Děti Inkvizice - Vasantasena

Vasantasena, Malkavian antitribu ze Sabatu

Dan Greenberg, přeložil Michal

Vasantasena

Ať předstíraným šílenstvím či diplomacií,
na bojišti nebo u dvora,
tvým úsilím jsem byl pozvednut,
když se vše okolo v prach obrátilo.
Bhasa, Vasavadattina vize

Šílenství vrhá dlouhý stín na celý vnitřní svět Sabbatu. Nepříčetnost většiny hrdinů této sekty měla formu zatemnění - vyhaslého světla v jejich myslích. Ale v osvícené Vasantaseně získala podobu záře tak jasné, že jí ostatní mohli jen stěží snést.

Dokonce i ti nejobávanější vůdci Sabbatu shledávali její posvěcené bláznovství nepříjemně odstrašující. Intenzita jejího zápalu pro prosperitu Sabbatu ostře kontrastovala se strachem, který vzbuzovala v jeho řadách. Málokdo rozuměl jejím motivům. Nicméně téměř všichni příslušníci Sabbatu se shodují, že nechtěla nic menšího, než ochránit všechny upíry před návratem hladových antediluviánů.

Její život

Na sklonku prvního milénia vládl v Indii ve zlatém věku umění a prosperity Rajaraja Veliký. Když členové rodu Kalari z Panaji oslavovali zrození dcery, věděli, že jejich malá Vasantasena má naději na výjimečný sňatek, třebas i se synem samotného Rajaraji.

Vasantasena vyrostla do krásné, dobrosrdečné, všemi hýčkané avšak nezkažené dívky. Naučila se tajemství rituálů a uctívání předků obětinami. Díky jejímu původu, znalosti rodových ritů a přirozenému šarmu mladá dívka přitahovala mnoho nápadníků, kteří přinášeli velké množství darů, jeden cennější než druhý.

Pouze její rodiče věděli, že starý poutník jménem Unmada předpověděl, že dívce je souzeno obětovat se tak, že její duše bude navěky vyřazena z cyklu reinkarnace.

Její smrt

Přestože život Vasantaseny v Panaji byl téměř idylický, nádor korupce sžíral královský dvůr. Správce Calicutu tajně přesvědčoval šlechtice, aby podpořili jeho soukromou armádu. Odměnou jim nabízel bezpečí před vpádem islámských válečníků a rozšíření jejich území. Od většiny rodů požadoval peníze, kasárna či krevní obětiny předkům. Od Vasantasenina otce však požadoval jeho dceru.

Reakce Kalarilského dvora na cizincovy smělé požadavky byly různé. Někteří si přáli s ním spolupracovat. Dalším se nelíbily správcovy cizí způsoby (například se s nimi setkával pouze v noci), ale neměli nic proti vlastní tajné armádě. Nicméně princ Kalari požadoval, aby byl drzý správce roztrhán slony. Politická situace se zhoršovala a stávala se nebezpečnou; šlechta se rozdělila do několika frakcí zastávající rozdílné názory.

Správce, upír z klanu Tzimisce, nacházel zvrácené potěšení nejen ve vytváření konfliktů mezi rody, ale také v parazitování na nebohé princezně. Každou noc tajně navštěvoval její komnaty a sál jí krev. Nikdy nevzal tolik, aby ji zabil, ale jeho činy jí způsobovaly duševní újmu.

Dívčina náhlá bledost a ochablost její rodiče velice polekala. Správce začal tvrdit, že odmítnutím jeho nabídky princ Kalari urazil bohy a proto mocná Kali seslala svůj trest na princeznu. Vasantassena, přemožená silnou malátností, se propadala do stále hlubšího zoufalství. Nakonec na samém pokraji šílenství upadla do kómatu.

Nešťastný otec se poté rozhodl podpořit zkaženého správce a byl ochoten zaplatit cokoli tomu, kdo navrátí jeho dceři zdraví. Ještě dříve než stačil uskutečnit svá rozhodnutí, objevil se v paláci poutník Unmada a přál si vidět princeznu. Princ Kalari váhal, neboť se obával správcova hněvu. Starého brahmína si ale velice vážil a nemohl ho proto odmítnout. Moudrý poutník dívku vyšetřil a prohlásil, že se nachází ve stavu Supta, hlubokém spánku jež předchází smrti.

Unmada, jenž byl zasvěcenec v umrtvování tkáně, měl celé tělo propíchané stovkou kovových jehliček, dřevěných hrotů a kostěných háčků. Vytáhl tedy bronzový hrot ze svého hrudníku, ze své svaté krve umíchal elixír, jímž napojil spící dívku. Ta se okamžitě probrala a pověděla svým rodičům o správcově nočních návštěvách a především o jeho ohromných tesácích.

Unmada vyplísnil šlechtice za spojenectví s démonem. "Když je ten muž natolik zlý, že z každé jeho akce sálá faleš, proč se necháváte svést jeho sliby? Cožpak neumíte vycítit lež?" Poté jim předal vrbovou hůlku, která je ono monstrum schopna zničit, a opustil dvůr.

Někteří šlechtici reagovali zuřivě a požadovali démonovu hlavu naraženou na kůl. Dvořanská chamtivost ovšem zastínila vše ostatní, a proto byla akce proti správci odvolána. "Jak můžeme vědět zda starý muž mluvil pravdu?" ptali se. "Cožpak se neříká, že je šílený?" Správce přeci nemůže být zubatý démon. Vždyť hojně požívá přízně kněží.

Jiní členové dvora ve svém nitru tušili, že ve správci je něco nelidského, ale odmítli dát najevo svoji spolupráci s nadpřirozenými silami. Pár z nich se jen prostě nemohlo rozhodnout. Jen Vasantesena věděla, že monstrum musí být zničeno stůj co stůj. Bylo potřeba dojít až na samý okraj šílenství, aby mohla vidět věci jasně u dvora poblázněného honbou za osobní mocí.

Když se správce vrátil ke dvoru pro odpověď, byl šokován princezninou přítomností. Mile se však na ní usmál a znovu zopakoval svoji nabídku spojenectví.

Vasantasena věděla, že nestačí démona pouze zabít, ale je třeba odhalit šlechticům jeho pravou podstatu. S rychlostí čerpanou ze síly vlastního přesvědčení tasila meč a zarazila ho správci do hrudníku. Upír nezemřel, nýbrž zuřivě vykřikl. Jeho tesáky se prodloužily a vrhl se na princeznu. Zděšení dvořané mohli pouze přihlížet, jak svými zuby rve její jemnou šíji a lačně polyká horkou krev.

Rozčilená šlechta již nemohla déle popírat pravdu. Povstali proti správci, který bojoval jako deset mužů. Jen Vasantasenin otec, který použil posvěcenou vrbovou hůl, byl schopen upíra skolit.

Později té noci se vrátil Unmada, aby si prohlédl tu spoušť. Vzal si s sebou správcovo tělo a slíbil, že je ten ďábel už nikdy nebude obtěžovat. Sebral také tělo zavražděné princezny. "Její oběť jí vyprostila z vašich bezbožných rukou," pronesl temně. "Její duše dosáhla dokonalého stavu a je navždy osvobozena z reinkarnačního cyklu, který všechny ostatní poutá ve světě iluzí. A vězte také, že vy všichni jste odsouzeni k tisícům převtělení do neokřídleného hmyzu na zahradě plné hladových ptáků."

Unmada, upír z klanu Malkavian, ale zatajil šlechticům fakt, že Vasantasena bude vyproštěna z cyklu tím, že se z ní stane také upír.

Její neživot

Ukryt ve svém svatém hájku, hodoval Unmada na potentní krvi poraženého správce a získal z ní velkou sílu. Poté předal svoji vlastní krev padlé princezně. A Vasantasena povstala jako jedna z nemrtvých. Byla schopná "přežít" svoji vlastní vraždu jen díky tomu, že ji starý poutník posílil svou krví před osudovým setkáním se správcem.

Vasantasena mnoho staletí cestovala se svým malkaviánským mentorem. Tito nerozluční přátelé rozsévali semínka šílenství kamkoli přišli. Když ale zkusili navštívit Čínu, tajuplní asijští upíři je snadno přemohli a obrátili je na útěk. Dvojice poté zamířila do Evropy a dorazili tam právě v období inkvizice.

Unmada vyzýval klany, aby se spojili proti násilným a dravým anarchům i proti fanatickým smrtelníkům. Jen nemnoho malkaviánů naslouchalo, ale Unmada nakonec přesvědčil svůj klan ke vstupu do Kamarilly. Předvídal záhubu celého svého druhu, jestliže nedojde k alianci s ostatními upíry. Nebýt proroka a jeho dcery Vasantaseny, malkaviáni by se nikdy ke Kamarille nepřipojili a jejich šance na přežití Anarchských bouří by byly téměř nulové.

Přestože Vasantasena s počátku s Unmadou spolupracovala, záhy byla Kamarillou znechucena. Shledávala upíry z ostatních klanů, zvláště pak z klanů Ventrue a Tremere, neomluvitelně slepé vůči skutečné podstatě upířího stavu. Vynucená krevní pouta anarchů během Thornské konvence nazývala "trnem v srdci všech Rodných".

Té samé noci, kdy byli Assamité magicky zbaveni své schopnosti diablerizovat, osvobodila Vasantasena skupinku anarchů a společně s nimi prchla. Připojila se k neústupným legiím klanů Lasombra a Tzimicse a společně s nimi vybudovala Sabbat z popela anarchského povstání.

Kamarillová tajemství, která s sebou přinesla, umožnily slabému hnutí přežít a získat moc. Brzy se Sabbat rozrostl natolik, že se mohl měřit s Kamarillou a Jihád znovu propukl v plné síle.

Její charakter

Díky propadu do šílenství a následnému přídělu Unmadovy malkaviánské krve získala zvláštní a pozoruhodné vize. Je schopna vycítit spirituální auru, historii předmětů a obsah lidské duše. Svými smysly proniká skrze kolektivní iluzi, kterou většina lidí i upírů přijímá jako realitu, a spatřuje podstatu věcí. Právě proto připadá ostatním mnohem šílenější než doopravdy je.

Vasantasenini úžasné vize jí říkají, že dokud upíři zůstanou spoutáni krví v jasných a pevných liniích podobných náhrdelníku z perel, nebudou mít antediluviáni problém zhltnout je všechny najednou. Tvrdí, že po příchodu Gehenny stačí antediluviánům přikázat jedinému starému upírovi a ten jim naservíruje celou svou rodinu - přikáže obětovat se svým potomkům a ti dají rozkaz svým potomkům atd.

Vasantasena je součástí bojovného křídla Sabbatu. Rozšiřuje šílenství v Kamarillových državách a hromadně konvertuje anarchy na svou stranu. Mnoho nových rekrutů, poté, co se střetla s jejím specifickým šílenstvím, shledávala snazší projít těžkými vstupními zkouškami Sabbatu.

Přestože až fanaticky touží po osvícení, pohrdá mnoha sabbatovými Cestami osvícení. Nachází zlomyslné potěšení v narušování setkání stoupenců daných Cest a konfrontování vůdců se záludnými argumenty. Většina Sabbatu ji proto shledává neomluvitelně rušivým elementem, ale nejstarší členové vzpomínají na její zásadní roli při zakládání sekty a respektují ji. Nejmladší příslušníci ji na druhou stranu obdivují a berou si ji jako vzor, čeho mohou jednou dosáhnout.