Toreador

Dějiny klanu Toreador

Arikel

Arikel byla za živa umělkyní, která svým uměním oslňovala každého, kdo jí znal. Není přesně známo, jak se její talent projevoval. Nejčastěji se tvrdí, že byla sochařkou. Jiní zase tvrdí, že tančila s býky. Jistě to však budeme vědět, až se Arikel probudí při Gehenně. Pokud se jí někdo stihne zeptat.

Arikel měla bratra - dvojče. Jeho jméno bylo Malkav a i on se později stal jedním z Kainitů třetí generace, ale to je jiný příběh. Arikel žila v době, kdy Enoch, nejstarší potomek Kainův, bloudil osamělý po světě a hledal někoho, kdo by jej obveselil v jeho osamělosti a stal se jeho potomkem. Krása Arikel, stejně jako její talent, jej zaujaly natolik, že se Arikel stala jeho dcerou.

Když Kain založil město, které pojmenoval po svém synovi Enoch, vyslyšela povolání Otce svého Otce i Arikel. Žila pak společně s ostatními Kainity v Prvním městě a byla to ona, kdo přivedl do Enochu umělce, kteří pozvedli město k nebývalé kráse. Podle některých pověstí jí byl z ostatních příslušníků třetí generace nejbližší Absimilard, budoucí antediluvián klanu Nosferatu - tehdy ještě krásný muž. Jejich vzájemná náklonnost prý dokonce vyústila ve vzájemný krevní svazek (Blood Bond).
Arikel, která měla k lidem ze všech Kainitů nejblíž, začala časem cítit to samé, co kdysi její Otec. A proto přicházela znovu a znovu za Enochem a žádala jej o svolení vytvořit sobě potomky, kteří by jí dělali společnost, avšak on ji vždy odmítl. Arikel se nakonec postavila do čela svých bratří a sester a povstala proti tyranii druhé generace. Při povstání byla druhá generace Kainitů zabita a Enoch byl zničen.

Sumer, Řecko, Řím a Byzance

Arikel se potom dlouhou dobu toulala po světě a vytvořila několik potomků. V Sumeru se setkala s Ennoyou, antediluviánkou klanu Gangrel, a jejími potomky, kteří ji přinutili pokračovat v cestě. Poté se usadila na Krétě, která se tak stala prvním sídlem ovládaným Toreadory. Právě Kréta byla posledním místem, na kterém se Arikel prokazatelně vyskytovala. Všeobecně se předpokládá, že se nadále pohybuje po světě a mezitím tráví dlouhá období v torporu.

Potomci Arikel se vyskytovali v Mezopotámii a dalších starověkých civilizacích. Většina z nich však pobývala v oblasti Řecka, kde se podílela na vzniku jednotlivých států. Některé pověsti tvrdí, že zde Toreadoři žili v klidu a míru, věnovali se rozvoji umění a přátelili se s mágy a Fae. Jiné prameny tvrdí, že sice Toreadoři byli patrony mnoha umělců, ve skutečnosti však soustavně bojovali s Brujahy, kteří byli v Řecku velmi početní a také mezi sebou. Jisté je, že když Alexandr makedonský ovládl Řecko, využili toho makedonští Brujahové a Ventruové a většinu Toreadorů z Řecka vyhnali. Dochází tak k Exodu Toreadorů. Část z nich se přesouvá do Říma, zbytek byl rozprášen do celého světa. 
Při tomto exodu se klan dostává do oblastí, kam jiní Kainité dorazí až po mnoha staletích i tisíciletích. Díky tomu stojí Toreadoři u vzniku mnoha afrických království a dodnes mají Toreadorští autarkis v Africe větší vliv, než většina ostatních klanů.

Protože největší skupina Toreadorů přebývala v Římě a v oblastech Římem ovládaných, jsou i oni považováni za jeden z klanů, kteří stojí za zničením Kartága ovládaném Brujahy a Assamity. Ve skutečnosti se Toreadoři vyskytovali na obou stranách konfliktu. V Kartágu dokonce žila Tanit, dcera samotné Arikel. Jisté je, že porážkou Kartága začíná velký rozvoj klanu. Toreadoři byli patrony celé řady umělců po celém tehdy známém světě a v samotném Římě byla tehdy koncentrace příslušníků klanu velmi vysoká.

Toreadoři velice trpěli postupným úpadkem Říma, který postupně ztrácel svoji moc a, i když byl pořád největším kulturním centrem tehdejšího světa, postupně ztrácel i svoji uměleckou úroveň. K tomu napomáhaly i nájezdy barbarů (a Brujahů a Gangrelů, kteří barbarské kmeny doprovázeli).
Tehdy došlo k rozdělení klanu. Většina Toreadorů, vedená Toreadorem 4. generace Mmenippem, se vydala na hromadnou pouť do Konstantinopole. Cestu přežila méně než polovina z těch, kteří se na cestu vydali. Mnenippus přijal jméno Michael (při své konverzi ke křesťanství) a stal se jedním z členů Kainitského triumvirátu, který Konstantinopol ovládal. Od roku 800 pak byl po více než půl tisíciletí jediným patriarchou (princem) města. Byzantská říše dávala Toreadorům to, co potřebovali - rozvíjející se umění.
Zbytek Toreadorů, kteří pod vedením Michaelova bratra Theophana zůstal v Římě, postupně ztrácel svůj vliv v politice i v umění. Proto se zbývající římští Toreadoři vydávali do oblastí, které byly dříve Římem ovládány, a hledali zárodky nových říší, kde by mohli opět působit jako patroni umění. Toreadoři se tehdy dostali do celé Evropy, nikde však neměli vážnější vliv, kromě Itálie.

Křesťanství a Islám

Většina Kainitů se z počátku křesťanství bála. Přesto už v prvním století někteří z nich konvertovali k novému náboženství. Mezi nimi byl právě i Michael, budoucí patriarcha Konstantinopole. Po něm následovali další, zejména později, když ranní křesťané upustili od naprostého asketismu a začalo vznikat křesťanské umění.
Toreadoři tak byli prvním z klanů, který měl jistý vliv mezi křesťany. V tom měli náskok téměř dvou staletí oproti Lasombrům a Brujahům, kteří se také později ke křesťanství masově hlásili. Při rozdělení katolické církve na východní a západní byli Toreadoři hojně zastoupeni v obou částech.

Podobně jako u křesťanství, byli i v případě islámu Toreadoři mezi prvními, kdo nové náboženství přijali. Jednalo se zejména o ty Toreadory, kteří se na odchodu z Řecka vydali do severní Afriky a na Blízký východ. Muslimští Toreadoři aktivně spolupracovali s muslimskými Lasombry, Gangrely a Assamity. Vzniká mezi nimi jakési nepsané spojenectví v boji proti křesťanům. Toreadoři tak stojí, spolu s Lasombry, na obou stranách konfliktu mezi muslimy a křesťany, který probíhal ve Španělsku až do 15. století.

Spojenectví a kontakty, které vznikly mezi Toreadory a ostatními klany v této době, se pak projevují v celé další historii Kainitů. Byli to italští Kamarilloví Toreadoři, kdo nikdy nepřerušil kontakty s Giangallezem, Arcibiskupem milánským. Giangallezo byl katolický mnich a své kontakty s "bratřími" udržoval i tehdy, když se stal jednou z hlavních opor Sabbatu v Evropě. Toreadoři pak zprostředkovali jeho dezerci ke Kamarille v roce 1998.
Muslimští Toreadoři zase nikdy nepřerušili kontakty s těmi Assamity, kteří byli kdysi ve Španělsku a severní Africe jejich spojenci. Proto také věděli, že kromě fanatických Assamitských válečníků existují i další Assamité, se kterými lze spolupracovat i sdílet víru. Když potom roku 2000 požádal al-Ashad jménem této skupiny Assamitů o přijetí do Kamarilly, byli to Toreadoři, kdo jejich žádost jednoznačně podpořil.

Středověk

Vraťme se zpět do historie. Ve středověku přišla nová móda, která Toreadorům naprosto učarovala - rytířství. Čest a víra v Boha jako životní styl, to bylo něco pro klan milců umění. K tomu je potřeba připočíst minstrely zpívající o kráse dam a odvaze rytířů, rozvoj módy, "romantické" výpravy za Svatým Grálem, stavby kostelů a katedrál a "romantismus" křížových výprav. Toreadoři se s rytířstvím a vůbec šlechtou rychle identifikovali.

Podpora a využívání rytířství mělo samozřejmě i svůj praktický dopad. Kdyby byl klan jen sponzorem umělců, tak by jej ostatní už dávno zatlačili do naprosté bezvýznamnosti. Přijetí celé řady rytířů a jejich dam do řad klanu vedlo k růstu politického vlivu. Nově vytvoření Toreadoři byli zkušenými diplomaty, válečníky i hospodáři.

Největšího úspěchu klan dosáhl ve Francii. Pod vedením Toreadorky 4. generace Heleny byly noví Toreadoři vytvářeni po desítkách. Přežila jich jen část, ale získali ve Francii největší vliv, i když o něj ještě několik dalších staletí museli soupeřit s klanem Ventrue. V té době byl také přijat Rodný, který později přijal jméno slavného básníka Francoise Villona. Villon je od konce 16. století Princem Pařížským.

Boje o moc probíhají i jinde v Evropě. Podobně jako ve Francii, soupeřili Toreadoři s klanem Ventrue o moc i v Anglii. Tam naopak vítězili Ventruové, kteří většinu Toreadorů vyhnali do Skotska. A v Itálii naopak uzavřeli Toreadoři s Ventrui poměrně silný svazek, v němž společnými silami vytlačovali Lasombry z Itálie.

Kamarilla a Sabbat

Inkvizice se dotkla i Toreadorů, nikoliv však tak intenzivně jako ostatních klanů. I příslušníci tohoto klanu hořeli na hranicích a byli vyslýcháni na mučidlech. Ale klan jako celek příliš dotčen nebyl.
Přesto však inkvizice situaci Toreadorů ovlivnila - i když nepřímo. Po dobu několika staletí se sjížděli do Španělska židé z celé Evropy - křesťanští i muslimští vládci byli vůči nim poměrně tolerantní. Židé pro obě strany znamenali také značný zdroj příjmů, které potřebovaly pro vedení vzájemné války. Nakonec to byli židé, z jejichž řad pocházeli ti nejlepší umělci a patroni umění. Řada španělských Toreadorů tak byla židovské víry. A křesťané i muslimové mezi Toreadory měli k židům kladný vztah. 
Když křesťané muslimy ze Španěska vyhnali, prosadila inkvizice i odchod židů. Spolu s židy Španělsko opustila i většina Toreadorů - bez ohledu na víru. Odchod Toreadorů (a předtím vyhnání Assamitů) vydal Španělsko plně do rukou Lasombrů a tím později i Sabbatu.

Toreadoři si přáli ukončení pronásledování upírů i ukončení anarchských bouří. Proto se přidali ke Kamarille. Při vzniku sekty se jim podařilo prosadit dodržování Tradic. Byl to Toreador Raphael de Corazon, jehož mnohahodinový projev ke starším ostatních klanů v roce 1493 je považován za rozhodující událost pro prosazení Maškarády jako hlavní zásady dodržované Kamarillou.

K Sabbatu se přidalo jen malé množství Toreadorů. Jednalo se zejména o ty členy klanu, kteří zůstali ve Španělsku. Mezi nimi bylo populární hledat "krásu v ošklivosti" - podobně jako je tomu v Goyových obrazech. Tento postoj pak zanechal otisk na všech Toreador antitribu. Tento postoj degradoval k hledání umění v násilí a zvrácených činech, které jsou v současnosti pro antitriby standardem.

Nový věk

Pozdější doba se neprojevovala pro Toreadory významnými událostmi. Revoluce ve Francii znamenala lehkou rozepři mezi Toreadorskými staršími a anarchy z tohoto klanu, kteří využili bouří organizovaných smrtelníky a přidali se k Brujahům a ostatním anarchům. Ale tato drobná rozmíška byla brzy zažehnána.

Z Toreadorů se v Kamarille stali diplomati a mistři v zákulisních intrikách. Z oblastí, kde vypukly boje, se většinou Toreadoři houfně stahovali. Uvnitř klanu sice existují bojovníci, kteří se v podobných situacích vyžívají, ale klan jako celek ne.
Místo toho dosahovali příslušníci klanu mnohých úspěchů manipulaci s ostatními. Dva příklady - příchod části Lasombrů a Assamitů do Kamarilly - byly už zmíněny dříve. A navenek se klan věnuje jenom a pouze umění a umělcům.

Podrobnosti kolem posledních událostí, včetně příchodu Giangallezových Lasombrů a Assamitských schizmatiků do Kamarilly, jsou podrobně popsány v Novinkách World of Darkness.


(c) 2000 - 2001 Harald
Zdroje: CbR:To, CB:To, LSII, GtC, CB:Ga