Nová Atlantis

Zpět

Atlantis se probudila do nového dne nejistoty. Neměla vládce. Přesto každý cítil, že je jejich obec na úsvitu něčeho nového a velkého. Takový byl první den po vyhnání Orena z Atlantis. Samozřejmě, hrdinou dne byl Marius, jemuž Atlanťané začínali dávat přídomky jako veliký, spravedlivý, ctnostný. Bylo zřejmé, že Atlantis se bude ubírat směrem, který určí všemi obdivovaný hrdina.

Jenomže den pokračoval za dnem a Marius neučinil nic velkolepého, jak stále všichni očekávali. Tehdy se říkalo, že je zavřený v bývalé tyranově vile, kde upřeně hledí na Periphasovu korunu. Atlanťané usoudili, že jejich ctnostný hrdina se zdráhá přijmout moc, která mu nepatří, a vydali se za ním, aby mu vyjádřili svoji podporu. Přišli před tyranovu vilu a dožadovali se Maria tak dlouho, až nakonec vyšel ven, aby je vyslechl. Postupně mu téměř všichni, každý svým vlastním způsobem, dali najevo, že si přejí, aby byl novým vládcem Atlantis. Marius jim ale s díky vyjevil své trápení. Řekl jim, že nechce být pouze dalším tyranem, který si moc uzurpoval pro sebe, a stejně špatné mu přijde vzít si Periphovu korunu a prohlásit se králem. Někteří mu oponovali s tím, že si tu přeci všichni myslí, že je dědicem rodu Julia, pro to, co dokázal a jak je ctnostný. Nicméně Marius se nenechal přesvědčit a poukázal, že to jsou pouze povídačky, a on se nestane vládcem Atlantis díky drbům.

To ovšem nijak nepomohlo řešení situace a tak tam Atlantští stáli a hašteřili se, co budou dělat dál, a Marius na to jen smutně hleděl. Tento stav však změnil Glaukon, moudrý muž a učitel mnohých Atlanťanů. Už tehdy se v obci šuškalo, že byl členem Kronikářů, ale ti ho ze svého kruhu vyhnali, nebo že sám odešel. Důvodů se vyprávělo tolik, že jeden si mohl být jistý, že ani jednomu se spolehlivě nedá věřit. Glaukon vyšel z tyranovy vily a odvedl si Maria na chvíli stranu, zatímco zbytek obce stále vášnivě debatoval, co tedy budou dělat. Když se Marius vrátil a předstoupil před ostatní, opět zářil aurou velkého vůdce. Ve své řeči sdělil Atlanťanům, že jedině strážci mohou spravedlivě posoudit, zdali by se měl stát jejich králem, stejně jako tak učinili v dávných dobách, když dali Periphovi jeho korunu, a on tedy, s důvěrou lidu, se vydá vyhledat strážce, aby schválili jeho vládu. Marius byl odhodlaný, přesto se mnohým zatajil dech, protože nikdo neslyšel o tom, že by se strážci někomu ukázali. Ale byl to Marius, hrdina a potomek rodu Julia. Všichni si byli jisti, že jemu se strážci zjeví.

Marius pokračoval ve své řeči a poukázal, že Atlantis někdo musí spravovat během jeho nepřítomnosti. Nikdo si nebyl jistý, koho tím má na mysli, a o to více byl překvapeni jeho rozhodnutím, když řekl, že každý jeden z nich se bude podílet na správě Atlantis rovným dílem. Toliko důvěry k nim chová a věří, že každý občan bude usilovat o dobro obce jak nejlépe dokáže. Každý občan před ním byl poctivě hrdý na taková slova, ale zároveň si většina uvědomovala břímě takové povinnosti. Každý však Mariovi slíbil, že bude dělat pro obec to nejlepší a bude ji spravovat do jeho příchodu, jak nejlépe dokáže.

Pak se všichni pustili do díla a za pomoci Maria a Glaukona, který se s nimi podělil o svoji moudrost, navrhli způsob vlády, kde se budou moci rovným dílem podílet na vládě všichni, způsob, jež začali nazývat demokracie. Samozřejmě vše nešlo jednoduše, obzvláště výběr těch, kteří se měli stát občany s právem vládnou obci, ale nakonec byli z obce vybráni ti, kteří byli považováni za dostatečně ctnostné, a když se objevily pochyby, poslední slovo měl vždy Marius. Tak se stalo, že mnoho příznivců předchozí vlády a odpůrců Maria nedostalo občanství, což je jim trnem v oku do dnešních dnů.

Když po pár měsících byli se svým dílem hotovi a byli na něj hrdí více než na své nové domy, přišla chvíle, kdy se s nimi Marius emotivně rozloučil a připomněl jim, že se o svou obec mají řádně starat. To byl poslední den, kdy Maria viděli.

V obci se vypráví hodně teorií o tom, co se s ním stalo. Většina říká, že pořád hledá strážce, část tvrdí, že už je po smrti a nikdy se nevrátí. Jsou tu však tací, kteří povídají, že Mariův odchod byl jeho největším činem a demokracie jeho největším darem Atlantis, že tam ve světě někde žije sám, bez své obce, a nemůže se vrátit, aby Atlantis nepřipravil o tento dar. Ať je to jakkoli, pravdou je, že dnes, 15 let po odchodu Maria, se Atlantis daří jako nikdy před tím. Umění, obchod, řemeslo a myšlení v Atlantis vzkvétají a přináší blahobyt a závist okolních měst. Občané Atlantis jsou právem hrdí na svou obec a s optimismem očekávají nové zítřky, jakoby už nemělo být zlých dnů.

V těžkých mracích nad obzorem se zablesklo...

Zpět