Tzimisce

Tzimisce

Catedral

Anna se na chvíli zastavila. Potřebovala si trochu urovnat myšlenky. Varování přišlo příliš pozdě. Zrovna zvedala telefon, když sabbatové vtrhli do domu. V přízemí narazili na Erika, možná je zastavil, ale útočníci byli nejméně tři a zvuk zápasu byl příliš krátký. Za takovou chvilku nemohl tři nepřátele zabít ani někdo tak rychlý, jako je Erik. Rozeběhla se. Měla štěstí, že byla ve druhém patře a stihla se tajnou chodbou dostat do přízemí. Otevřela dveře a vběhla do garáží. Příliš pozdě si uvědomila, že nemá klíče od auta. Vyběhla ven, přeběhla ulici a schovala se do temnoty za Erikovo auto. Možná jí tu nenajdou. Z garáží vyběhlo pět postav. Na chvíli se zastavily a rozhlížely se. Anna se přikrčila. Nesmějí ji najít. Pak ale jeden ze sabbatů ukázal jejím směrem a vydal se k jejímu úkrytu. Ostatní ho následovali. Nechvátali, věděli, že jim jejich kořist nemůže uniknout. V Anně se začala probouzet zuřivost. Dnešní noc přišla o všechno, o dům, o Erika a možná přijde i o svůj neživot. Člověk by cítil strach, ale ona člověk nebyla, byla upír a upíři strach necítí, upíři cítí zuřivost. Potlačila Bestii a rozeběhla se pryč od svého domu. Běžela ulicí, běžela opravdu rychle, rychleji než jakýkoliv člověk, byla upír a dokázala věci, o kterých se lidem ani nesnilo. Ale vybíralo si to na ní svou daň, nemohla takhle běžet donekonečna, musela pálit krev stejně, jako smrtelníci při běhu pálí bílkoviny. Uběhla asi pět kilometrů, než se odvážila ohlédnout, jestli jí sabbatové stále pronásledují. V patách jí zůstávali jenom dva, vysoké a úzké postavy uzpůsobené právě pro běh a vytrvalost. Opět se v ní začala ozývat Bestie, znovu jí potlačila a donutila se k ještě větší rychlosti. Cítila, jak se jí trhají šaty a jak se vítr opírá o její dokonalé tělo, tělo Toreadora. Uběhla další tři kilometry, než narazila na slepou uličku. Zastavila se, věděla, že jsou za ní ty dvě tzimiscské zrůdy. Rezignovala tedy a otočila se směrem k nim. Byli tam, zrůdní a zároveň přitažliví, nelidská krása, přibližovali se pomalu, nikam nespěchali. Nelidská krása, všechno, čím opovrhovala. Byla pyšná na svou dokonalou krásu, vzchopila se, neskončí jako hračka nějakého sabbatového řezníka, který ji zohyzdí. To raději zemře. Narovnala se, podívala na nebe, na krásnou hvězdnou oblohu, kterou vždycky obdivovala. Tzimiscové už byli blízko a začali jí obkličovat. Odtrhla oči od hvězd a poddala se své Bestii.

Byla krásná Washingtonská noc roku 1999