Prokletí polární noci..

Prokletí polární noci..

RuThaN

Nastal soumrak.. Naše paní-noc rozevřela svou náruč.. Tak krásnou a zároveň tak nebezpečnou.. Nad hlavou zdraví nás řvoucí hvězdy, které tiše bdí nad našimi hody, spolu se svou věčnou družkou lunou, smějí se osamělým poutníkům a lákají je do lesů.. Bludičky, pche.. kdyby věděli, že jsou to jen jejich milované hvězdy.., ve kterých ty hlupáci vidí bohy.. Hlupáci.. lidé, ty ubohé krysy, rvoucí se o kus něčeho co si nemohou ani pořádně užít.. Neví, co se děje kolem nich, co řídí jejich životy, velkými lany je taháme a lámeme jim vazy. Ne, to nejsou žádné nitky.. ach ti hlupáci. I já takový býval..

Býval, ale hledal sem sám sebe - to čím sem chtěl být. Vraždil, znásilňoval, jen protože sem chtěl poznat život a protože to bylo tak snadné, tak beztrestné, ta slast, ten pocit moci.. mě už v té době omámil. Ta bezmocnost lidského bytí, jeho trapnost.. Ubohost slabých, krčících se u nohou silných, jejich hloupost, strach z toho jediného co je mohlo spasit. Smrti..

Běhal sem lesy a hledal soupeře.. Ty naše bohy a jejich slouhy, kteří mě nechali abych se jim vysmíval do tváře.. Klel tak, že to i v na nebesích muselo být slyšet.. Pořád nic jen šelmy a zvěř, přestal jsem věřit.. Kouzelníci a ty jejich Runy, jen jedna velká lež a triky.. Žádný Asgard,Valhala, Thor,Balder,Frigga ani Nifelheim či Loki.. Výmysly..

Až jednou, pravdu sem zřel.. V noci hladový, lovil sem zvěř, pronásledoval vlka.. Protože mě již lov něčeho jinného než šelmy neuspokojoval.. Měl sem pocit, jako by mě něco/někdo sledoval, ale byl jsem příliš zaujat hladem po krvi, než abych mu věnoval pozornost... Pomalu jsem se k tomu zvířeti blížil, cítil jeho strach z neznáma, z někoho kdo byl rychlejší než on.. Zastavil se a otočil se směrem ke mně.. Doběhl jsem před něj, zastavil a chvíli stál a zíral mu do těch jeho hlubokých, udivených očí.. Přikrčil se, zavrčel, rychle se odrazil a skočil.. Tušil jsem, že to udělá.. Skoro mě svým skokem porazil, ale strhnul sem ho ze sebe, ale pořád byl zakouslej v mý levý ruce.. No, pěkně to štípalo.. Zdvihl jsem sekyru a vší silou sem mu jí zaťal přímo do hlavy, znovu a znovu.. Stisknutí jeho zubů povolilo, ale já sekal dál.. až z jeho těla zbyly jen neforemné beztvaré cáry, potřísněné krví stejně jako má tvář... Náhle za mnou něco zapraskalo..

Ohlédl sem se, stála tam postava člověka ještě většího než já, jeho oči planuly červeným ohňem, měsíc ho ozařoval tak silně, že bylo vidět skoro jako v olejovou lampou osvětleném pokoji.. Vypadal jako obrovský válečník, dlouhé zrzavé vlnité vlasy, bradka, robustní, krásný obličej, na čele pár vrásek, muž v nejlepších letech.. Vysoký skoro 7 stop a oblečen v obleku z černých medvědích kůží.. Obrovské svalnaté ruce mu spočívaly opřené o mohutný hrudník..

Usmál se, než sem stihl cokoliv říct, uviděl sem jeho tesáky, které se zaskvěly v měsíčním svitu, byl to jeden z bájných Einherjarů (vikingský výraz pro upíra), které sem znal je z pověstí o jejich strašlivých krutostech v dobách, kdy ještě vládli světu.. Zmocnil se mě pocit, na který už jsem skoro zapomněl- strach..

Promluvil silným povýšeným hlasem, jeho oči se mi vpíjely do duše: "Působivé, na smrtelníka..".
Sebral jsem odvahu: "Nevěřil sem, že někdy spatřím, Lokiho stvůru..".
On pohrdavě odvětil:" Co si myslíš, že si ty? Vidím do tebe, ubohá smrtelná Lokiho stvůro.. ".
Začal se ve mě kupit, nezadržitelný vztek, zařval jsem:"Nejsem žádná, Lokiho stvůra, jsem vlastním pánem, Loki je jen ubohý pes, co se bude klanět u mých nohou! ".
Einherjar zařval:"Zaplatíš za své urážky, zemřeš hlupáku." a jeho ruce se začaly měnit, prsty se prodlužovaly a z nehtů se rychle stávaly mohutné drápy a poté rychle vytáhl svou sekeru, která byla skryta pověšena na jeho zádech... Já sem chytl, mou dvoubřitou sekeru do obou rukou a připravil se k boji...

Oba sme se napřáhli a naše zbraně se srazily, odlétly jiskry a zbraně se zase vzdálily.. Měl strašnou sílu, málem sem jeho ránu nevykryl.. Odstoupil sem a on znovu zaútočil, od úst mu kapala narůžovělá pěna... Jeho útok byl tentokrát ještě silnější než předtím.. Odrazil sem ho jen zpola a jeho zpomalená sekera mi dopadla na rameno, zbyla tam po ní hluboká bolestivá rána.. Odstoupil a smál se, byl si vědom své převahy.. Hrál si se mnou.. Dával mi čas abych se vzpamatoval.. Zkusil jsem znovu nečekaně rychle zautočit, ale znovu mě jeho sekera odrazila.. tak sem to zkoušel znovu a znovu.. ale on mi vykryl mojí ránu.. uskočil do strany a sekl mě do boku.. Zavrávoral sem, byla to strašná bolest, zvíře ve mně se probudilo.. Vzpamatoval jsem se a začal sem plnou silou, znovu útočit, poprvé sem pocítil, že najednou měl problémy mé stále se opakující údery vykrývat.. Až se mu to jednou nepovedlo a já jej zasáhl rovnou do hrudníku.. ránou, po které by smrtelník padl k zemi, ale on jen zavrávoral; sekl jsem znovu a na též místo. Upustil zbraň a klesl nakolena.. Napřáhl sem se, že ho dorazím, rozseknu mu jeho červy zevnitř prolezlou, lebku ve dví..

Najednou mě však zalila strašná bolest, zarazil mi do mého břicha své drápy! Upustil sem svou zbraň.. On zatím vstal a já sem neměl sílu, mé tělo mě neposlouchalo.. Všechno se točilo.. Všude kolem mě bolest a silné rány.. jeho drápy se mi zařezávaly do kůže, až sem upadl a ztratil vědomí..

Probral jsem se a byl jsem jako opilý, najednou jsem ucítil nepopsatelně nádherný pocit, všude se mi do těla vlévalo nádherné teplo a bylo mi tak nádherně. Cítil sem se strašně šťastný a pak jsem se stejnou náhlostí znovu upadl do spánku..

Probudil jsem se; ležel sem na zemi v kaluži krve, své vlastní krve, ale byl sem živý, cítil sem strašnou žízeň a bolest.. Nade mnou se tiše tyčil Einherjar, můj Pán..
Uvítal mě slovy:"Mé Dítě, byla by tě škoda, nechat zemřít, máš odvahu a je v tobě zvíře, zasloužíš se stát jedním z nás.".
Pomalu mi to začalo docházet - byl sem jeden z nich, byl sem Einherjar..

Od toho dne, byla noc mou matkou a krev mým chlebem, vodou i nejlepším vínem zároveň.. Ó jak chutná ten nejkrásnější z nápojů.. Je to krásnější, něž všechny lidské prožitky, daleko intenzivnější.. Potuloval jsem se nocí, poznával Náš svět, opojen svou novou mocí, snažil jsem se si vydobýt moc, respekt a pozici v Našem světě, bojoval a porazil jsem mnohé svého druhu, sloužil svému Pánu, živen myšlenkou na nejhorší ze zločinů, zahubení svého Pána. O mnoho let později, poté co sem zlomil krevní pouto, jenž mě nutilo mu sloužit, znovu sem se s ním utkal, porazil ho a pozřel jeho krev.. abych získal jeho moc a přiblížil se k našemu Otci Kainovi& v pokrevní linii..

Ó jak slastná je krev, ó jak krásná je moc, ó jak tajemná je noc, pojď, jen pojď a staň se jedním z nás.