů. Opět nalezl útěchu v anonymitě, bedlivě zastíraje své touhy a ambice před ostatními.

Jeho neživot

Když začala řádit inkvizice, Callista nechtěla přijmout žádný podíl ve válce proti smrtelníkům. Byla již znuděna křesťanským uměním, shledávajíc jej stále více nezáživným a nudným. Vydala se na cestu do Indie, kde, jak se doslechla, vzkvétá nový erotický umělecký styl a nechala klanovou politiku za sebou. Rafael se tiše nabídnul jako správce jejích záležitostí, zatímco bude pryč, a ona s pramalým zájmem či nadšením svolila.

Za její nepřítomnosti Rafael troufale těžil z Callistiny moci, užíval její autority k uzavírání smluv, formování spojenectví a rozpoutání územních bojů. Skryt za Callistinou autoritou vytvořil i početné potomky.

Jeho průměrné umělecké nadání mu dávalo malý statut mezi Toreadory, stal se z něj tedy alespoň významný patron umění. Věděl, že talentování Toreadoři jej nerespektují, a tak skrytě využíval svou moc, aby je poškodil a přivedl do nesnází.

Tak, jak inkvizice a vzpoura anarchů postupně ničily i ty největší rodiny Rodných, zbývající klany se shromáždily, aby se shodly na společném postupu. Jedni požadovali udeřit zpět na troufalé smrtelníky a nevděčné novorozence, citelně zredukovat jejich počty a vládnout jim pevnou rukou. Ostatní to považovali za sebevražedné a navrhovali lstí přimět anarchy k boji s inkvizicí.

Rafael využil autority své paní k oslovení starších. Vystoupil před ně a jednoduše jim přečetl pátou tradici Rodných, řka: "Neodhalíš svou pravou povahu těm, jež nejsou Tvé krve."

Jeho slova se setkala s kamenným tichem, a tak četl Tradici znova a znova. Starší reptali a žádali, aby byl odveden z pódia. Když pro něj přišli, Rafael je zadržel, spílaje starším za opuštění posvátné tradice. Řekl: "MY jsme tímto vinni! Sami jsme ztratili svůj nárok na krev tak zjevným životem mezi smrtelníky!"

Mezi voláním starších dožadujících se jeho krve vykřikoval do vřavy: "Žít otevřeně mezi smrtelníky byla naše zkáza! Porušili jsme podstatu Páté Tradice a platíme za to krví! Smrtelníci jsou příliš početní a příliš žádostiví po naší moci. Budou se nás snažit zničit tak dlouho, dokud o nás budou vědět! Vždy to tak bylo! Musíme se k nim otočit zády. Musíme skrýt své tváře před jejich závistivými pohledy!"

Jeho vášnivý proslov si získal i ty nejzatvrzeleji smýšlející starší klanů Ventrue a Tremere. Změnil proud úvah od totální války se smrtelníky k životu v ústraní. Vampíři přešli do ilegality a zakryli své stopy. Tajně pozměnili intelektuální klima. Jejich lidští agenti zesměšňovali očividné zprávy o vampírech a vysmívali se starým legendám. Vampíři přežili inkvizici a v průběhu několika generací předstírání lidství upadli v zapomnění.

Rafael, hrdina dne, využil svůj nový statut, aby pomohl přitvrdit válku vůči anarchům a potlačil novorozence. Nenáviděl je stejně, jako nenáviděl mladší, soupeřící ministranty z navarrské katedrály. Ovšem, zatímco jeho vážnost u ostatních vzrůstala, on sám žil v hrůze ze svého sira, Callisti. Obával se její zlosti vyvolané zneužitím jejího jména a moci. Jeho obavy byly tak veliké, že se Callisti z Indie už nikdy nevrátila...

Jeho charakter

Mnoho Toreadorů pokládá Rafaela za symbolické srdce klanu. Proslulý svou mimořádnou krásou a dobře známý pro svoji chladnou, vypočítavou povahu, vrhá tento netalentovaný vampír dlouhý stín na své druhy umělce. Stejně, jako jeho stvořitel, se i Rafael obklopuje skupinou nádherných mužských i ženských potomků, všech určitým způsobem poznamenaných, a tak nezastiňujících jeho vlastní velkolepou krásu. Ačkoliv není nejstarším, nejmocnějším či nejtalentovanějším z Toreadorů, je nejvlivnější. Získal si srdce i duši svého klanu během období působení inkvizice a od té doby již tuto pozici neopustil.

Kamarila jej ctí za vytvoření Maškarády. Mnoho vampírů věří, že společnost Rodných přežila ničivost inkvizice jen díky Rafaelovu plánu skrýt veškeré znaky vampíří přítomnosti před smrtelníky.

Konečně má Rafael obdiv a respekt, který vždy chtěl.