Zvrat osudu (aneb proč nebýt Skoupý na slovo)

Zvrat osudu (aneb proč nebýt Skoupý na slovo)

A.H.Sarwill

Ví o nich!
Ví o jejich existenci!
Ví o tom, kdo jsou!
Ví o tom, proč se schovávají...
..před sluncem i lidmi..

Ten projekt, který si sám nazval Prague by Night, ho stál několik let úmorné dřiny. Stálo to za to?? Tou dobou to ještě neviděl tak jasně před sebou jako dnes. Dnes už je to nad měsíc jasnější. Cha, jak si to mohl neuvědomit?!

Začal jen tak ze zajímavosti pátrat po legendách, které kolovaly tolik let mezi lidmi po celém světě. Vždyť přibližně jedna třetina lidí se domnívá, že existují a pohybují se mezi námi obyčejnými smrtelníky. Ohlížel se po legendách, které praví o jiných bytostech, o bytostech velmi podobných lidem. Ovšem později si všimnul těch drobných rozdílů v chůzi a pohybů těla, těch kočičích pohybů, koukání přes rameno pronikavým vše pronikajícím pohledem. Jakoby měli šestý smysl pro to že je někdo pozoruje zpoza rohu, nebo ze křoví v parku. Na to že se pohyboval s naprostou jistotou, že ho nikdo nesleduje, i on se občas ohlížel přes rameno. Možná jen tak ze zvyku, nebo protože se chtěl ujistit, že ho taky nikdo nesleduje, tak jako on je. Byli moc bystří, ale on si dával pozor na to, aby byli vždy v okolí nějací lidé a to, pokud možno, co nejvíce. To proto si vybíral místa jako výstup z metra nebo parky či náměstí a přilehlou spleť ulic. V zahraničí, kam se občas dostal na "služební" cestu, to bylo horší.

Neuměl moc světové jazyky a tak si s sebou bral různé elektronické překladače. Kdyby věděl, jak to skončí, určitě by si nechal zajít na tyto vymoženosti chuť. Vždy, když už myslel, že přišel na něco, co by mu mohlo být něčím prokazatelným pro jejich existenci místo pouhých legend, něco se pokazilo. Dlouho to považoval za náhodné a ukvapené kroky, za které si mohl sám. Teď už ví, že to tak nebyla tak úplně pravda. Zjistil, že něco tomu pomáhá. Náhody byly natolik promyšlené, že si toho skoro nevšiml, ovšem po tom, co se snažil dostal do Rumunska, hlavního cíle lidí s podobným zájmem nebo snad životním stylem, a všechno se mu začalo drobit pod rukama, zjistil, že ho prostě Rumunsko nechce pustit dovnitř. Země jako taková ho nezajímala tak, jako její dějiny, a vždy když se měl vypravit na cestu, tak se něco objevilo v jeho okolí a on musel zůstat doma.

Pak se rozhodl tak pevně, že si přestal uvědomovat, že taky žije pro sebe ne jen pro svého "koníčka". V práci začal polevovat a občas i usínal na jednáních. Lidé si na něj začali ukazovat jako na blázna který se plíží v noci pod okny domů. Byl zanedbaný, špinavý a často také hladový. To všechno mněla na svědomí jeho "práce" v poloprázdných ulicích ztemnělého srdce Evropy.

Zde získal většinu základních poznatků o nočních sousedech bydlících v tomto městě. Tady viděl prvního z nich na "lovu" v parku. Utekl, když to uviděl, a tak se to opakovalo několikrát, až jednou vydržel až do konce. Když bylo po všem, měl pocit jakoby ho snad ta dívka zahlédla. Chtěl rychle utéct, ale snad omdlel nebo co se stalo? Když přišel k sobě a šel se podívat blíže na místo, bylo to asi tak po třech hodinách, nenašel žádný důkaz o bránícím se člověku. Vždyť co také čekal, vypadalo to jako dva milenci, kteří se sejdou za světla měsíce, aby si vyjádřili to, jak se mají rádi,jak se milují. Až na ten dlouho trvající polibek. Bylo v něm něco více zvířecího než obyčejně bývá. Možná byla vidět kapka krve, která ukápla ze rtů té dívky, ale to se mohl mýlit, i když tomu sám nevěřil. Věděl přesně, co se zde stalo.

Od té doby se do své práce ponořil ještě hlouběji a konečně se mu podařilo dostat tam kam chtěl přes všechny překážky doma i v práci, o kterou nakonec přišel. Rumunsko a jeho magické Karpaty. A tam pod bílými vrcholky hor potkal člověka, který stejně jako on zasvětil většinu svého života hledáním pravdy. Měl znalosti, které mu předal, aby mohl pokračovat.

Teď věděl, že jsou všude. Ne jenom zde, kde se narodil jeden z jejich nejznámějších příbuzných. Toužili po vládě nad lidmi, ale je a bylo jich tak málo, že poté, co by se opět ukázali lidem, zažehli by tím zaniklou inkvizici. Lidé by je hledali a hranice by byly opět jasně planoucí smrtí jako ve středověku, kdy je lidé honili jako čarodějnice a ďábly. To byl jejich trest. Museli se schovávat, jinak by nepřežili. Někteří však porušili toto pravidlo, jedno ze základních pro jejich přežití. Ti pak už nikdy nežili moc dlouho. Lidé si všimli jejich zvláštností v chování i schopnostech a jejich příbuzní je chtěli zničit pro jistotu ostatních.

To vše a ještě více ho naučil ten stařík v domě pod stinnými horami. Když se vrátil domů, poznával je i tam, kde je předtím nemohl ani zahlédnout. Někteří byli bohatí a pyšní, jiní byli chudáci na chodníku, ale všichni měli stejné prokletí. Stejný hlad po věci, která dávala jim i lidem život. Pak si všiml, že nejméně jeden z nich se kolem něj začíná pohybovat stále častěji. Stále častěji ho potkával, ale nepokládal to za hrozbu. Měl snad?! Když ho pak potkal v zapadlé ulici pohroužené do stínu, na "starém městě" a on se na něj ušklíbl vypadalo to jako úsměv smrti. V odlesku toho úsměvu bylo řečeno že tady jeho cesta končí. Najednou byl přímo před jeho tváří a on se nemohl ani pohnout jakoby mu nohy vrostly do země. Vše se mu rozmazalo před očima a on jen ucítil, že dopadl na dláždění chodníku. Viděl že ho někdo zvedl a kamsi ho nesl a pak....

.... probudil se... chtěl se zvednout ,ale nešlo to byl zavřený v RAKVI !!! Zmocnila se ho strašlivá panika a strach který mu pronikal až do morku kostí. Strašlivě zařval, vůbec nevnímal to že se prolámal a prohrabal bez dechu dvěma metry hlíny která ho držela v JEHO hrobě!! Uviděl noční nebe, měsíc ho zalil stříbrnou září. Rozhlédl se a uviděl že před ním někdo stojí. Pak slyšel pouze jak něco rozráží vzduch... nastala tma... Nevěděl jak dlouho,ale někdo ho probral pádným políčkem a pak ještě než si něco stačil urovnat v hlavě, která ho strašně bolela, mu někdo vykládal o věcech po kterých tak dlouho pátral a nikdo by je nemohl vědět pokud by ovšem nebyl.... Ano bylo to tak, potom co jim na vše řekl jednohlasné ANO (nic jiného nepřicházelo v úvahu) a přísahal na vše co si jen vzpomněli, uvědomil si proč vlastně je mu to odříkáno... byl... to co oni... už nemohl říct lidem t,o co celou dobu schraňoval ve své mysli... zavrhl by tím to, co je teď on... a on svůj rod nemohl zradit, věděl to, teď už to nešlo.... a on to přijmul jako osud... věděli o něm vše... z jeho elektronických pomocníků... zapomněl, že si napsal adresu toho staříka s kterým si tak moc rozuměl do diáře a oni ho měli teď u sebe. Od něj se všechno dozvěděli a pak to bylo už lehké dostat ho tam, kde byl teď..... Na konci a přitom na začátku svého života....teď už spíše neživota... byl totiž to, čeho se všichni dříve tak báli... a teď když seděl na jednom z velkých kamenů v parku a měsíc mu svítil na jeho novou cestu. Nebál se nahlas vyslovit to jméno... VAMPÍŘI... Byli tu, jsou a budou a o to poslední se postará i ON...

Written by Night : A.H.Sarvill alias prof. Petr Chmelí