Děti Inkvizice - Etrius

Etrius, Tremere Vnitřního Kruhu

Dan Greenberg, přeložil Marvin

Démonů jsou legie, jak odhalíme; našim nejvznešenějším nadějím narostou tesáky a začnou nás pronásledovat jako tygři.

John Gardner, V horách sebezmaru.

 

Etrius

 

Všechny upíří klany mohou svoji pokrevní linii sledovat zpět až k jedinému prapředkovi, samotnému Kainovi. Všechny upíří klany, až na jediný. Tremeři jsou vyjímkou mezi Rodnými tím, že se jejich zakladatel stal upírem svojí vlastní mocí a nikoliv kousnutím jiného.

 

Počátek tohoto klanu najdeme ve středověkém Domu mágů nazývaných Tremeři, kteří cítili, jak v magicky stále vyprahlejším světě jejich vliv slábne. Tremeři bezmocně sledovali magii vytrácející se jako potůčky v suchém létě a Zemi, která se stávala se pustou a prašnou doménou sterilní vědy.

Hledali tedy záchranu v temném světě sil nadpřirozených a nekromantických. Skrze ďábleské rituály zaprodali svoje duše za nesmrtelnost a upíří krvežíznivost. A tak zůstali na zemi, zatímco se ostatní jejich druhu přesunuli do jiných sfér, odešli do podzemí lidské společnosti nebo pominuli. Tváří v tvář narůstajícímu racionalismu, deismu a démonismu se vampirismus stal jejich poslední záchranou. Dodnes jsou na pochybách, zda to byla skutečná výhra a nebyla-li její cena až příliš vysoká.

Jeho Život

Svůdná píseň magie vábí jen nemnohé, ale těch málo, kteří zpěv uslyší, nedokáže odolat. Malý švédský chlapec jménem Etrius uslyšel volání ve své středověké vesničce. Neuměl svoji moc ovládat a jeho magické poznání jej téměř připravilo o rozum. Nakonec skromný, plachý, sebezkoumající chlapec opustil svůj domov a vydal se na dlouhou, osamělou a nebezpečnou pouť za nalezením čarodějů. Zcela vyčerpaný dospěl do švédské tremérské Lóže. Tremerští mágové ihned rozpoznali jeho potenciál a přijali ho jako učedníka.

Etrius si okamžitě získal uznání pohotovým a zručným zvládnutím složitých kouzel. Nezdolný oheň plál v tom tichém chlapci a nutil jej nořit se hlouběji a hlouběji do okultních sfér. Když ovládl vše co ho švédská Lóže mohla naučit, byl přeložen do Lóže transylvánské, která intenzivně hledala nová kouzla. Ačkoliv mohl opět nasytit svoji posedlost novými kouzly, jeho idyla skončila když narazil na děsivé tajemství.

Magie zvolna hynula a plynula pryč ze světa lidí. I tisíciletá čarovná stvoření se vytrácela z pozemské skutečnosti. Těch několik mágů, kteří si Odliv uvědomovali stálo před nejistou budoucností bezmoci a smrtelnosti.

Mocný a charismatický čaroděj Tremer odmítl Odliv přijmout a zoufale doufal, že se jednoho dne magie navrátí. Vyhlásil, že jeho Hermův Řád musí přežít odliv magie všemi prostředky. Vyzkoušel mnoho kouzel k přivolání věčného života, ale zjistil, že jsou všechna smrtelně nedokonalá, neboť do jednoho živí svoji sílu ze schnoucího pramene pozemské magie. Nakonec usoudil, že jedinou formou nesmrtelnosti nezmařenou odlivem magie je vampirismus.

Tremerovy myšlenky podnítily ohnivou bouři uvnit Řádu čarodějů. Mnozí pohlíželi na tento plán jako na hazard, ve kterém bylo v sázce obětování duše a samotného lidství výměnou za věčný život. Nemuseli by tuto zkoušku přežít jako lidé, ale jako zrůdy bez duše.

Neodrazen shromáždil Tremer svoje nejoddanější následovníky k tomuto úkolu. Etrius tento plán neschvaloval a oponoval mu. "Co když nesmrtelnost nemůže být oddělena od prokletí vampirismu?", ptal se. "Co potom?".

Ale Tremer byl zvyklý na poslušnost a nakonec zvítězil. Etrius se poslušně podřídil a provedl pro tento plán rozhodující výzkum. Stále se však obával vzdát se podstaty svého lidství.

Jeho Smrt

Mágové se shromáždili v transylvánské Lóži a použili těla zajatých Tsimiscských upírů aby na sebe přivolali a přenesli upíří nesmrtelnost. Avšak kouzlo se nezdařilo. Bolest pronikla těly mágů jako břit. Jejich útroby se svraštěly, jejich srdce se zastavila a čistá krev se v jejich žilách změnila v jed. Mágové se zhroutili k zemi přemoženi agonií. Jak Etrius svojí vlastní poskvrněnou krví, pocítil, jak něco drahocenného a takřka neviditelného uniká z jeho těla. Etrius želel té ztráty, aniž by docela chápal, co ho vlastně opustilo. Ačkoliv všichni přežili, přežili jakožto upíři.

V následujících dnech chaosu Tremerští upíři, kteří dychtivě přijali ztrátu svého lidství, činili vše, aby si vynutili vládu nad tímto novým upířím Domem na nerozhodnějších čarodějích. Etrius zakusil nenávistné magické útoky od protivníků, kteří se domnívali, že je příliš slabý na to, aby mohl být jedním z nich.

Tremer se obával úplne ztráty soudnosti uvnitř svého nového Řádu a vystoupil proti svým svévolným svěřencům. Donutil své upíří pluky, aby přestaly bojovat jeden s druhým a svázal je pod sebe Poutem krve do pevné hierarchie, do pyramidy moci. Aby zajistil jejich loajalitu spojil je telepatickým svazkem a neustále na ně dohlížel. Všichni Tremerští upíři, kteří nejednali v zájmu svého vůdce zmizeli a jejich místo v pyramidě zaujal zasloužilejší člen.

Tremer odměnil věrného Etria tím, že ho učinil jedním ze sedmi upírů ve svém Vnitřním kruhu. Ale Etrius stále pochyboval, zda Tremer opravdu po celý ten čas věděl, že je ono kouzlo promění v upíry. Pochybnosti umenšily jeho obdiv k velikému čaroději.

Jeho Neživot

Etrius pokračoval ve svých magických studiích, utěšen vědomím, že jeho magické možnosti nebyly obětovány spolu s jeho lidstvím. Dychtivě studoval své nové fyzické a magické schopnosti, žádostiv všech proměn svého vlastního těla, mysli a vůle. Po nějaký čas byl šťastný.

Tremerovi ale nestačilo hledět do svého nitra a rozjímat o magii. Zaměřil se vně, na získání světské moci. Vyslal sedm upírů, kteří tvořili Vnitřní kruh, aby ovládli zbylý Dům tremerský. Etrius se smutkem opustil svoji badatelskou věž aby cestoval Evropou, proměnil své staré přátele na poslušné upíry a spojil je v novém klanu.

Největší odpor, se kterým se tremerský "klan" setkal ,přicházel ze strany ostatních třinácti upířích klanů, které považovali novou stranu za nebezpečné narušení jejich přehledně uspořádaného světa. Cítily se zneuctěni tímto klanem upířích povýšenců, který nepocházel od Kaina a neměl žádného antediluviánského prapředka.

Tremer měl ovšem řešení i pro tento problém. Když procházel temným a prastarým světem upířích tradic poznal, že upír může pohltit moc jiného upíra, jehož krev pozře, i kdyby to byl samotný Antediluvián. Svolal svůj Vnitřní kruh a pověřil je výzkumem moci Antediluviánů. Etrius opět slavil úspěch když vytvořil rafinované kouzlo k nalezení spícího upíra třetí generace.

Našli jich hned několik, ale nakonec se usnesli na Saluotovi, zakladateli rodu Salubri. Etrius měl podivný pocit z útoku na tak slabě chráněného Saluota, ale nedokázal formulovat rozumný důvod pro takovou zdrženlivost. Magická energie vyzařující ze Saluota byla neznámá a děsivá. Tremer Etria odmítl a rozhodl se na Saluota zaútočit.

Tremer a jeho Vnitřní kruh využili sílu celého klanu a probudili Saluota z torporu. Tremer Antediluviána magicky svázal a vysál mu krev. V zběsilém vzrušení krvavého běsu si jen Etrius uvědomil, že Saluotovo zabití bylo až příliš snadné. Saluot zemřel s výrazem smíření, který Etria zamrazil do morku kostí.

Po té, co pohltil moc jiného upírského klanu, mohl Tremer prohlásit svůj dům za pravý upíří klan a přinutil ostatní Rodné, aby ho začali brát vážně. Ostatní klany se otřásly hrůzou, když Tremeři zničili salubriské upíry, protože věděli, že nesmrtelný Antidiluvián není zranitelný jako nějaký neonate. Etrius seznámil Tremera se svými obavami, ale pán čarodějů odmítl naslouchat, vznášeje se na vlně nově poznané síly. Po té co Tremer upadl do torporu, diskuse oficiálně skončila.

Pochybovačný upíří mág Etrius žil v obavách z budoucnosti. Saluot znal něco co neznal nikdo z ostatních upírů, něco starého, temného, vlhkého a dlouho pohřbeného. To Etria děsilo více než cokoliv jiného.

Jeho Charakter

Etrius netečně bloudí po tremerských příbytcích neklidný a plný obav. Jeho radost ze studia, jeho zvídavost, jeho vášeň pro magii a vše ostatní co ho dříve motivovalo se na prach rozpadlo. Dosud má noční můry ze svého činu. Diablerie, se kterou Tremerovi pomáhal, ho pronásleduje jako přízrak. V nejtemnějších hodinách podléhá stísněnosti a spěje k přesvědčení, že překročil neviditelnou mez a nebude se již nikdy moci vrátit zpět. Etrius tuší, že jeho čin rozpoutal cosi strašlivého v samém srdci tajemství vampirismu.

Neví co a neví jak. Pamatuje si jen výraz Saluotovy tváře, jakoby Saluot sám ten útok přivolal. Jakoby Antediluvián dosáhl Golcondy, a v tomto stavu mystické čistoty dobrovolně přijal Tremera do své duše.