Děti Inkvizice - Lambach

Lambach, Sabbatový starší klanu Tzimisce

Dan Greenberg, přeložil Blue Tom

Lambach

Sny jsou mrtvé bez odvahy je žít,
Měl vůbec někdo odvahu je snít ?
Nevzpomeneš si, ani si nevzpomeneš

Cesty po kterých se nikdy nevydáš...
Nevedou přes skály a kamení ?
Volby, které děláš ty, jak se znáš,
Stejně nikdy nic nemění

Světy, které nikdy neuvidíš, nevyjeté brázdy osudu
Stejně budou někde kolem, nebo ne ?
Prchavý stín, člověk, kterým nikdy nebudu
Kdo si na něj pamatuje ? Kdo si vzpomene ?

Stephen Sondheim, "The Road You Didn't Take" (Cesta, na kterou se nevydáš)

 

 

V krajích východní Evropy upíři krváceli po tisíce let. Od klanů Tremere a Brujah až ke klanu Tzimisce a největšímu Tzimiscovi, Vladovi Drákulovi, nikdo nedal zemím severně od Bulharska příležitost k vydechnutí. Ale i v v těchto zemích jsou upíři, kteří spí. Spí neklidným spánkem těch, kteří čekají na Gehennu.

 

Jeho život

Klan Tzimisce povstal z šlechtických rodin středověkého Maďarska a Rumunska vrhajíc při tom dlouhý stín na všechny mocné rody. Mnoho budoucích neonatů pocházelo z prostředí aristokratických rodin, a mnozí byli již od mala vychováváni k tomu, aby se jednou stali nemrtvými. To zajistilo klanu linii přísun většinou schopných šlechticů připravených převzít moc. Bohužel, stejně tak stvořili mnoho zkažených dětí se slabými geny i vůlí - takových jako Lambach Ruthven.

Jeho smrt

Přestože zrozen k vůdcovství a moci, Lambach Ruthven nikdy nevládl s velkou sebedůvěrou nebo odvahou. Jako slabý a nerozhodný člověk, se stal slabým a nerozhodným upířím vládcem, povýšeným nad mnoho schopnějších rivalů jen díky svému vznešenému rodokmenu. Své postavení i moc si byl schopen udržet jen díky obrovské zásobě statků, které mu zůstaly po předcích.

Strávil svůj život ve strachu z nevyhnutelného Přijetí a chabě se mu snažil zabránit. Protože strávil tolik času v hrůze z upířího kousnutí, velmi trpěl když z něho jeho Tzimiscký otec vysával život. Rituál stvoření trval jen tři hodiny, ale Lambachovi to připadalo jako věčnost ryzího a naprostého pekla. Trpěl mukami prokletých a Boží soud svého nového zrození nepřekonal nedotčený. Jeho tělo prošlo obvyklou proměnou, ale jeho duše se po nesnesitelné agónii stáhla do sebe a Lambach se stal úzkostlivým upírem, neustále posedlým zoufalstvím a strachem.

Jeho Neživot

I když Lambach postrádal schopnosti k efektivní vládě, zdědil velkou moc a velké množství loajálních služebníků. Jeho Tzimisctí vůdci vyžadovali, aby se účastnil ve válce proti Tremerům, odrážel anarchské nájezdy a měl přehled o pádech i vzestupech světské moci smrtelníků. Obvykle odváděl nepříliš dobrou práci a jen zřídka se pouštěl do komplikovaných akcí, které často zahrnovaly vměšování se do nástupnických politik smrtelných panství a končily vládou slabých monarchů na lidských trůnech.

V horách Transylvánie se však objevila nová zhouba. Anarchové, nadšení úspěšných zničením antediluviána klanu Lasombra, zaútočili na državy klanu Tzimisce. Zajali mnoho slabších Tzimišů a většinou je donutili přidat se k anarchům. Jinak je čekala smrt. Lambachův otec svolal své potomky, aby jej bránili a pak utekl a zanechal své děti napospas anarchským hordám. Lambach se bránil jen chabě a tak ho anarchové přemohli a zajali. Lambach radši zběhl, než by si zvolil smrt.

Vůdce anarchů jménem Lugoj zlomil Lambachovo pouto krve k Tzimiscům, ale roznítit neživé zbabělé srdce odvahou nedokázal. Lugoj však Lambacha potřeboval, neboť Lambach znal místo úkrytu Tzimisckého antediluviána. A tak Lambach zavedl Lugoje do prastaré katedrály, kde měl dřímat zakladatel klanu. Tzimišští strážci se bránili dobře a statečně, ale po nerovné bitvě anarchové zvítězili. Zrušili magické ochrany a objevili tělo antediluviána odpočívajícího v torporu. Lugoj sám hltavě vypil krev svého antediluviána.

Na Lambacha ale padl strach. Uvědomil si, jak neškodně antediluvián vypadal. Jako kdyby nebyl mocnější než neonate. Než se antediluviánovo tělo rozpadlo v prach, pořádně si ho prohlédl. Polil jej krvavý pot, když objevil stopy po Viccisitudě. Lambach znal velmi dobře moc Tzimisců tvarovat smrtelnou hlínu a věděl, jak tato moc dokáže proměnit svého uživatele i jeho oběti. Prach ležící na katafalku, to nebyl antediluvián, to byl někdo, kdo byl proměněn, aby jako on vypadal.

Zatímco anarchové oslavovali svůj triumf, Lambach si bázlivě prohlížel stopy masakru v katedrále. Zachvátila ho vlna strachu, když mu jeho pokročilé schopnosti vnímání odhalily něco, co ostatní neviděli.

Skutečný vůdce anarchů Lugoj visel skrytý kouzlem neviditelnosti vysoko v trámoví probodnut masivním dřevěným hákem. A kdo tedy byl Lugoj, který se všemi oslavoval?

V náhlém osvícení si Lambach uvědomil co se stalo. Antediluvián nezemřel, ale během bojů si podmanil Lugoje a propůjčil si jeho podobu. Anarchové zabili a vypili tělo "přetvořené" figuríny a ne skutečného antediluviána. Pravý Tzimisce stál mezi nimi a předstíral, že je vůdce anarchů.

"Lugoj" se na Lambacha k jeho hrůze usmál. "Buď hodný chlapec," varoval ho a Lambach cítil na krátký okamžik jeho plamenné oči až na dně své duše. Potom prohlásil k ostatním anarchům: "Bohužel, teď musím ulehnout do torporu. Jako ten, kterého jsem právě zničil. Vy teď dokončíte naši věc na všech nenáviděných, kteří zbývají. Počkám na vás a s příchodem soumraku Gehenny znovu povstanu a budeme spolu vládnout světu! Zatímco jiní antediluviáni požírají své děti, já se s vámi spojím, mí bratři a pomohu vám zničit všechny, kdo se nám postaví! Budeme svorní a zvítězíme! Očekávejte Gehennu. Myslete na Gehennu. V prvních nocích Gehenny pro vás přijdu!"

Lambach se pokusil z hradu uprchnout, ale byl chycen a anarchové se postarali, aby zůstal v řadě. Bál se jim říci, že antediluvián žije a přemýšlel o možném trestu i odměně, která by ho mohla čekat až Tzimisce znovu povstane.

Bázlivý Lambach se vrátil zpátky ke své práci a k dohlížení nad záležitostmi smrtelných vládců. I když teď pracoval pro anarchy a nově vytvořený Sabat, cítil tíhu udílený příkazů stejně jako kdysi.

Jedním z jeho úkolů bylo vyzvednout členy rodiny Danesti na Valašský knížecí stolec. Ale pyšní a všeho schopní vládci mu jeho činnost velmi stěžovali a v okamžiku kdy vládu uchvátil princ Drákula, začal zápasit o svůj vliv vůbec. Nakonec se pokusil podporovat proti Drákulovi jeho bratrance Vladislava II. a Dana III.

Díky Lambachově neschopnosti Drákula sílil a dokonce se mu podařilo chytit jednoho z upířích špehů. Princ "Napichovač" uvěznil mladého vyzvědače na svém hradě a pil jeho krev, aby získal nadlidskou sílu.

Lambachův nadřízený, jeden z vůdců Sabbatu, Lord Tabak ho za takové křiklavé ohrožení upíří moci potrestal a vedl skupinu anarchů, aby odstranili nestydatého smrtelníka. Ale dřív než se dostali k Drákulově hradu, ocitli se v pasti. Přepadla je družina vedená justikary z Kamarilly. Zajali Lambacha, Tabaka zpacifikovali do torporu a zničili ostatní.

Dřív než mohli justikarové ukončit i Lambachův neživot, zaútočil Drákula. Zabil oslabené justikáry a donutil Lambacha, aby z něho vytvořil upíra. Pak zdiablerizoval bezbranného regenta Tabaka.

Drákula nechal Lambacha jít, ale varoval svého "sira" aby mu nikdy nezkřížil cestu. Lambach utekl zpět k Tzimiscům. Bál se, že by jej čekala zkáza, kdyby se dozvěděli, že jeho zásluhou po světě chodí upíří vládce s mocí nebohého Tabaka a je loajální jen sám sobě. Nikomu neodhalil pravdu o tom co se stalo a oznámil pouze útok justikárů. Drákula brzy sám Tzimisce navštívil ale odmítl mluvit o svém původu.

Jeho charakter

Každou noc je Lambach sužován strachem a výčitkami. Ví, že anarchové z jeho klanu nezničili svého zakladatele jako se to povedlo dětem Lasombrovým. Naneštěstí, všichni Tzimisctí anarchové věří, že se jim to povedlo a Tzimiscský antediluvián žije a trpělivě vyčkává rychle přibližující se Gehenny. A co dál? Padne celý nic netušící klan do spárů svého úskočného Otce? Odmění tento prastarý Kainita Lambachovo mlčení? Nebo si pro svého zrádného potomka plánuje noci i dny plné bolesti jako pro mnoho ostatních?

Lambach lituje, že anarchům neukázal kůlem probodnuté tělo Lugoje, nebo že se alespoň nesnažil umožnit jim, aby ho viděli. Lituje, že se k anarchům přidal. Lituje svého pokusu sesadit Drákulu a faktu, že ukončil Drákulův život a nechal jej existovat jako nezávislého Tzimisce. Vyčítá si velmi a mnoho. Svůj strach a své výčitky se snažil sdílet s několika anarchy, ale odměnou mu byl jen smích a neschopnost ostatních přijmout pouhou možnost antediluviánova neživota. Tak se dívá do tváře budoucnosti a přicházející Gehenně se vzrůstajícím neklidem a stále stejným, za ta staletí už důvěrně známým, strachem.