Hlášky, šplechty a žblepty

Hlášky, šplechty a žblepty

...zaznělo při hraní Vampire

Jižní Anglie, anno domini 1239:
"Vanish - šípu se zbavíš!"
suše poznamenal Bob Koutský, když střelec bleskurychle zalícil a stiskl spoušť. Ovšem Cábův Nosferatu použil
svých nadpřirozených schopností ještě rychleji ...

Jižní Anglie, Oxfordské hrabství, anno domini 1247:
Potkaj se dva v lese a jeden druhýmu povídá:
"Hej, vojáku, kde bych tady sehnal něco k večeři?"
Druhý si ho letmo změří:
"Támhle, v ležení, stačí zaplatit a voni už ti něco daj ..."
No a ten první na to:
(*BLIK!* Oči čorvenyje ...)
(*CHŇAP!* ... drápy vostryje ...)
(*KOUS!* ... zuby špičatyje.)
"A proč platit? TY budeš moje večeře!"

Jižní Morava, polovina 13. století:
"Santiago! Ve jménu Božím zničím toho prokletého ďábla!"
Slavná poslední slova Marvinova Brujaha, těžkotonážního křižáka v plné polní ...

Českomoravská Vysočina, rovněž polovina 13. století:
"Jak se opovažují, chámové?! Hrrr na ně!"
zvolal Dannyho rytíř-Toreador, když zahlédl v lese skupinu trhanů "ohrožujících" JaFiho rytíře-Brujaha, a rázně zasadil koni ostruhy.
V následujících vteřinách a) jeho kůň zakopl, b) on se neudržel v sedle, c) přelétl cestu a dopadl do houští,
d) nabodl se na borovou větev a e) prohnal si jí srdcem ...

"Tak tomu říkám smůla!"
- Richard



Oděsa, jaro 1997:
"Tavárišči, bumážky davájtě, što zděs slučílos?"
dožadovala se čtveřice milicionářů vysvětlení od skupiny cizinců, která právě zakončila pouliční rvačku
(a nebudeme si nic nalhávat, byli to pražáci).
"Tak si nastupte, pojedete s námi!"
opáčil Dannyho Toreador a TÉHLE prosbě odolat NEŠLO. Nepřežili - hrozný hlad trápil nás ...

Klub Meridian, Washington D.C., léto 1998:
Bumbácův Malkavián, který je přesvědčen o svém kouzelnickém potenciálu:
"Našel jsem si kamaráda mága! Je to ten, co hraje na pódiu se třema lupinama!"

A na závěr jedna, na které někteří neodbytní zlomyslníci trvali - café Netwave, prakticky pokaždé:
“Fine!”
“?”
“Kouříš!”