Sousední města

Zpět

Kolébkou civilizace je pochopitelně Atlantis. Odsud se vliv tohoto městského státu šířil všemi směry. V blízkém okolí začalo vznikat nepřeberné množství drobných osad, v naprosté většině závislých na Atlantis, až později začala vznikat další města. Jak se však hranice vlivu Atlantis blížily svému limitu a lid stále hledal nová místa, kde by se mohl usadit, začaly za hranicemi vznikat nové městské státy s vlastní kulturou, vývozními artikly a mentalitou. Žádný se však svou velikostí nemohl Atlantis rovnat.


Bythros

Jako první město vzniklo severně od Atlantis Bythros. Bylo založeno jako město rozkoše a dekadentní lid sem utíkal, aby se mohl realizovat ve směrech, které byly v Atlantis vnímané jako příliš nemorální. Bez zábran se v Bythros brzy začaly dít věci, při jejichž zmínce každé morální bytosti začne běhat mráz po zádech. Objevovaly se zde různé kulty se svými zvrácenými rituály, které, podle některých svědectví, přivedly na svět nelidské bytosti jako sirény a nymfy. Hybris, princip úpadku, zde začal pouštět kořeny, morálka zde byla prakticky neznámá a město začalo popírat všechno, na čem Atlantis stála.

Takové město nechtěla Atlantis ve svém sousedství tolerovat a rozhodla se proti němu vytáhnout do spravedlivé války. Bythros nebyl na takovou krizi připraven. Navíc zhýčkaný lid odmítl bojovat nebo Atlanťany vnímal spíše jako osvoboditele. Jediný kdo tedy proti nim vytáhl, byli zaplacení přespolní žoldáci, donucení otroci a místní aristorkacie, která se odmítala vzdát svého postavení. Vítězství Atlantis na sebe nenechalo dlouho čekat a následně přineslo řadu změn. První bylo svrhnutí dekadentního vládce a poté dle legend dosazení jediného nezkaženého obyvatele Bythros na jeho místo. Nový vládce byl přinucen podepsat Úmluvu ctností, jež zavazovala Bythros k omezování zhýralého chování svých obyvatel. Atlantské pořádky brzy přinesly své plody a Bythros se proměnil v město zdrženlivosti, kterou přijalo za svou ctnost.

Pokud byste navštívili město dnes, poznáte, že si jeho lid velmi potrpí na způsoby, morálku a tradici. Některá pochybení mohou vést k společenské stigmatizaci a v krajních případech i vyhoštění. Střídmost ho vede k tomu, že příliš neplýtvá svými zdroji, a tak málokdy čelí krizi z nedostatku zásob. Každá mince má však dvě strany. Zde je druhou stranou konzervativnost, jako následek zdrženlivosti. Při ohlédnutí k městské historii je to pochopitelné, neboť místní lid nechce, aby opět nastaly temné dny zhýralosti. Nicméně to také vede k tomu, že město je velmi ustrnuté a málo se vyvíjí. Každý návrh na změnu je nejprve řádně prozkoumán a debatován místní aristokracií, která si nepřeje změny v obavách z ohrožení své moci. Pokrok je zde tedy velice pomalý a rozvážný.

Ne vše je v Bythros však strohé a nudné. Zdejší lid je velmi zaměřen na rozvoj kultury, především na tance, hudbu a divadlo. Poezie a drama láká návštěvníky do Bythru z veliké dálky. Víno tu vytváří to nejlepší na známém světě, což je také zdejší nejslavnější vývozní artikl. Místní hojivá mast dokáže nejen vyčistit a zahojit ránu, ale také utlumit bolest. A dokonce se povídá, že se zde vyrábí nektar, který je schopný udržet věčné mládí.

 

Delfi

Pokud byste chtěli najít Delfi, museli byste hledat západně od Atlantis. Původ tohoto města je opředen tajemstvím. Nikdo se nemůže shodnout na tom, kde se Delfi vlastně vzalo. Jediné, co jistě víme, je, že když před dávnou dobou začali Atlantští vyrážet na objevné cesty po Elysejských pláních, netrvalo jim moc dlouho, než nalezli opuštěné město bez náznaku, kam zmizeli ti, co ho postavili a bydleli v něm.

Vypráví se však velké množství mýtů a dohadů. Jedním z nich je, že se město jednoho dne prostě objevilo, což však nedává mnoho smyslu, neboť přirozeně se jen tak objevit nemohlo a ve světě neexistuje síly, která by byla schopná něco takového vytvořit.

Podle legend je původ přisvojován strážci Acerovi, který vytvořil město z dlouhé chvíle, ale pak už neměl nikoho, kdo by v jeho městě mohl bydlet. Jiná legenda vypráví, že Acer město postavil jako vzor dokonalého města pro Atlanťany, aby věděli, jak mají postavit své město. Někteří stařešinové také vyprávějí, že se jedná o město původních obyvatel, kteří žili na pláních před Atlanťany, ale zcela propadli hybris, a tak je strážci beze stopy nechali zmizet ze světa. Čtvrtou, a také nejoblíbenější legendou v Delfi, je, že město založili v tajnosti tři sourozenci, kteří následovali místo, kam z hvězd sestoupil duch jménem Sofós. Ten jim měl poradit, jak mají postavit město, ve kterém se jeho obyvatelé budou věnovat moudrosti a filozofii. K jejich odkazu se hlásí i rada tří mudrců vládnoucí městu.

Težko říci, kolik je na těchto legendách pravdy, jediné jisté je, že záhadný původ města již od jeho objevení lákal velké množství učenců, filosofů a mudrců, kteří se pokoušeli jeho původ vysvětlit. Delfi je dnes díky tomu známo jako město mudrců a rádo se pyšní tím, že ve svých ulicích skrývá nejmoudřejší lidi známého světa. Jak již bylo řečeno, město řídí rada tří mudrců, kteří jsou stejně záhadní jak jejich město. Mnoho o nich není obecně známo. Třeba někteří tvrdí, že to jsou pořád ti tři sourozenci, kteří měli založit město, ale většina, a to i místních, o tom pochybuje. Přesto vám místní nebudou schopni říci, jak se jejich radní mění, zdali každý jeden vybírá svého nástupce nebo je vybírán společně či ho určuje onen záhadný Sofós.

Ve městě je totiž veřejným tajemstvím, že radní promlouvají s bytostí zvanou Sofós přebývající v jejich paláci, i když oni samotní to popírají a nikdo, snad kromě radních samotných, ji nikdy neviděl. Tato nadpřirozená bytost, daimón, či jakýsi duch, našeptává radě mudrců a ta se řídí jeho moudry při řízení obce a mnozí Delfští děkují právě jemu za svou moudrost a vzdělanost. Přesto rada mudrců není příliš účastná životu obce a žije spíše uzavřený život ve svém paláci. To však vyvolává v Delfských obavy nad tím, že bez vedení své rady by mohli udělat špatné a nemoudré rozhodnutí. Proto v ulicích města diskutují každé téma a problém, který je zrovna tíží, a snaží se najít to nejlepší řešení. A přestože místní obyvatelé jsou určitě nejvzdělanější ze všech na Elysejských pláních, samotná moudrost bez odvahy své myšlenky realizovat vede k nekonečným debatám a disputacím. Každá krize je rozebrána do posledního detailu a každý k tomu má co říct. Většinou se tak v obci nestane nic do té doby, dokud dost obyvatel nezačne volat pod okny paláce o radu tří mudrců, a dokud ti je nevyslyší a jejich trápení nevyřeší.

Samozřejmě věci v obci nejsou tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo cizinci zdát. Pravdou je, že v obci jsou i jiné veliké mysli než místní radní, ke kterým se místní obrací jako k moudrým autoritám. Těmto učencům je však přiznávána odbornost pouze v jejich oboru, na rozdíl od přiznané všeobecné znalosti věcí radním mudrcům, a také se autorita těchto učenců odvíjí od současné oblíbenost jejich názorů. To vede k intelektuálnímu elitářství, kde jsou někteří považováni za hodnotnější, protože jsou vzdělanější, nebo čistě protože zastávají názory, které jsou v současné době populární.

I takové město však má co nabídnout svému okolí. Kulturu zde pěstují rétoři, sofisté a spisovatelé.  Učitelé jsou placeni, aby učili v bohatých rodinách další generace filosofii, matematiku a rétoriku. Vývozním artiklem jsou poté vázy, hrnce a další nádobí. Rozvíjeno je zde však i řezbářství a tesařství.


 Korintie

Město Korintie, též známé jako město bronzu, se nachází na východ od Atlantis. Místní obyvatelé jsou tradičně vedeni k tomu, aby se stali válečníky. Odvaha a rozhodnost jsou v tomto městě brány jako nejvyšší ctnosti. Z toho důvodu si každý barbar dvakrát rozmyslí, než by vyzval Korinťana k boji.

Korintie je nejmladším městem na Elysejských pláních. Když průzkumníci cestovali na východ od Atlantis, aby nalezli novou půdu, narazili na podzemní labyrint, spletitou síť chodeb, budov, tunelů a schodišť, ve kterých se nikdo zprvu nevyznal. Ti, kteří se odvážili vstoupit do hlubin labyrintu, se často nevrátili ať už kvůli tomu, že v jeho chodbách zabloudili, či proto, že padli za oběť některým hrůzným bytostem, které labyrint obývaly. Ti, kteří našli cestu ven, mluvili o pololidských a nepřirozených bytostech, jako byli minotauři, gorgony, chiméry a netopýři. Netrvalo dlouho a v Atlantis se shromáždila skupinka nejstatečnějších, které podle legendy vedla sama strážkyně Pallas. Ti se vydali k labyrintu a místo toho, aby se v něm pokusili najít cestu, se pro ně stal velkou arénou, kde mohli dokazovat svůj válečnický um a odvahu. Tímto svým počínáním však labyrint čím dal více ničili, až ho rozbořili a nakonec z labyrintu nezbylo zhola nic a zbylé bestie z něj byly rozehnány po pláních. Na troskách bludiště poté postavili válečníci město Korintie. Prvními obyvateli se tak stali nejodvážnější z Atlantis a právě kuráž a udatnost se stala ctností, kterou se dodnes Korintie pyšní.

Život v Korintii není jednoduchý. Po každém občanovi je zde požadována přísná kázeň a morálka. V případě války je pak každý povinen se chopit meče a město bránit. I v dobách míru však život není zcela snadný. Podle některých zvěstí v podzemí Korintie stále existují zbytky labyrintu, dokonce prý i s některými bestiemi, které ho obývaly, a Korintijští musí každou noc bojovat s obludami, jež vylezou z podzemí. Těžko říci, kolik je na tom pravdy, protože Korintijští nejsou příliš sdílní a hovorní, přesto se v Elysejských pláních má za to, že žít a bydlet v Korintii vyžaduje značnou odvahu.

Odvaha a soupeřivost je dvousečná zbraň, bez umírněnosti a rozvahy, které by Korintijské držely zpátky, může přecházet až v horkokrevnost a zbrklost. To, spolu s chovanou Korintijskou záští pro Atlantis od dob Korintijských válek, ztěžuje různá jednání - především s mladšími z Korintijských, kteří si ještě ve své obci nezasloužil uznání a často hledají příležitost, jak ho získat. To vede k nedorozuměním a diplomatickým selháním, jež musí Atlantis povětšinou řešit střetem na hranicích, aby Korintijcům ukázala, že s jich nebojí a nehodlá ustoupit.

Korintie často čelí vnitřním krizím, protože na rozdíl od Bythru nepodrobují navrhované změny v obci téměř žádné debatě a král rozhoduje tak, jak se mu zrovna zamane. Takto krátkozraký přístup poté vede k nechtěným a často neviděným následkům, nejčastěji v podobě odstranění předchozího krále a jeho nahrazení silnějším v očekávání, že bude schopen nastalou krizi vyřešit, což se nemusí vždy podařit. A tak je Atlantským štěstím, že Korintijci více řeší vnitřní rozbroje než své sousedy.

Korintie má velmi rozvinutou síť řemesel, především poté kovářství a slévárenství. Zbraně a zbroje z Korintie jsou pýchou každého válečníka, který si je může dovolit. Další řemesla zde rozvíjena jsou tesařství, kamenictví a kovotepectví. V neposlední řadě se říká, že muži a ženy z Korintie jsou nejkrásnější na světě. Někteří přisuzují zásluhy za jejich krásu vojenskému výcviku, který je hodně zaměřen na rozvoj fyzické zdatnosti a jiní říkají, že za to vděčí svým předkům, kteří si krásu vysloužili od Pallas dobytím labyrintu.

 

Zpět