Oswalda Schneidera příběh...

Oswalda Schneidera příběh...

Fin

"Tak vymlátit a hotovo? A to si myslíš, že je řešení? Zdá se, že se máš ještě co učit, kámo! Bejt Brujahem zdaleka neznamená rozbíjet ksichty na potkání - i když připouštím, že občas se člověk radikálnímu řešení nevyhne - a bez rozmyslu. Je v pořádku postavit se k problému čelem - a spousta zasranejch zejblů na to prostě nemá - ale neměl bys zapomínat na starou moudrost: "Napřed měř a potom řež!" My Brujahové jsme nikdy nebyli žádní blbci - ať si "Saka" řikaj, co chtěj - a to je to, co na nás ostatním vadí. Prostě je žene bledá závist a proto se snažej vám mladejm nakukat takový hovadiny. Tak třeba Oswald ... No jo: "To byl borec, ten jim to uměl nandat!" Pche! Vážně si myslíš, že to dotáh tak daleko jen kvůli tomu, že uměl holou rukou kácet stromy? Ani náhodou! Narozdíl od vás jsem ho poznal osobně a něco o něm vím, takže buďte chvilku zticha a nechte mě mluvit! 

Oswald Schneider byl původem žid a pocházel z Čech - to je taková malá země uprostřed Evropy - a narodil se před druhou světovou válkou. Jeho otec - mám na mysli toho smrtelnýho samozřejmě - pracoval u nějaké mezinárodní obchodní společnosti a tak malej Oswald strávil část svýho života v Japonsku - to ostatně vysvětluje to jeho perfektní karate. Už jsem pár borců viděl, ale Oswald, to bylo něco jinýho - nejde o rány, rozumíš, ale o styl a ten on rozhodně měl. 

Pak začala druhá světová a to Oswald lítal v Pacifiku. Mám takovej pocit, že ještě před tím nějakou dobu strávil v rodnejch Čechách, odkud se jeho rodina v osmatřicátým musela hezky rychle vypakovat - on Hitler si na židy moc nepotrpěl, víme - ale ruku bych za to do ohně nedal. Každopádně si jako pilot nevedl zle a to až do tý doby, než ho sundali na Filipínách. Přežil to a do konce války bručel v zajateckym táboře. Asi ho to trochu poznamenalo, protože do Čech se vrátil o něco zasmušilejší, s bejvalejma kamarádama se moc nebavil a když se ho jednou jeden týpek vyptával, jestli fakt umí japonsky, tak s ním málem vydláždil nějaký náměstí. Nakonec se z toho ale sebral, zapad mezi mladý - to mu bylo tak třiadvacet - začal se účastnit společenskýho života a psát básně. Jo, básně! Co je na tom tak nepochopitelnýho? Vyjadřovat se Oswald uměl vždycky a kromě toho jsme my, Brujahové, odpradávna patřili mezi ty chytřejší a já osobně tvrdím, že trocha vzdělání nikomu neuškodí. Bejt blbej, to není nic, na co bys moh bejt hrdej, brácho! 

Přes ty básničky se Oswald seznámil s Gellnerem. To je evropskej Brujah, za smrtelna bejval anarchistickym básníkem a pak se ztratil v první světový na haličský frontě. Samozřejmě, že mezi nás! Gellner si Oswalda oblíbil a tak netrvalo dlouho a Schneider vstoupil do Kainitskejch dějin. Tou dobou ve východní Evropě zrovna vypuk hromadnej komunismus a v Čechách dost vytuhlo. Nemá cenu debatovat vo tom, jestli byl Sovětskej Svaz dobrej experiment - ať už to na začátku vypadalo jakkoliv, zamíchaly se do toho různý strany - jako už v dějinách víckrát - a zas nám to posraly - taky nic novýho pod sluncem. Výsledek byl zkrátka na pytel! Podstatný je, že Oswald s Gellnerem někam zalezli a čtyricet let po nich nebylo vidu ani slechu. To koukáte! Jo, holt Evropa. To neni jako ve Státech - v Evropě maj tradice a výchova je dlouhá. Co se dělo během tý doby, to fakt nemám ani potuchy, ale řek bych, že celou tu dobu Gellner Oswalda učil a učil ho sakra dobře! 

Rok 1989 a pád komunistickejch režimů - to se Oswald objevil v Praze jako majitel rockovýho klubu - Uzi se to, myslím, jmenovalo - kde se scházeli mladý anarchové. A sekal dobrotu, poslouchal prince a podporoval Camarillu - dokonce když do Čech začal vystrkovat růžky Sabbat z Polska, tak to Oswald s nějakejma mladejma pořešili ... Co se tak šklebíte? Myslím to přesně tak, jak to říkám. A v žádným případě to od něj nebyla blbost - v Evropě jsou jiný pořádky a kdyby tam poskakoval po ulicích a vykřikoval: "Svrhneme prince, svrhneme prince!", asi by dlouho nevydržel; však ještě uvidíte! 

Tou dobou se stala jedna zvláštní událost, který tak moc nerozumím - zdá se, že se pražskejm starším vod Tremérů vymknul z ruky nějakej magickej hokuspokus a vodteleportovali se někam do jiný dimenze. Netvařte se tak vymaštěně! Já sám si vo magii nemyslím nic dobrýho, ale její existenci popírat nebudu, tak blbej zase nejsem! Zkrátka - potřebovali někoho, s kym by si to prohodili, a Oswald se spolu se svejma kámošema dobrovolně nabíd. Celá ta anabáze zahrnovala cestu z Ruska dom a Rusko - ať už Baba Yaga existuje nebo ne - není žádná sranda. Kdo tam jednou vkročí, zpátky se už nevrátí - kdo nezmrzne na Sibiři, toho sežerou chlupáči anebo se nepohodne s nějakou místní "širokou slovanskou duší". Až na Schneidera - ten se vrátil a nemusíte pochybovat vo tom, že u pražskejch pohlavárů zase vzrostl v ceně. Myslim v tý společenský. 

Cha, jak se tak na vás dívám, tak vám minulost rebelantskýho vzoru moc pod fousy nejde, co? Ale nebojte se, teď se dostáváme k tomu zajímavýmu - správně, mám na mysli Schneiderův slavnej atentát na pražskýho prince, Rudolfa II. Habsburka osobně. Přesně tak - zatímco si starší mnuli ruce nad poslušným nováčkem, Oswald v žádným případě nezahálel. Zčista jasna se pokusil toho trubku sejmout a starší se nestačili divit - anarchové šli s ním, jedinej Assamita, kterej se tou dobou potloukal po Čechách, stál taky na správný straně barikády, mladý kanálníci dodali informace, Treméři navopak žádný neměli - anebo měli špatný, chicht! - zbraní bylo dost - to zafinancoval haitskej vobchod s drogama - a v tý situaci, kdy Oswald prince překvapil, ho vodprásk na první ránu! Takže vypuk solidní zmatek. Vo chlup a v Čechách vládli Brujahové a všechno by vypadalo úplně jinak. Jenže ... Vždycky tady nějaký to "jenže" je ... Schneidera zradil kámoš a celá ta show nevyšla. A přesto se Oswald ztratil jako pára nad hrncem a ačkoliv si archoni mohli nohy uběhat, von si zatím v klidu doplachtil do Států. Byl totiž bokem domluvenej s jednim Giovannim a ty ho v pohodě lodí vodvezli "over the ocean". Co se Camarillovskejch středoevropskejch pohlavárů týče, byla to blamáž jako hrom - nejen že nezvládli mladýho nováčka a ten si pro chuť páchá převrat, ale ještě ke všemu - když už mu to nevyšlo - si vodjede, jako by se nechumelilo! 

Amerika Oswalda přivítala po svém a i když tím pražským spektáklem nabral slušné renomé, přece jen nevěděl všechno - jinak by nevystoupil v New Yorku. To není zrovna přívětivý město - bitevní zóna mezi Sabbatem a Camarillou - a tak jeho první zážitek bylo to, že ho Sabbaťáci lapli a shodili z mostu. To je tam oblíbená zábava - šup dolů do řeky, jeden z nás za tebou a když už si ho podáš, tak na břeh nevylezeš. Ovšem Schneider nejen že si podal toho v tý vodě, ale taky vylez ven a pár z nich tam rozmlasknul ciferník. Na to už nebylo co říct a tak ho nechali jít. A tak se Oswald dostal do Chicaga. Řek bych, že "město Brujahů" byl další omyl, na kterej Schneider nalít. Nemůžete se mu divit - v Evropě to chodí jinak a představa brujahskýho prince pro něj musela bejt nepochybně lákavá. My tady sice víme, že Ewellovi už to tenkrát stouplo do hlavy a choval se jako nějaký "Sako", ale Oswald to nevěděl. A tak přijel do města a ve vší počestnosti se představil. 

A staly se dvě zajímavý věci - jednak sotva vyšel Oswald z radnice, vrhnul se na něj Assamiťák, kterýho si najali nasraný pohlaváři v Praze, a pokusil se udělat s ním krátkej proces. Saracéni v patách, to není nikdy nic příjemnýho, dejte na mě - člověk nic nevidí ani neslyší, akorát ho kulky velký ráže trhaj na kusy. Ovšem Schneider i z tohohle vybruslil a nejen že ho ten arabák nevodkrouhnul, ale ještě navíc ujížděl zpátky za moře s novou smlouvou. Jak tahle vobechcávka dopadla, se neví jistě, ale fakt je, že některý ze Schneiderovejch nepřátel tam v Čechách tou dobou zmizeli z jeviště dějin. Druhej problém byl v tom, že Ewell si nemoh dělat, co chtěl, ale musel sakra respektovat jednu Toreadorskou starší; říkejme jí třeba Lady A. A tak usoudil, že by Oswald moh představovat užitečnej nástroj a nabíd mu dělat Sheriffa. Všichni víme, co takovej džob vobnáší - většinou se tam hraje na krevní přísahu - a Ewell nebyl výjimkou. Ovšem Oswald souhlasil a to místo vzal. Vynalez snad nějakej způsob, jak krevní pouto vobejít? Asi jo - pozdější události by tomu nasvědčovaly a mě osobně by dost zajímalo, jak to proved. To už se ale asi nikdy nedovíme. Každopádně Schneider už podruhý nasadil schéma, který se mu vyplatilo - poslušnej hošik respektující zájmy pána domu. Nemusím snad ani dodávat, že Lady A. tohle pod nos vůbec nešlo - jednak si Ewell s takovymhle zástupcem dost polepšil u mladejch a jednak byl pražskej princ přece jen taky Toreador. Jenže nemohla nic namítat - Schneider se v Chicagu uved tím, že přistih při činu šéfa místní Tremerské chantry, kterej zradil Camarillu a spřáh se Sabbatem, a vyřídil ho, čímž si získal oblibu široko daleko. Takže milé Lady A. nezbylo než mlčet a s jeho sheriffováním souhlasit a proto měl Oswald od samýho počátku v Chicagu minimálně jednoho ne zrovna kamaráda. 

No a poměrně dlouhej čas milej Oswald zase vypadal jako poslušný děcko, který samostatně neumí ani do pěti počítat - semo tamo dostál své oficiální funkci a jinak si spokojeně užíval s místníma mladejma anebo jezdil do jinejch měst a tam si užíval s tamějšíma mladejma. Téměř všichni hlavouni mu to žrali a měli ho za stupidní mlátičku, která udělá přesně to, co jí Ewell řekne - až na Lady A., která vytrvale přemejšlela, jak by tenhle "nástroj" dostala pod SVOU kontrolu. Ovšem ani tu nenapadlo, že Schneidera k Ewellovi poutá přesně jen ta míra poslušnosti, kterou on sám uzná za vhodné (to by asi leckdo v Chicagu a okolí nespal tak klidně), a že se věci maj úplně jinak. Oswald už tou dobou přece jen byl mezi anarchama (a hlavně mezi Brujahama) pojem a v žádném případě nelenil, ale usilovně se seznamoval se spoustou lidí. Jeho reputace, přirozená autorita a pohodový a votevřený jednání mu zajistilo respekt na mnoha místech a vcelku brzy by za ním šla spousta lidí - to byl ostatně taky jeden z důvodů, proč mu Ewell tak krátce po jeho příjezdu do Chicaga nabíd to sheriffování, ale ani on si nejspíš neuvědomoval, na jak mnoha místech by za Schneiderem šli (asi bych příliš nepřeháněl, kdybych tvrdil, že znal i nějaký Sabbaťáky; jemu to ostatně bylo dost jedno - Camarilla nebo Sabbat, co na tom záleží, buď jseš v pohodě anebo ne). A taky nesmíme zapomínat na to, jakou spoustu věcí už Oswald do tý doby zažil; a jelikož ho to všechno nezabilo, tak ho to muselo posílit! Zkrátka a dobře - když jsem ho potkal já, tak to byl nejen ten nejrychlejší maník s tou nejstrašlivější ranou, kterýho jsem kdy viděl, ale taky byl dost tuhej, máloco mu uniklo a navíc ovládal věci, který my, Brujahové, běžně neovládáme - tim mám na mysli třeba proměnu ve vlka anebo základy magie. Jo, slyšíte dobře - magie! Ale přesto všechno zůstal Brujahem jak se patří, což dokazuje třeba Obříkova Aréna. S Obříkem se Oswald seznámil v Bostonu a dost si padli do oka a tak když začal náš boxer mít doma problémy, zdejchnul se do Chicaga, Schneider ho představil Ewellovi a zafinancoval mu ten jeho projekt. A v žádným případě to nebyl hloupej nápad - princovi se to líbilo a tak to zaštítil svou autoritou a ostatní starší si řekli: "no tak se maj mladý konečně kde vyblbnout a my to máme pod kontrolou, protože se scházej na jednom místě" a byl klid. Řek bych, že přesně takhle si to Oswald představoval. 

Každej si občas naběhne a i Schneidera to muselo potkat - ta chvíle přišla, když se hlavouni dozvěděli o chystanym vpádu jedný sabbatový party do města a tak se uradili a připravili jí pěkný přivítání. Oswald tomu - jako Sheriff - přirozeně velel a hned na letišti dostali ti hoši přes držku tak, že tím jejich veselé cestování skončilo jednou provždy. Tehdy se stala jedna věc, o který se všeobecně neví a já to chápu - Oswald si jednoho Sabbaťáka v torporu odnesl domů a někde si ho uložil. Jak proč? To vám nedochází, co všechno by s tím chlápkem mohl podniknout hned, jak by ten se probral? Ovšem tohle byl jen vedlejší efekt - Schneiderova reputace zase vzrostla a to byl začátek jeho konce. Lady A. se totiž definitivně rozhodla, že o takovejhle opěrnej sloup musí Ewella připravit stůj co stůj, protože se jí sakramentsky vymaňuje ze vnucený závislosti, a proto vymyslela dost ďábelskej plán - ono ostatně těžko mohla s Oswaldem něco udělat jen tak. Najít někoho, kdo by Schneidera porazil - ať už v poctivém zápase anebo ze zálohy - bylo takřka nemožný (a ti, co by to snad dokázali, byli povětšinou jeho kamarádi), černý huby ohledně něj taky nechtěly uzavřít žádnej obchod, sledovat někoho, kdo předběhne závodní sporťák anebo zmizí do tmy jako tryskovej netopejr, taky není jednoduchý a dokazovat oblíbenýmu a krevní přísahou (jak všichni věřili) vázanýmu princovu zástupci spiknutí proti Camarille nebo tradicím prostě nejde. A tak vyrukovala s nápadem, kterej Ewell nemoh odmítnout - pošleme naše lidi v převlečení za ty zmasakrovaný Sabbaťáky na jejich území, bude to špionáž jako hrom a krok k našemu definitivnímu vítězství a šéfovat to samozřejmě musí tvůj nejlepší člověk! A ten vůl jí to sežral a proto i Oswald dostal návrh, kterej nebylo možný ignorovat. 

To město, kam se chicagský výzvědný komando vypravilo, byl Montreal - a to je pěkně tvrdej oříšek - a samozřejmě tam měla Lady A. svýho člověka, kterej měl jen jedinej úkol: dostat Schneidera. A jelikož nebyl Oswald padlej na hlavu, tak to taky samozřejmě tušil, jenže: kdo? V tý partě - až na jedinou výjimkou a tou byl jedinej (oficiálně) přeživší člen tý sabbaťácký smečky, kterýmu nezbylo než se pod tlakem okolností postavit na tu "správnou" stránku barikády - byli samí Oswaldovi známí a tak měl problém. No, nebudeme si nic nalhávat: rod je rod a byl to Toreador, nějakej maník, kterej v Chicagu vlastnil vinárnu oficiálně uznanou za elysium. Kuráž mu asi nechyběla, ale hlavně na něj Ann ... Lady A. musela mít sakramentskou páku. Nakonec došlo na situaci, kdy Oswald skončil slepej a s kostrou rozporcovanou jako domeček z lega, když na něj šlápne slon, a zrádce udeřil. A teď se dostáváme k té zajímavější části: Lady A. nenechala Oswalda zabít, ale - bůhvíjak - se zmocnila jeho srdce. No a Schneider byl v prdeli - stačilo nesouhlasně zavrtět hlavou a natáh by bačkory. Takže ho teoreticky Lady A. měla v hrsti. Špatně! Tady je vidět, že toho o Oswaldovi přece jen moc nevěděla - protože jinak by na to šla trochu jinak - anebo ho dost podcenila - jedno, co z toho, obojí byla chyba. Schneider se pekelně nasral - není divu - a řek si, že nadešel čas činů. 

Co byste dělali VY na JEHO místě? Já třeba nemám ponětí a chraň mě svatej Daniels, abych se kdy dostal do podobný situace. Zabít Lady A. nemoh - ona přece jen nebyla tak blbá, aby to srdce měla u sebe - a najít ho taky nevěděl jak. Jo a ještě je důležitá jedna věc - tou dobou měli v Chicagu zas jednou průser s lupinama a v podstatě tam zuřila vleklá domácí válka a Oswald si řek, že zabije dvě mouchy jednou ranou; koneckonců, mladý Kainiti by za ním šli všichni. Sebral se a nakráčel do chicagskýho Central Parku jako by se nechumelilo a hodil s pohlavárem vod chlupatejch řeč. Co "???"? Prostě to udělal a zas tak nesmyslně riskantní to pro něj nebylo - vlkodlaci o chicagským Sheriffovi už věděli svoje. Jednou ho zkusili zpopelnit, poslali na něj čtyry svý bravos a očití svědkové tvrdí, že ten večer vešel Schneider do svýho oblíbenýho klubu zjizvenej jak masajskej pastevec, bez pravýho oka a s jednou velkou vlčí mordou v levý ruce; prej trofej nad krb. Takže když vtrh na trávník, že jako jde za náčelníkem, nechali ho projít. A s tím chlapíkem uzavřel Oswald zajímavou dohodu - vysvětlil mu, kdo vládne městem a dělá potíže a kdo je v pohodě a o nějaký mezirasový problémy se nezajímá a hlavně kde ty, co vládnou, lze bez problémů najít (tuším, že výslovně zmínil rádoby utajenou polohu Tremerský chantry a soukromý salón Lady A.) a kdyby žil ještě o pár hodin dýl, asi by Chicago zažilo zajímavý chvíle. 

A to nejlepší nakonec - na scénu přichází největší tajemství Schneiderova života, za který by asi i sám ďábel duši dal, kdyby nějakou měl. Hned po návštěvě Central Parku se Oswald potkal s jedním mladým hlavounským vlezdoprdelem a donašečem a odehrálo se to, čemu se obvykle říká diablerie. Jenže nezkous Oswald toho mladíka, ale ten mladík Oswalda. Co se stalo? Zbláznil se snad Schneider anebo ho ten chudáček dostal? To tvrdí oficiální vládní verze. Jenže všechno je jinak - deset minut poté, když na radnici chystali hlavouni krizovou schůzi, chytli toho mladíka na protější střeše s LAWkou. Nemusím snad ani dodávat, do kterýho okna mířil a soud za zradu prince byl tudíž stručnej a krátkej. ALE CO BY MĚ FAKT ZAJÍMALO JE, JAK TO SCHNEIDER, KURVA, PROVED?! Já teda alespoň nepochybuju o tom, že to byl on - v novém těle, s novou držkou a novým srdcem, ale starou chutí poslat všechny ty panáky do pekel. Asi fakt uměl čarovat tak, že se o tom nikomu ani nesní ... 

No a to je konec. Dobrá storka, ne? Když jsem to poslouchal poprvý, taky jsem měl voči na vrch hlavy. A jak jsem k tomu všemu přišel? Kromě řady potomků, o kterejch se ví a různý starší v různejch částech světa na ně dávaj setsakramentskýho majzla (cha cha cha!), měl Oswald taky jednoho synka, o kterým se neví, a ten vlastní Schneiderovy DEN PO DNI PODROBNĚ PSANÝ deníky! Nebo spíš vlastnil - prej si je přečet a spálil, takže teď nám někde po glóbu běhaj v hlavě jednoho z tisíců mladejch anarchů všechna tajemství Oswaldova života. Řek bych, že vo nich ještě uslyšíme ..."

 

****************************************************************************



A nyní Oswald Schneider ve své herní podobě ...


Attributes:
Strengh 5, Dexterity 3, Stamina 4, Charisma 2, Manipulation 1, Appearance 4, Perception 4, Inteligence 3, Wits 3
Abilities:
Acting 3, Alertness 6 (Close Combat), Athletics 3, Brawl 4 (Karate), Dodge 4 (Close Combat), Empathy 3, Intimidation 2, Leadership 2, Streetwise 3, Subterfuge 1, Drive 3, Firearms 5 (Guns), Melee 2, Music 3, Repair 1, Stealth 3, Survival 2, Computer 3, Investigation 2, Law 2, Linguistics 4 (Czech, English, Hebrew, Japanese, Russian), Medicine 1, Occult 3, Science 2
Disciplines:
Auspex 2, Celerity 4, Fortitude 3, Potence 6, Presence 1, Protean 4, Thaumaturgy 1
Backgrounds:
Chicago Status 3, Clan Prestige 3, Generation 6 (7th), Resources 5
Virtues:
Conscience/Callousness 3, Self-Control/Instincts 4, Courage/Morale: 4
Other Traits:
Blind Fighting 4 (Karate), Camarilla Lore 3, Fast Draw 3, Kindred Lore 3, Masquerade 3, Meditation 5, Sabbat Lore 1


Path of Power and the Inner Voice: 7
Willpower: 10


Merits: Iron Will, Luck
Flaws: Allergy to Synthetic Drugs, Intolerance to Racism
Rituals: Defence of the Sacred Heaven, Dominoe of Life, Scent of the Garou's Passing, Wake with Morning's Freshness