Brujah

Dějiny klanu Brujah

Brujah a Troile

Praotec klanu Brujah byl rebel, který měl mnoho jmen. Jedním z nich bylo jméno Troile. Pod tímto jménem chodil zakladatel po světě ještě v dobách Kartága. Tak praví oficiální historie. Existuje však ještě jedna verze, kterou potichu uznává většina učenců mezi Brujahy, veřejně se k ní však hlásí pouze antitribu.

Brujah byl potomkem krásné Zillah, milované dcery Kainovy. Stvořil sobě několik potomků, z nichž nejvýznamnějšími byli Anis a Troile. Anis byla pro Brujaha tím, čím byla Zillah pro Kaina. Brujah Anis, princeznu z Uru, miloval a aby si zajistil její lásku, připoutal ji k sobě Poutem krve. O Troile/ovi panují spíš dohady, neví se ani, zda to byl muž či žena, různé prameny se v tomto rozcházejí. Většina Brujahů se však kloní k variantě, že to byl muž, tak se toho podržíme i zde. Troile trávil většinu času mimo společnost ostatních Kainitů a toulal se po světě. Některé prameny uvádějí, že nesouhlasil se způsobem, kterým příslušníci třetí generace vládli svým dětem. Jednou se vrátil do Druhého města, kde sídlil jeho Otec i zbytek klanu. Tehdy se s ním setkala Anis, která odmítla být dále vazalem svého Otce, a přemluvila bratra, aby Brujaha svrhnul a zaujal jeho místo. A tak se skutečně i stalo. Troile spáchal Amarant na svém Otci a stal se novým Antediluviánem klanu. Antitribové mezi Brujahy pokládají tento Troilův čin za počátek boje proti Antediluviánům a hlásí se k tomuto činu.

Troile pak přijal další potomky a ti zase další. Z Troila pochází klan Brujah. Troilovi bratři a sestry a jejich rody jej však odmítli uznat jako novou hlavu klanu a prohlásili se za samostatnou linii, kterou nazvali Praví Brujahové. Ti pak navenek zmizeli z dějin Kainitů. Většina z nich se skrývala nebo se vydávala za příslušníky jiných klanů. Úplnému zapomnění bránil jen fakt, že se čas od času příslušníci této linie objevovali a ke svému původu se hlásili.
Počet Pravých Brujahů nepřekročil nikdy několik desítek. Velká část Pravých Brujahů se v počátcích antiky přidala ke sdružení mágů Magnus Nignum, kteří jim zajišťovali úkryt. A Praví Brujahové byli jedním z hlavních vůdců této skupiny i v době, kdy mágové Magnus Nignum opustili a stala se z ní čistě upíří záležitost. Uvnitř Manus Nignum (později též zvané True Hand) pak přežili Praví Brujahové až do roku 2000, kdy došlo ke zničení hlavního sídla sekty v Shadowlandech a kdy ztratila svůj neživot i značná část Pravých Brujahů.

Hellas a Kartágo

Synové a dcery Troilovi snili svůj sen. Snili sen o obnovení Druhého města, ve kterém mnozí z nich žili. Snili o městě, kde žijí lidé a Kainité v míru a vzájemné spolupráci. Ostatní Kainité se však rozprchli po celém světě a lidé již také nedokázali s Kainity žít v míru. Proto se potomci Troilovi rozhodli, že vybudují svůj sen sami, jen s těmi z Kainitů, kteří se budou chtít přidat dobrovolně.

Centrem snah o obnovení Druhého města bylo Řecko neboli, jak sami Brujahové říkají dodnes, Hellas. Snahy Brujahů o soužití se smrtelníky se však většinou míjely účinkem. Když se některý model neosvědčil, neváhali tedy a začali zkoušet model nový. Snad z této doby pochází touha Brujahů po všem novém a už od této doby Brujahové přijímají nové myšlenky tak snadno a neustále touží po změně.
Hellas však není přehledem neúspěchů. Naopak, podařilo se najít uskupení, ve kterých dokázali Kainité s lidmi žít v míru. V Aténách i ve Spartě pobývala řada Brujahů. Brujahové se inspirovali olympijskými hrami a začali pořádat hry pro Kainity, ve kterých Kainité měřili své schopnosti fyzické i duševní. Tradice těchto her skončila až po více než patnácti stech letech, v době anarchských bouří.

Nakonec to byli sami Brujahové, kvůli komu padl experiment v Hellas. Skupina Brujahů zvaná Praedicanda opustila Hellas a začala podporovat Řím, který pokládala za dokonalejší, způsobila, že mezi Brujahy v Řecku vypukla válka. Mnoho potomků Troilových v ní zemřelo. Římští Brujahové byli nakonec poraženi. Tou dobou však již byly všechny snahy řeckých Brujahů zmařeny. Vítězové se dohodli, že se nebudou snažit obnovit řecké státy, které byly vlastně experimenty, ale spojí své síly a vybudují Třetí město v severní Africe, v Kartágu.

V Kartágu se podařilo dávný sen realizovat. Lidé a potomci Kainovi žili společně a v míru. Do Kartága se sjížděli i další Kainité. Již v počátcích se k Brujahům přidala významná skupina Assamitských učenců, později přišlo i menší množství Toreadorů a Gangrelů. Třetí město bylo vybudováno. Sen se splnil.
Troile sám se na vzniku Kartága nepodílel, avšak sledoval činnost svých dětí se zalíbením a po vybudování Kartága býval častým hostem a vracel se tam ze svých cest.

Kartágo stalo významným politickým činitelem v celém Středomoří. Kartáginští obchodníci cestovali po celém známém světě a jejich vojáci obsazovali další a další kolonie. To vedlo k sérii válek mezi Římem a Kartágem. Spor s římskými Ventrui a Malkaviány vypukl až později. 
Římští Kainité odůvodňovali svůj útok na Kartágo tím, že se ve městě rozmohly lidské oběti, uctívání démonů a že se Brujahové a ostatní kartaginští upíři vládnou lidem jako diktátoři. Každý Brujah podobné báchorky, které měly poškodit jejich realizovaný sen, odmítá. 
Ventruům se každopádně podařilo dát dohromady koalici příslušníků dalších klanů a na závěr třetí punské války byli v obrovské noční bitvě Brujahové a jejich druzi z Kartága poraženi. Mnoho z nich tu noc zemřelo, uprchnout se podařilo jen několika. Veliká část z kartaginských Kainitů se před rozedněním skryla pomocí Proteanu do země, aby v bitvě pokračovali další noci. Mezi nimi i samotný Troile, který byl té noci v Kartágu. Ventruové však nechali provést rituál, při kterém byla prosolena země po celém Kartágu. Bojovníci skrytí v zemi tak byli uvězněni a nemohli se již více dostat na povrch. Jen málokdo ví, že s myšlenkou rituál provést přišla Etheyra, dcera Troilova, která stála na straně Ventruů.

Diaspora

Po pádu Kartága, splněného snu klanu, se Brujahové rozprchli do celého světa. Začali osídlovat okrajová území Římské říše. V západní Iberii, která se později stala Portugalským královstvím, vytvořili významné centrum, které ovládli. Hlavním představitelem se postupně stal Brujah 5.generace Hanibal, o kterém se tvrdí, že byl přijat tu noc, kdy padlo Kartágo. Dalším významným centrem Brujahů se stala Anglie, kde se na čas stali nejmocnějším klanem. Konec jejich vlády přišel s probuzením Mithrase, Ventrua 4. generace, z torporu. Mithras se již postaral o to, aby to byli jeho potomci, kdo bude v Anglii vládnout.

Kromě kartaginských Brujahů existovaly i další skupiny, kteří se života v Kartágu přímo neúčastnili. Praedicanda, kteří byli poraženi ve válce o Hellas, nakonec Řecko ovládli. Ačkoliv se jednalo o poražené, tak vítězové Hellas opustili a nechali je poraženým Praedicanda. Z Řecka se později část Brujahů vydala na sever, na Balkán.
Dalšími skupinou byli italští Brujahové, kteří pobývali v Řeckých osadách na území Říma a byzantinští Brujahové. Obě skupiny sdílely sen o Třetím městě, sami se ho však nezúčastnily. Po příchodu ikonoklastických císařů v Byzanci, se část byzantinských Brujahů přesunula do Itálie, kde se spojili se svými italskými bratry a vytvářejí mezi sílu schopnou konkurovat italským Ventruům a Lasombrům. Byzantští Brujahé přinesli mezi evropské Kainity hru v šachy, kterou si oblíbily i ostatní vznešené klany.

Pro klan jako celek zůstává Kartágo snem, který ostatní zničili, utopie, která by měla být znovu vybudována. V historii ke zaznamenáno několik dalších pokusů o znovuvybudování Kartága. Neúspěšných.

Středověk

Pro počínající středověk jsou charakteristické dvě nové myšlenky, které Brujahové, jako vše nové, ochotně přijali. První z nich je křesťanství, ke kterému konvertovala velká většina členů klanu. Řada Brujahů té doby pochází z řad církve. Učenci mezi Brujahy se podíleli na šíření vzdělanosti a budování knihoven. Nejznámější mezi těmito vzdělanci je dvojice irských Brujahů Klára z Korku a Fergal Zbožný, která donesla do Irska celou řadu křesťanských písemností. Díky nim se lidem zachovala řada literárních děl.
Druhou myšlenkou, kterou Brujahové masově přijali za svou, bylo rytířství. Myšlenka vojáků oddaných víře, bojujících za slávu boží a dodržujících přísný etický kodex se řadě Brujahů zalíbila. Iberijští Brujahové se tak stali jednou z hlavních sil mezi Kainity, která podporuje křesťaská vojska v bitvách s muslimy ve Španělsku. I jinde v západní Evropě byli Brujahové významnou silou - ve Francii a Anglii, v Itálii a ve Švýcarsku. Právě ve Švýcarsku uzavřeli o několik staletí později Brujahové tichou dohodu s klanem Giovanni a díky tomu se stali téměř absolutními vládci mezi Rodnými v této horské federaci.

Zdaleka ne všichni Brujahové se stali rytíři. Již v době Říma se někteří z nich přidali k barbarským kmenům (a Gangrelům), které drancovaly Evropu a území ovládaná Římem. Mezi nimi byli jak bývalí Praedicanda, tak i někteří z Kartaginců. 
Pro další dějiny byl z této skupiny nejvýznamnější brujahský válečník Dominik, který se připojil k maďarským kmenům. Když se Maďaři usídlili v podunajské nížině, usadil se i Dominik a jeho druzi, zejména jeho potomci. Nová skupina upírů v oblasti Balkánu se nelíbila ani jednomu ze zde již usazených klanů, které spolu vzájemně soupeřily. Vpád Brujahů do této oblasti zapříčinil, že se na čas spojili Vetruové, Tzimiscové a Nosferati a společně vyvrátili veškerou moc, kterou Dominik a ostatní Brujahové mezi smrtelníky měli.
Dominik na to reagoval jinak, než bylo do té doby mezi upíry zvykem. Místo toho, aby se snažil získat zpět ztracené pozice mezi smrtelníky, rozhodl se zničit své nepřátele. Fyzicky a navždy. Ze svých potomků vytvořil guerillové skupiny, jejichž cílem bylo zlikvidovat, zabít a zdiablerizovat všechny, kteří se na nich dopustili příkoří. K nim se po prvních úspěších začali přidávat mladší členové dalších klanů, kteří byli po smrti svých Otců osvobozeni od Pout Krve, kterými je jejich tvůrci svázali. Tito mladí Kainité se začali označovat jako antitribu, povstalci proti vlastnímu klanu.
Anarchové, jak si povstalci říkali, neslavili jenom úspěchy. Řada z nich při potyčkách zahynula a nakonec jich většina byla vytlačena pryč z území Balkánu. Toto vítězství Starších mezi upíry se však ukázalo být vítězstvím Pyrrhovým. Anarchské bouře zachvátily celou Evropu.

Díky smrti několika významných členů ostatních klanů se anarchům podařilo paralyzovat a o řadu let odložit rozbíhající se jednání o prosazení Maškarády jako hlavní tradice a tím i o vzniku Kamarilly. Nejvýznamnějším úspěchem byla diablerie metuzaléma klanu Ventrue Hardestandta staršího Patricií z Bolingbrook zvanou Tyler. Shodou okolností Tyler později dezertovala ke Kamarille a dodnes působí jako opora sekty v okolí Chicaga. Nebýt této a dalších diablerií, mohla Kamarilla vzniknout téměř o sto let dříve.

Kamarilla a Evropa

Ačkoliv Brujahové byli, zejména v počátcích, hlavním motorem Anarchských bouří, nelze říci, že by se přidali na stranu rebelů jako klan, jak se tomu stalo u Tzimisců a Assamitů. Pro většinu klanu, která ctila odkaz řeckých a kartaginských ideálů, případně nobilis obiligue rytířství, byla myšlenka na bezmyšlenkovitého zabíjení ostatních Rodných něco zcela nepřijatelného. Brujahové se podíleli na jednáních s ostatními klany, jak ukončit anarchské bouře a působení inkvizice. Pod vedením Adana de Sforzy se klan přidal ke Kamarille a zavázal se dodržovat Tradice. O Adanovi se v klanu tvrdí, že je dodnes představitelem klanu ve Vnitřním kruhu Kamarilly.

Po objevení Ameriky se na Nový kontinent začali přesouvat nejenom Anarchové, kteří mezitím založili Sabbat, ale i řada mladších Kamarillových Brujahů, kteří si chtěli na novém kontinentě vydobít postavení. V Evropě tak zůstávají zejména tradicionalisté mezi Brujahy, mladí i staří.

Novou vlnu revolučních nálad mezi Brujahy přinesly až války a revoluce v 18. století. Ve Francii podporovali Brujahové Napoleona i Roberspierra. Jednalo se o revoltu proti Toreadorům, kteří Francii ovládali. Francois Villon, pařížský Toreadorský princ se však dokázal situaci přizpůsobit a nestavil se proti revoltám, sám revolucionáře podporoval. Přesto Brujahové v tomto konfliktu získali, podařilo se jim získat postavení druhého nejmocnějšího klanu ve Francii, odsunuli tak klan Ventrue.
Při Napoleonově tažení do Ruska jej doprovázeli i mnozí Brujahové. Napoleon byl sice na hlavu poražen, nikoliv však jeho upíří společníci. Brujahové se usidlili v Rusku, kde do té doby vládli Ventruové, Gangrelové a Tzimiscové.
Jiné konflikty již nebyly pro klan takovým přínosem. Brujahové se silně angažovali např. v Rakousko - Švýcarské válce. Bohužel na obou stranách. Každopádně porážka Rakouska znamenala potvrzení moci Švýcarských Brujahů.

Ani účast v povstáních a válkách všeho druhu nezajistila mladým Brujahům vliv, který si nnadále pevně drželi jejich Starší. Proto po vzniku Spojených států a v době občanské války následovala druhá vlna odchodu Brujahů do Ameriky.

Sabbat a Amerika

Brujah antitribu byli mezi prvními, kdo dorazil z Evropy do Ameriky po jejím objevení. Tvrdí se, že tři z nich se již zúčastnili Cortezovy výpravy. K nim se přidali i Gangrel antitribu a tak, když z Evropy dorazily vlny dalších členů Sabbatu, bylo již Mexiko připraveno a stalo se hlavní základnou sekty na novém kontinentě. Tito první Brujahové patřili k části klanu pevně svázané s katolickou církví a působili tak na obyvatelstvo zejména prostřednictvím víry. 
Obyvatelstvo přijalo katolictví ochotně a přidalo do něj celou řadu vlastních prvků, které pocházely z místní tradice i z tradic přinesených otroky z Afriky. Právě v tomto prostředí vznikla celá řada rituálů, které jsou dnes pro Sabbat typické a které se až dodatečně a ne úplně přenesly i do prostředí Sabbatu v Evropě a Asii.

Kamarilloví Brujahové, kteří přišli v první vlně, nejdříve obsadili města na východním pobřeží nového kontinentu, postupně se vydávali dál a dál na západ. V té době byli Brujahové všude tam, kam se dostali Angličané. V tom Brujahové předběhli nejen členy klanu Ventru, kteří byli pevně usazeni v Anglii i v Evropě, ale i všechny ostatní klany.
Úspěch při prvotním obsazování nové země však vedl k vzájemným sporům uvnitř klanu a po příchodu ostatních Kamarillových klanů se mladí Brujahové ocitli opět v pozici "těch druhých".

Tou dobou již začínaly vzpoury mezi obyvateli kolonií, které vedly k válce o nezávislost a vzniku USA. Brujahové tyto snahy podporovali, byla to pro ně cesta, jak konečně získat moc. Tehdy se spojili s částí mladých Ventruů, kteří byli v podobném postavení jako oni. Na stranu Angličanů se však nepostavili překvapivě Toreadoři, Ventruové a Tremeři, kteří využili nejednotnosti Brujahů a obsadili města v koloniích, ale Sabbat, zejména Brujah antitribu. Sabbat touto cestou chtěl získat další území. To se mu skutečně povedlo, i když nikoliv v USA, ale v Kanadě, kde je nejsilnější až do současnosti.
Ke sporu uvnitř Kamarilly došlo až později v občanské válce. Nelze říci, že by Brujahové byli na straně Severu, zatímco ostatní klany náleželi k Jihu. Na obou stranách byli příslušníci všech klanů. A na obou stranách operoval i Sabbat a Setité. Ale na Jihu bylo výrazně méně Brujahů než na Severu, proto vítězstvím Severu Brujahové hodně získali. Po válce byli Brujahové nejsilnějším klanem v Nové Anglii, území na severovýchodě USA, které si udrželi téměř až do současnosti. Po válce se z řady Brujahů stali princové ve městech na východě i na západě USA.

Do toho přišla druhá vlna příchozích z Evropy a opět bylo v Americe mnoho Brujahů s nenaplněnými ambicemi. Skrytá válka se Sabbatem a nechuť princů (i z řad Brujahů) nechat usídlit mladé radikály na svém území nutily Brujahy pokračovat stále víc a víc na Západ.
Nakonec pod vedením anarcha Jeremmy MacNeila vznikl roku 1944 v Kalifornii útvar Anarchský svobodný stát, který zahrnoval řadu měst v Kalifornii a kde byly vyhlášeny značně liberální pravidla soužití a kam se mohli stahovat anarchové z celého světa. Vznik státu je dán odstraněním Toreadorského prince Los Angeles Dona Sebastiana. MacNeil zde chtěl zavést pořádek a soužití se smrtelníky, které mohlo připomínat staré Kartágo - Rodní a lidé žijící v míru. Tentokrát ovšem za dodržení Maškarády a ostatních Tradic.

Do Kalifornie se skutečně začali sjíždět anarchové. Myšleka jednotných pravidel však brzy zapadla a Svobodný stát, i když navenek jednotný, se rozdrobil na řadu vzájemně bojujících baronství (představení anarchů používali titul baron). Na rozdrobené síly anarchů působili okolní Kamarilloví princové. Nejprve získali Ventruové a Giovanniové zcela bez boje pod kontrolu Las Vegas. V roce 1998 začal nájezd východních upírů na Los Angeles. Tehdy se baronka ze San Diega (Brujahka) Tara prohlásila Princem ze San Diega a povolala na pomoc justiciáry Kamarilly. Tento okamžik bývá považován za konec Anarchského státu.

Rusko

Ruští Brujahové, místní i ti, kteří přitáhli s Napoleonem, nikdy nepatřili mezi prince v ruských městech. Značná část z nich proto podporovala nejrůznější drobné i větší vzpoury, které jim mohly umožnit získat vliv na úkor ostatních klanů. Veliká skupina Brujahů kolem Antonína Žilky a Leonida Borošoviče podporovala Bolševiky a Lenina. Po bolševické revoluci v roce 1917 zformovali Žilka a Borošovič tzv. Brujahský koncil, ve kterém se sdružili prakticky všichni ruští Brujahové. Koncil začal využívat sovětskou tajnou službu proti Rodným ostatních klanů, jakož i proti Brujahům mimo koncil. Úder byl mimořádně účinný a rychlý, takže než se ostatní vzpamatovali, tak byli Brujahové v Rusku a jeho koloniích nejsilnější.

Proti Brujahům se spojily ostatní klany a začali používat stejné metody. V prostředí, kde docházelo denně k zatýkání a deportacím lidí na Sibiř i na popraviště, vypukla tichá válka mezi Rodnými. Lenin i Stalin se ukázali jako osoby, které není možné přímo ovlivňovat ani spoutat Poutem Krve a proto válka probíhala prostřednictvím nižších figurek. 
Skrytá válka mezi upíry postupně utichala. Začátkem 80. let se, i v důsledku utichajícího konfliktu, začal postupně rozpadat Brujahský koncil. Starší Brujahové nebránili mladším v odchodu - koncil držel většinu kontaktů jako celek a tak se mladší Brujahové vlastně vzdávali vlivu a moci.

Situace se zásadně změnila roku 1990, kdy se z torporu probudila Nosferatu Železná Baba, která rozhodně neuvítala absolutní vládu Brujahů nad svojí rodinou, nad Ruskem. Jeden po druhém se členové koncilu začali ztrácet a i když povolali na pomoc Ventrue a Toreadory, tak se Železné Babě podařilo práci dokončit za méně než rok. Z celého klanu zbylo jen několik mladých členů, kteří včas koncil opustili. Další nevydařený pokus o obnovení Kartága.

Současnost

Těžko mluvit o klanu jako o celku. V Evropě existují území ovládaná princi z klanu Brujah, v Americe je klan spíše na ústupu - po pádu Anarchských států byl obsazen Sabbatem Boston, který měl prince z klanu Brujah. Město se sice podařilo získat zpět, ale za cenu příchodu klanů Ventrue a Giovanni.
Část klanu vkládá svoje naděje do nového Justiciára klanu - Jaroslava Peška (ano, je to Čech), o kterém je známo, že je v podstatě náboženským fanatikem na druhou stranu velmi schopným.

Podrobnosti kolem posledních událostí, včetně pádu Manus Nignum (True Black Hand), pádu Anarchských států a dobití Bostonu jsou podrobně popsány v Novinkách Světa Temnoty.


(c) 2001 Harald
Zdroje: CbR:Br, LSII, Cb:Br, CbR:A, GtC, GtS