Děti Inkvizice - Gratiano

Gratiano, Starší klanu Lasombra, Sabbat

Dan Greenberg, přeložil Marvin

Poslední pokušení zrada je nejpustší:
učinit dobrou věc, když úmysl je zlý.

T.S.Elliot, Vražda v katedrále

Gratiano

Ze všech zločinů Rodným známým jen záhuba antediluviána otřese všemi upíry do hloubi nitra. Když antediluviáni podlehnou, krevní linie pomíjejí.

Jeho život

Původem ze vzkvétající italské rodiny de Veronese, Gratiano si byl vědom všech výsad šlechtického původu a již v mladém věku projevoval nezbytnou dávku snobství a přízemní brutality. Nemnohé pokusy jeho otce zkrotit chlapcovu aroganci a pýchu vedly k ještě většímu nepřátelství a zlé krvi. A přeci Gratianova ctižádost a úspěchy otce těšily, když brzy vynikl v boji, obchodu a politice. Jako mladík vstoupil do řad kléru a i tímto vlivem zručně vládl, ucházeje se o biskupství ve svých ranných dvacátých letech.

První část dvanáctého století byla podivným věkem papežů a vzdoropapežů, věkem svatých válek mezi křesťany a věkem Itálie bezstarostně obchodující s Německem na ni útočícím. Gratiano bojoval celou svojí nemalou silou a talentem za mocnou Itálii, vědom si pokrevního svazku s touto mocí. A proto využíval paktů, obchodních smluv i vojska jako zbraní proti Svaté říši římské.

Zdálo se však, že nic nemůže zastavit nekonečný proud útoků. Když se říšská vojska přiblížila natolik, že se mohla zmocnit papežského stolce, Italové začali zoufale hledat novou strategii.

Pln velikých nadějí na dosažení míru (a zásluh), se mladý Gratiano vydal na řadu diplomatických misí k císařskému dvoru, aby vedl jednání o větší nezávislosti. Po měsících marného dohadování si uvědomil licoměrnost svých krajanů v průběhu vyjednávání.

To že vyslali jeho, ze všech právě jeho, jen aby získali čas, bylo pro ctižádostivého mladého muže nesnesitelné pomyšlení. Jeho rozhořčení sílilo, když viděl oslnivé bohatství císařova dvora a pozvolna začal přejímat německé zvyklosti. To vše, spolu s pomalým vývojem ve věci jeho povýšení, začalo přetrhávat pouta k vlasti.

Jeden z německých šlechticů si povšimnul jeho nespokojenosti a začal na něm pracovat. Krátce na to, italský vlastenec Gratiano souhlasil zradit svého papeže a svého lidu výměnou za německé léno a přijetí mezi klérus Svaté říše Římské. Přiměl stařičkého patriarchu své rodiny k přenechání klíčové državy Říši římské, a vytvořil tak předpoklady k obležení severoitalských měst. Jeho radost, jak tento plán zastihl jeho rodinu nepřipravenou, neznala mezí, a jeho štěstí by bylo dokonalé, nebýt zásahu starobylého upíra.

Jeho smrt

Gratianova podlá zrada vlastní rodiny si získala pozornost zakladatele upířího klanu Lasombra. Ač byl sám již dlouho vzdálen světu smrtelníků, tento upír dosud skrytě manipuloval italskou politikou. Gratianova rafinovanost a lstivost na něj zapůsobily natolik, že se jej rozhodl přijmout do své upíří rodiny.

Lasombra z hloubi srdce věřil v to, že jeho potomci nesmí být přijati násilím. Místo toho musí být uchváceni jen pokud budou vampirické existence žádostiví vroucně a zoufale tak, jak jsou dychtiví příštího nadechnutí. Věřil, stejně jako mnoho dalších Rodných, že pouta skutečné oddanosti jsou mnohem pevnější, nežli nadpřirozená pouta Krve.

A tak dříve nežli si Gratiano mohl užít svého německého majetku, Lasombra zařídil jeho příjezd do Verony, kde bylo třeba projednat podrobnosti konečného ujednání. Mladý muž se obával návratu na poslední chvíli k lidem, které zradil, ale věděl, že celý jeho plán na tom závisí.

Po svém příjezdu pochopil, že jeho rodina na něj již čekala s okovy. Přepadli ho v léčce, ztloukli a uvrhli jej do domácího vězení. Když ho vojska Svaté říše římské nepřišla osvobodit, začal si zoufat, že všechny jeho plány byly zmařeny.

Lasombra procitl z hlubokého spánku aby pozdě v noci navštívil uvězněného mladíka. Poté co prošel zdmi cely, hrozivý antediluvián nabídl ohromenému mládenci intervenci v jeho prospěch výměnou za naprostou oddanost. K jeho překvapení Gratiano ihned nabídku nepřijal, a místo toho projevil skepticismus k nabídce spojení s tajemným Lasombrou. Sám již měl připravený plán jak se osvobodit, a byl si jist, že jeho kouzlo osobnosti mu dobude vítězství nad oslabenou rodinou.

Avšak přítomnost starobylého upíra utišila Gratianovy pochybnosti a tak nakonec přijal, jist si cestou k moci a do bezpečí. Ve chvíli, kdy si Antediluvián blahopřál k znamenitému přírůstku svého rodu, Gratiano začal zkoumat způsoby, kterak zaujmout místo svého stvořitele. Snadno vytušil, že Lasombra hledal nadšeného a horlivého syna, a tak začal projevovat horlivé nadšení a oddanost.

Gratianova důmyslnost Antediluvána zcela oklamala, ale Montano, starší to potomek starobylého upíra, se nedal tak snadno ošálit. Montano, mocný válečník a vůdce Lasombřích elitních Vojsk vítězství, prohlédl mladíkovu přetvářku. Varoval svého otce svým zlým tušením, ale Lasombra se smál a obvinil věrného Montana ze žárlivosti vůči mladšímu bratru.

Po léta se zdálo, že Gratiano naplňuje Antediluviánovy naděje. V blízkosti svého pána se stával oddaným a podlézavým pochlebníkem. Ale když byl od svého otce daleko nepřestával pokoušet skutečné meze svého svazku. Co pojal nového syna Lasombra se cítil znovuzrozený a vůbec nepodezříval Gratiana z neloajality, zvláště po té, co ho Montano přesvědčil, aby si Italovu věrnost zajistil Poutem Krve. Nikdy by si nepomyslel, že Gratiano bude poslední syn, kterého kdy pojme.

Jeho neživot

Mladý šlechtic vyměnil ošidný svět italských intrik za dravý svět upíří politiky. Během následujících století se seznámil se zvyky Rodných a stal se mistrem strategií, kterých jeden proti druhému používali. Vzpíral se strnulému systému, který stavěl Montana a ostatní Lasombrovi syny nad něj v pevné a neměnné hierarchii.

Jeho smělost mu umožnila prudký vzestup k moci ve světě smrtelníků, ale nyní se nalézal ve světě chladu, kde se život měřil na milénia a rychlý postup byl nemožný. Přál si bezodkladné uznání a nesnesl pomyšlení, že potrvá staletí nežli si získá postavení. Navíc byla jeho zášť živena úspěchy Montanovými, který se těšil značné popularitě na italském dvoře a dosahoval i válečných úspěchů za hranicemi. Gratiano stále konal tak, jak mu bylo přikázáno, ale jeho srdce už opět kypělo jedem zrady.

Anarchské hnutí klíčilo v Itálii skrytě, s vědoucím pomrkáváním a v jemných náznacích. Nesnášenliví a vyděšení starší zničili těch několik zanícených mladých proroků hlásajících anarchské učení, ale hnutí planulo jasněji a jasněji s každým pokusem o jeho potlačení. Pod Montanovým vedením se klan Lasombra ukázal velice povolaný ve vykořeňování a likvidaci anarchů. Jediné místo, kde je nenapadlo hledat, bylo ve vlastním domě.

Když anarchové začali agitovat v řadách Lasombrových dětí, Montano a ostatní potomci je polapili a zahubili. Jelikož byl Gratiano nejčerstvější z Antediluviánových výtvorů, anarchové na něj zvlášť zaměřili své vábení. Navenek s nimi bojoval, ale vskrytu usiloval o jejich pozornost. Když zjistil, že dokáží zlomit nepřekonatelnou sílu Krevního Pouta, souhlasil a připojil se. Během tajného půlnočního rituálu sdílel krev s dvanácti anarchy a setřásl pouta pojící ho s otcem.

Čerstvě osvobozený Gratiano zosnoval nekalé spiknutí kterak zavraždit svého otce. Předvedl k obětování určené anarchy před koncil Lasombrů na Sicílii a prohlásil, že je dopadl skrývající se v Lasombrově paláci. Starší pronikli mysl oněch anarchů a dozvěděli se, že Montano, nejstarší Lasombrův syn, je přivedl, aby zničil ostatní bratry. Tyto představy, vložené do mysli anarchů Assamitskými spojenci, celé zasedání rozvrátily. Někteří Lasombrové volali po Montanově krvi. Jiní to označili za laciný anarchský trik a trvali na Montanově nevině. Zatímco jejich vládce spal, každý z nich se přidal na jednu stranu a propukly krvavé půtky. Pouze Montano se jich odmítl účastnit.

Když podezřívání a zmatek dosáhly svého vrcholu, anarchové zaútočili. Celý klan Lasombrů zavrávoral pod úderem zběsilosti evropských anarchů podporovaných Assamity a Lasombřími anarchy jako byl Gratiano. Klan se zhroutil jako domek z karet. Mocný vůdce anarchů zaútočil na zakladatele Lasombrů, přemohl jej a pozřel jeho krev. Jen Montano s hrstkou ostatních unikli jisté záhubě.

Gratiano předpovídal, že ostatní klany padnou tak snadno jako jeho vlastní, a pomohl z nezvladatelné síly anarchů zformovat Sabbat. Avšak starším umožnila Lasombrova zhouba prohlédnout, a tak sdružili své klany do Kamarilly a vytvořili jednotnou frontu proti svým revoltujícím potomkům. Tehdy porazili Assamity a se Sabbatem bojují do dnes.

Gratiano, nyní Arcibiskup Sabbatu, se stále zabývá podrýváním Kamarilly. Pomocí tahů politiky, sváděním Kamarillových mladých a neskrývaným násilím válčí on i ostatní vůdci Sabbatu se svými dávnými nepřáteli od města k městu. Ačkoliv již nedosahuje tak jednoznačných vítězství jako nad svým otcem, celkem spokojeně velí nezvladatelným armádám anarchů.

Jeho charakter

Zpupný italský šlechtic předsedá svému sabbatovému dvoru s přezíravostí hraničící s pohrdáním. Divocí a vzpurní anarchové mu připomínají sprosté venkovany, se kterými se za svého lidského života vyvaroval jakéhokoli styku. Touží po vznešené a civilizované společnosti, ale ví, že mu osud předurčuje méně ušlechtilé spolupracovníky. Ale stále pro něj platí, tak jako pro jeden z jeho velkých vzorů, že je lepší vládnout v pekle nežli sloužit na nebesích.