Děti Inkvizice - Karsh

Karsh, Gangrelský vojevůdce Kamarilly

Dan Greenberg, přeložil Vomajda

Karsh

Já pozoroval je když bitva sílila,
v hřmotu a řeži.
Jejich zranění jak růže smrti se rozvila,
rudě kvetouc na jejich kůži.
Já slyšel je vzdechnouce klopýtnout,
slyšel je sténat když lhali,
slyšel zděšené prosebníky zamumlat,
a konečné ticho když zemřeli.

Garnet Rodgers, "Jedna kulka (zůstala pro mne)"

 

Kamarilloví vykonavatelé mají práci danou. Volnomyslní anarchové, neuctiví Sabbatoví paladinové, záškodní lupini a lovci upírů se pohybují po zemi, ohrožují Maškarádu i každého Kainitu, který v Maškarádě hledá bezpečí.

Proti těmto nepřátelům stojí neživý válečný stroj Karsh, krvelačný vojevůdce Kamarilly. Vede Kamarillové legie proti zuřícím silám Sabbatu. Válečníci mezi Archony a Justikáry odpovídají na jeho volání do zbraně a on sám se zodpovídá pouze těm nejvyšším shromážděním Kamarilly. Miluje měďnatou chuť upíří zuřivosti stoupající hrdlem a nedělá nic pro omezení vzestupu Bestie. Vskutku se v boji baví a vychutnává si proměnu z upíra na vražedné monstrum.

Jeho život

Ne každý muslim ve středověkém Turecku podporoval vládu sultána Murada IV. Některé kočovné kmeny se odmítly podřídit despotické vládě velkého dobyvatele a bojovali stylem zasáhni-a-uteč proti sultánovým armádám. Tyto skupiny cvičily své děti jako válečníky aby je připravily na nadcházející tvrdý život. Mnoho dětí nepřežilo. Ale některé odolaly a skrze utrpení se staly silnými.

Divoký chlapec Hassan al-Samhir miloval život válečníka. Strávil dětsví výcvikem zacházení se zbraní a oddanosti Alláhovi. Unesl meč pro dospělé muže když mu bylo pět, zabil nepřátelského vojáka v devíti a dosáhl postavení jednoho z nejkrutějších vojáků kmene ve dvanácti letech.

Když mu bylo třináct, tak sultánovi vojáci malou skupinu kočovníků pochytali a povraždili. Nikdo nepřežil. Nelítostní vojáci pobili raněné dospělé a vzali přeživší děti do otroctví. Hassanova krutost na vojáky zapůsobila a tak jej umístili mezi janissary - elitní sbor mladých křesťanů a válečných zajatců.

U janissarů chlapec prožil období kruté životosprávy a přehnaných fyzických trestů, poslušnosti k Alláhovi skrze Sultána a neustálého bojového výcviku. Avšak místo aby Hassan slábl, tak vzkvétal a rychle postupoval po hodnostním žebříčku janissarů. Rychle přerostl všechny své učitele a vydobil si strach a respekt u svých spolubojovníků. Jeho horlivé uctívání Alláha zaujalo i ty nejskeptičtější úředníky.

V Hassanově hrudi bilo srdce pravého válečníka a žil jen pro boj. Nenáviděl nekonečná období míru a cítil se opravdu naživu pouze zahalen krví protivníků nebojácně si prodíraje cestu do středu každé bitvy v záchvatu nadpozemské zuřivosti berserkra.

Naneštěstí žil v období úpadku turecké říše a viděl, jak se velké impérium zmenšovalo a upadalo, i přes všechny bitvy, které vyhrál. Dvorní intriky a zkaženost paláce oslabovaly stát. Navzdory tomu byla jeho víra neotřesitelná a on zůstal věrný sultánovi jako projev své víry v Alláha. Když se janissaři vzbouřili, přidal se Hassan v boji na stranu Murada IV. Zabil mnoho svých nejbližších přátel. Vzpoura byla potlačena a vojáci se vrátili do služby. Ale mnoho z nich obviňovalo Hassana ze zrady a připravovalo jeho zničení.

Jeho smrt

Když říše podepsala velkou mírovou smlouvu s Persií, neskrýval Hassan svůj nesouhlas se sultánovým rozhodnutím. Byl nyní mocným velitelem a zvykl si svěřovat se sultánovým poradcům. Věděl že by mohl vést bitvu až k nepřátelskému hlavnímu městu, ale podřídil se sultánovi se stejnou úctou jako Alláhovi.

Čtyři z jeho bývalých spolubojovníků využili napětí z mírových jednání pro vykonání pomsty na Hassanovi, kterého obviňovali ze zrazení své revoluce. Zabili tři perské diplomaty a z jejich smrti obvinili Hassana. Ten se sice bránil svou loajalitou, ale rozzuřený sultán nad ním vynesl rozsudek smrti. Aby uspokojil touhu po krvi uražených Peršanů, tak Murad IV. rozhodl, že stětí je pro vraha příliš dobrý trest a že bude namísto toho předhozen hladovým vlkům. Toto kruté řešení se perské delegaci zalíbilo a ta odsouhlasila mírovou smlouvu.

Opuštěn svým pánem, ale ne bohem, se Hassan otočil ke svému vládci zády a odmítl se podřídit rozsudku. Bojoval s vlkem a porazil ho holýma rukama. Sultán narychlo rozhodl že mladý voják má být roztrhán celou smečkou vlků. Ale Hassan se modlil za sílu a vstoupil do stavu zuřivosti berserkra. Roztrhal pět hladových vlků na kousky. Sultán se zalekl neúspěšné popravy a obával se, aby v ní lidé neviděli Alláhovo znamení vítězství vojáka nad svým vládcem. Rozkázal tedy svému vezírovi Mohammedovi Kuprulu, aby našel vlky, kteří dokáží Hassana zabít.

Konajíce podle rady starého muže, kterého potkal na trhu, zavedl sultánův vezír Hassana do pusté oblasti, ve které prý strašili zlí vlčí duchové. Spoutal Hassana řetězy a ponechal ho tam jako oběť duchům. Poblíž se však ukryl s oddílem vojáků aby vyčkal až bude Hassan roztrhán na kousky nebo zemře hladem. Po noci plné vytí, z něhož tuhla krev v žilách, se přiblížili k místu kde Hassana nechali, aby ho našli pokrytého ranami a zbaveného veškeré krve.

Jeho neživot

Vezír Hassana respektoval a dohlédl, aby jeho zneuctěné ostatky byly řádně pohřbeny. Ale Hassan měl před sebou ještě mnoho bitev a tak si té noci našel ze svého hrobu cestu. Nemrtvý válečník si probil cestu skrz janissary, zabíjejíce muže, kteří ho zradili. Sťal sultána a přinesl jeho hlavu vezírovi. Sňal korunu z hlavy posledního vládce linie Muradů a prohlásil Kuprulu hlavním vezírem celé Turecké Říše.

Hassan poté vyprávěl zděšenému vezírovi hrozný příběh. Hrozný džin procházel pustinou, džin který na sebe mohl vzít podobu vlka i podobu muže. Tento džin navštívil v noci Hassana a nabídl mu nesmrtelnost výměnou za věčnou službu. Zabil válečníka, vypil jeho krev a vrátil malé množství své vlastní. Hassan byl znovuzrozen jako Karsh Mstitel.

Vlčí duch byl ve skutečnosti podobu měnící gangrelský starší, který viděl v Hassanovi perfektního kandidáta na místo vojevůdce Kamarilly. Starší byl také oním záhadným moudrým mužem, který poradil vezírovi aby nechal Hassana v pustině. Jako jedno z prvních použití Maškarády (a úplné ponížení neoblíbeného sultána) rozšířil Gangrel řeči, že sultán zemřel na dnu, kterou si přivodil nadměrným pitím. Navíc si Gangrel zajistil naprostou důvěru nového vojevůdce tím, že ho nechal dokončit osobní záležitosti.

Upír dal Karshovi celou jednu generaci aby dokončil své smrtelnické záležitosti. Ten vedl vezírovy armády ve velkých nočních bitvách, aby upevnil hranice říše a bojoval proti vnitřním i vnějším hrozbám. Po pětadvaceti letech byla říše v bezpečí a vlčí duch se vrátil pro Karshe, aby ho vzal do Evropy.

Karsh, který se nyní věnoval jen klanu Gangrel a Kamarille, se vrhl vášnivě do svého nového života. Nyní vede síly Kamarilly v krvavých bitvách proti všem nepřátelům: smrtelníkům, upírům, Sabbatu a podobným démonům. Nemá rád boj s Lupiny, ale udělá cokoliv je nutné, aby zajistil bezpečí Kamarilly. Uctívá svého boha službou svým novým pánům a prožívá velké štěstí při boji s bezbožným Sabbatem či rouhači z Black Handu. Kamarilloví starší respektují krutého válečníka; vlastně se ho mnozí z nich bojí. Často vyhledávají jeho rady při projednávání bezpečnosti, či útoků na nepřítele.

Ačkoliv naposledy viděl tureckou říši, když ji pomáhal uvrhnout do rukou západních sil, nelituje toho. Dnes a provždy je Karsh a jeho patří Kamarille.

Jeho povaha

Karsh je mužem málo slov. Mluví jen v případě absolutní nutnosti a jenom krátkými větami. Když je v klidu, je chladný, klidný a jen pomalu se rozzuří nebo zareaguje. V bitvě se změní na hurikán zuřivosti bavící se masakrem a krveprolitím. Jako vojevůdce Kamarilly vykonává ty nejnebezpečnější mise. Vykonává i ty nejtěžší sebevražedné akce s nevídanou horlivostí, jako kdyby každý nový nepřítel byl sám nenáviděný sultán.

Karsh se stále každý den pětkrát modlí čelem k Mekce a pokud věří že je jeho duše prokletá, tak se o tom nikomu nezmínil.