Malkavian

Dějiny klanu Malkavian

Druhý Ábel

Malkav byl prorok, když se stal vnukem Kainovým. Za svého syna si jej vybral jeden z členů druhé generace, není však jisté, který z nich to byl. Vybral si Malkava snad pro jeho silnou vůli, snad pro jeho mimořádnou moudrost. Kniha Nod tvrdí, že už jako smrtelník připomínal spíše anděla než člověka a snad proto byl přijat. Nebo byl přijat pro své vize. Malkav měl už jako člověk vidění věcí příštích.

Téměř všechny prameny se shodují v tom, že Kain viděl v Malkavovi svého bratra Ábela, kterého před dávnými časy zavraždil a kvůli kterému na něj byl seslán trest vampyrismu. Kain často hovořil se svým vnukem a tyto hovory pro něj bývaly jednou z mála radostí. Pak se však Malkav začal Kaina ptát, proč zabil svého bratra a proč odmítl milost, kterou mu Bůh nabízel, Kain se na svého milovaného vnuka rozzlobil a seslal na něj trest, kterým jej odsoudil k samotě mezi ostatními Kainity - šílenství. Tato kletba se přenesla i na všechny Malkavovy potomky. Ale s kletbou se přenesla i schopnost vidět věci, které nikdo jiný neviděl.

Malkav hrál i svéráznou roli v povstání příslušníků třetí generace proti svým otcům. Některé prameny uvádějí, že poslední kapkou, kterou přetekla číše a tedy bezprostředním podnětem k revoltě, bylo mučení, kterému byl Malkav podroben jedním z příslušníků druhé generace, za cosi, co pronesl nevhod. Pravdivost tohoto příběhu podporuje i fakt, že povstání vedla Arikel, zakladatelka klanu Toreador, která byla zaživa Malkavovou sestrou.

V Druhém městě byli Malkavovými nejbližšími společníky jeho bratři Set a Saulot. Podle pověstí Saulot pomáhal Malkavovi, když jej jeho šílenství příliš zmáhalo. Se Setem zase Malkav vedl filosofické diskuse. Set a Malkav nakonec požádali Saulota, aby je v jejich sporech rozsoudil. A Saulot, který sám neznal odpověď na jejich otázky, se vydal daleko na východ, aby hledal odpověď na jejich otázky. Spor Malkava se Setem tak způsobil příchod Saulota mezi východní upíry.

Krev Malkavova

Po rozpadu Druhého města se Malkavovi synové a dcery rozprchli po světě. Malkav sám se prý usídlil ve městě Petra v dnešním Jordánsku, poblíž současných hranic s Izraelem. Tam sídlili i někteří z jeho potomků, zdaleka ne však všichni. Malkav udržoval stav svých synů a dcer, příslušníků 4. generace z něj pocházejících, na pevném počtu. Ačkoliv tento počet není znám, ví se, že kdykoliv některý z jeho potomků zemřel, jeho vize jej na to připravily a přijal dalšího potomka.

I přes pozdější rány, které na klan Malkavových potomků dopadly, přežilo do současnosti několik velice starých příslušníků tohoto klanu. Mezi ně patří Morová nevěsta, nejoblíbenější dcera Malkavova, která přebírala od Malkava jeho šílenství a předávala jej dál. Dalším je Chytrý princ Nissiku, který býval přítelem Enkida, který se stal potomkem Ennoiným. Malkav Nissuka zavrhl nedlouho po přijetí, avšak i tak Nissuku přežil až do současnosti. A je známo, že přežil i Elimelech zvaný Dvakrát zavržený, který se stal Seraphem Black Handu, a je tak jedním z nejstarších Kainitů, kteří jsou aktivní až do současnosti.

A pak byl Malkav chycen a zabit. Byl chycen, jeho tělo bylo roztrháno na kusy a ty pak naházeny do řek po celém světě, jeho krev se vsákla do země, protože ten, kdo zabil Malkava, se bál pít jeho krev. A tehdy se sešli děti Malkavovy a vypily ze země krev svého praotce. A tehdy Malkav obživl ve svých dětech. Jeho mysl se probrala a propojila mysli všech jeho dětí. A tehdy zjistily děti Malkavovy, že spolu cítí a že vědí o smrti každého z potomků svého praotce.

Cesty dětí Malkavových

Po smrti svého praotce se opět jeho děti rozprchly po celém světě. Žily v Mezopotámii, Persii a část z nich došla až do Indie, kde se setkali s uvítáním místních Ravnosů a Gangrelů. Malkaviáni žili i v Řecku, kde se poprvé setkali s postojem, že šílenství je posedlost, které musí být z těla vyhnáno. 
Jiná skupina se usídlila v severní Africe, v Kartágu. A zde došlo k náhlé smrti několika členů klanu ze strany jiných Kainitů, snad Baalitů, snad příslušníků některého z ostatních klanů. Tehdy se pavučinou, která spojovala členy klanu, poprvé rozezvučely varovné zvuky, které hlásily hromadnou smrt mnoha příslušníků klanu. Po této události všichni Malkaviáni ze severní Afriky uprchli.

Místem, kde Malkaviáni mohli spočinout v klidu se stal Řím. Vládce římských Kainitů, Ventrue jménem Camilla, dokázal překonat strach, který měli ostatní Kainité z potomků Malkavových a společně s nimi a členy ostatních klanů řídil záležitosti Kainitů. Když po mnoha letech došlo ke sporu mezi Římem a Kartágem a také mezi Kainity na obou stranách, byli Malkaviáni nejvýznamnějšími spojenci římských Ventruů, když vedli válku proti Kartaginským Brujahům a Assamitům.

Pak však přišly na Řím zlé časy a když se na trůn se dostali šílení císařové Nero a Caligulla, začali ostatní Kainité obviňovat Malkaviány z toho, že oni stojí za nimi a jsou vinni vším, co tito císařové způsobili. Když se Kainité dozvěděli o tom, že se Nero chystá zapáliti Řím, sešli se na shromáždění, při kterém povraždili všechny přítomné potomky Malkavovy.

Ohně středověku

Smrt značné části římských Malkaviánů jako by předznamenávala další osud klanu. Evropská civilizace nebrala šílence jako nemocné, ale jako posedlé. A posedlé je potřeba vymýtat. Nejlépe ohněm. Podobná situace byla i v zemích, kterým vládnul Islám. Služebníci Malkaviánů i Malkaviáni sami tak byli neustále ohrožováni ze strany smrtelníků.
Mezi Kainity byla situace lepší, ale pouze částečně. Upíři věděli a (většinou) uznávali, že šílenství Malkaviánů není božím prokletím, tedy o nic víc, než postižení jejich vlastních klanů. Na druhou stranu, vize Malkaviánů a jejich často odlišný pohled na svět způsobily, že se Kainité Malkaviánů stranili a báli se jich.

Nutno říci, že ne vždy byli Malkaviáni zcela bez viny na událostech, které jim byly kladeny za vinu a které vedly k jejich ostrakizaci. Prvním a nejznámějším případem bylo dobití Jeruzaléma při první křížové výpravě roku 1099. Přítomnost několika starších potomků Malkavových vybudila v křižácích, kteří dobývali město, záchvat bojového šílenství, které trvalo plný týden a při kterém hordy dobyvatelů vraždily, znásilňovaly, mučily a vypalovaly vše, co se hýbalo, bez ohledu na víru toho kterého člověka. Vina, za tento masakr pak byla Malkaviánům na blízkém východě předhazována po celá staletí.

Druhý známý případ se odehrál v Antverpách. Malkaviáni nikdy neměli veliké množství princů, ale princ Antverpský, navenek malé dítě, nazývaný L'Enfant Perdu, ztracené děcko, patřil po princi Pařížském a princi Londýnském mezi nejmocnější Kainity na světě. Princ však později propadl infernalismu a stal se postrachem ostatních Kainitů. Ti se pak postarali, že se o jeho příbytku dozvěděla inkvizice a postavila jej na hranici.

Mezitím se rozhořely Anarchské bouře. Malkaviáni byli na obou stranách pomyslné barikády - mezi anarchy i mezi staršími upíry, kteří proti anarchům bojovali. Naprostá většina členů však zůstala nezúčastněna, jako pozorovatelé. Veliká skupina Malkaviánů věděla, že snažení anarchů je zbytečné a že nepovede k cíli, kterého chtěli dosáhnout - a proto začala anarchy přesvědčovat, aby od svých snah ustoupili. Neuspěli, naopak dosáhli toho, že se anarchové obrátili proti Malkaviánům a začali je lovit. Již tak zdecimovaný klan získal dalšího nepřítele. Další a další Malkaviáni umírali. A pokaždé, když některý z nich zemřel, ozval se jeho výkřik pavučinou propojující mysli potomků Malkavových, takže všichni věděli, že další z nich ztratil neživot.

Nebyla to ale pouze proroctví o blížících se bouřích a problémech, která Malkaviáni přinášeli ostatním Kainitům. Od nich, jmenovitě od Malkaviána jménem Pelinka, pocházejí heraldické znaky klanů používané ve středověku. Kainité je začali velmi rychle a ochotně používat. Proti jejich používání se ohrazovali jedině Toreadoři, jmenovitě Rafael Corazon, ale po několik staletí se znaky skutečně používaly. Jejich význam upadl až po Thornské konvenci a vzniku Sabbatu.

Unmada a Vasantasena

Koncem 14. století přišla do Evropy dvojice Malkaviánů z Indie. Brahmín Unmada a jeho dcera princezna Vasantasena. Této dvojici se podařilo se vzkřísit již téměř vymírající klan. Sjednotili starší klanu šílenců a začali vyjednávat s představiteli ostatních klanů. A klany, které jednaly o vzniku Kamarilly, zjistily, že se na scéně objevila další síla - sjednocení Malkaviáni. Po dlouhém dohadování zvítězil názor, že bude lepší mít Malkaviány na své straně než proti sobě a klan byl přizván k jednáním o vzniku Kamarilly.

Představitelé klanu, v čele s Unmadou a Vasantasenou, se zúčastnili i mírových jednání v anglickém Thornu, kde byl uzavřen mír mezi Kamarillou a anarchy. A Vasantasena byla jediná, kdo vystoupil veřejně proti násilnému svazování vůdců anarchů poutem krve. Všichni, bez ohledu na klan, přešli její vystoupení bez jakéhokoliv komentáře. Tehdy Vasantasena osvobodila část anarchských vůdců a spolu s nimi uprchla. Uprchlíci se pak přidali k vzbouřeným klanům - Lasombra a Tzimisce - a společně založili Sabbat. Vasantasena se stala vůdkyní budoucích Malkavian antitribu.

Pobyt v Kamarille však neznamenal pro klan klid a pokoj. Jejich schopnost rozsévat šílenství mezi lidmi i mezi Rodnými byla trnem v oku mnoha princů a významných členů Kamarilly. Zlomovým bodem byl okamžik, kdy pro prohřešek jednoho člena klanu byli princem povolání všichni Malkaviáni v Makedonii, naházeni do studny a upáleni. 
Tehdy se sešli starší klanu a rozhodli se, že pro přežití je nezbytné obětovat část svých osobností - klan se vzdá daru, který mu zanechal Malkav - Disciplíny Dementation - avšak přežije. Šest nejstarších a nejmocnějších členů klanu v Evropě tehdy svolalo všechny své sestry a bratry k malému městu kdesi uprostřed Evropy, k Domažlicím. Jména oněch šesti metuzalémů jsou Dionysan, Addemar, Typrosa, Brude, Černá babice a Unmada. Těchto šest vnuků Malkavových shromáždilo naprostou většinu klanu a začali klan proměňovat. A ostatní shromáždění se k nim přidali. A podařilo se... V myslích všech přítomných se objevil blok, kterým byl obětován nejcennější z Malkavových darů. Aby klan přežil.

Ti, kdo se zúčastnili, a byla to naprostá většina členů klanu, zůstali v Kamarille. Nezúčastnění přešli zase v naprosté většině k Sabbatu, Jen málo Malkaviánů zůstalo mimo obě sekty. A ostatní klany nic nepoznaly. V žádných dokumentech se nedočtete, že počátkem 16. století na několik měsíců zmizeli prakticky všichni evropští Malkaviáni.

Od renesance k současnosti

Renesance je všeobecně pojímána jako věk rozumu. Nikoliv. Renesancí začal věk nerozumu a tolerance. Renesancí začíná věk, kdy již nehoří plameny inkvizice a kdy je možné dát průchod šílenství i bez toho, aby dotyčný skončil na hranici. Zlatým věkem Malkaviáni obvykle označují přelom 19 a 20 století, kdy se objevují teorie zkoumající duševní zdraví, kdy šílenství začalo být smrtelníky přijímáno jako něco normálního.

Mezitím byli Malkaviáni po téměř pět staletí nenápadnými a horlivými členy Kamarilly. Podporovali sektu ze všech sil, sami měli jenom málo princů a jiných významných postů, ostatní klany je nevnímaly jako konkurenci a byly jim ochotni poskytnout četné protislužby.
Mezitím antitribové v Sabbatu postupně degenerovali. Jejich šílenství přestalo být hnací silou, jako tomu bývalo v historii, ale upadlo v prosté ničení a brutalitu. Starší Malkaviáni v Kamarille v tom spatřovali znak toho, že i sám praotec klanu podporoval, skrze pavučinu protkávající mysli členů jeho rodiny, šest metuzalémů v jejich rituálu o Domažlic. Malkaviáni v Sabbatu na sebe zase pohlížejí jako na skutečné Malkaviány a své bratry v Kamarille jako na změkčilé odrodilce.
Pro obě sekty se Malkaviáni stali významným pilířem. Počet příslušníků klanu rychle rostl a klan, který už byl blízko vyhlazení, se postupně stal opět jedním z nejpočetnějších.

Dvacáté století však přineslo Malkaviánům smutek. První i druhá světová válka silně otřásly světem i pavučinou. Všichni členové klanu cítí, že tyto události směřují k jedinému - ke Gehenně. A potom, roku 1997, půl tisíciletí po uzavření dohody v Thornu se během několika nocí uvolnil blok který omezoval kamarillové Malkaviány. Dementation znovu ovládla celý klan. Těm několika Rodným, kteří změnu zpozorovali, bylo řečeno, že se jedná o akci Sabbatovýchantitribu. Ale Malkaviáni sami vědí, že poslední dcera Evina již chodí po tomto světě a že Gehenna začala. První z Antidiluviánů povstal a padl. Až přijdou další, potomci Malkavovi budou připraveni.

Podrobnosti kolem posledních událostí, včetně znovunabití Dementation Malkaviány v Kamarille, jsou popsány v Novinkách Světa Temnoty.


(c) 2001 Harald
Zdroje: CbR:Ma, LSIV, CB:MA, GtC, CBR:To, CB:Sa, STG