Cesta k demokracii

Zpět

Čas šel dál a obyvatelé Atlantis se začali plně věnovat obnově své zničené obce. Konečně to vypadalo, že nastala doba klidu a míru. Novým tyranem se po svém otci stal Oren, ale již od počátku všichni očekávali, že chod obce bude řídit hrdiný Marius, kterého tyran jmenoval do úřadu polemarcha. Marius řídil obyvatele se stejnou vervou a stejně přísně jako své zbrojnoše ve válce. Díky jeho úsilí Atlantis rychle rostla do své původní krásy a Atlantští, přestože unaveni z neustále práce, byli hrdí na své dílo. S úspěchy Maria při jeho vedením obce se však začaly šířit zvěsti, že by byl dobrým vládcem obce, a mnozí si začali říkat, jestli by nemohl být opomenutým dědicem královského rodu Julia. 

Oblíbenost Maria se však brzy znelíbila obdobně mladému Orenovi, který se chtěl také těšit takové oblibě jako Marius. Těžko říci, jestli se netěšil takovým ctnostem jako Marius nebo Atlantští více důvěřovali Mariovi jako dobou ozkoušenému vůdci, ale Oren byl v obci vždy ten druhý, přestože byl její faktický vládce. To vedlo k velice složitému vztahu mezi těmito dvěma muži, kdy jeden ztěžoval život druhému neustálým hašteřením o tom, jak nejlépe obec vést. Říká se, že nakonec tyranovi došla trpělivost, když se v obci začaly šířit zvěsti, že Marius by se sám chtěl stát tyranem. A nejspíše proto Oren vztáhl ruku na Periphovu korunu, která byla do té doby nedotknutelná i pro předchozí tyrany, a nasadil si ji na hlavu ve víře, že mu dodá tolik potřebnou moudrost. 

Opravdu, tyran byl najednou plný nápadů, jak udělat obec lepší. Od řízení obchodu přes nové domy a způsoby orby, a přestože zprvu se Atlantští na zmocnění koruny dívali nelibě, přestali si stěžovat, když viděli, že tyran obec řídí lépe. Přesto vše nebylo tak dobré, jak na první pohled vypadalo. Některé jeho projekty se Atlantským zdály nesmyslné, jako stavba majáku na místní řece či budování velkého paláce pro dobytek. Ale všichni věřili, že v jeho díle je větší účel, který sami bez Periphovy koruny nedokáží vidět. Proto trvalo poměrně dlouhou dobu, než si Atlantští uvědomili, že něco není v pořádku. A když začali odmítat pracovat na nesmyslných a monstrózně velikých dílech, Oren je začal tvrdě a krutě pohánět k dílu za pomoci svých zbrojnošů. 

Marius vystoupil proti Tyranovi a apeloval na zbrojnoše, aby se chovali ctnostně a vyvarovali se násilí vůči svým vlastním sousedům. Přestože část válečníků ho vyslyšela, velký rozdíl to neudělalo, protože tyranovi zbrojnoši byli spíše přespolní žoldáci než ctnostní Atlantští. Tyran se však ihned chopil příležitosti a obvinil Maria ze zrady atlantské obce. To pro Maria mohlo v nejhorším případě znamenat i popravu, a tak mu nezbylo než opustit obec a s pár věrnými utéci pryč. 

Marius započal svůj odboj přesvědčováním sousedů na venkově, aby nabrali odvahy a vystoupili proti Tyranovi. Bohužel většina statečných starších a bohatých Atlantských padla v předchozí válce s barbary a ti, co zbyli, si více vážili tepla svého vlastního krbu než budoucnosti celé obce. Marius se tedy začal obracet na mladší a povětšinou nemajetné Atlantské, ve kterých probudil zápal pro osvobození obce od tyrana. Pod vedením Maria, schovaného na venkově, se mladí města Atlantis začali připravovat na boj proti tyranidě, chodili cvičit boj za Mariem, potají pronášeli zbraně do obce a přemlouvali ty nerozhodnuté, aby pomohli jejich věci. 

Nakonec se Marius do obce vrátil se stejnou hrstkou zbrojnošů, s jakou na začátku utekl. Na hlavním náměstí vyzval tyrana k čestnému boji, ale namísto toho je obklíčili žoldáci. Došlo k výměně názorů, Tyran i Marius každý pronesl řeč. Tyran hovořil o tom, jak je Marius opovážlivý, namyšlený a marnotratný, když si myslí, že přemůže přesilu jeho zbrojnošů. Marius zase o tom, jak je tyran krutý, sobecký a šílený. To už byla kolem nich shromážděna atlantská obec a naslouchala. Když Tyran poručil vzít Maria do zajetí, bylo zřejmé, kdo vyhrál srdce Atlantis. Atlantští se vrhli na žoldáky a jejich ctnostná srdce je rychle přemohla. Marius se mezitím střetl s tyranem v boji, o jehož horečném průběhu by šlo vyprávět dlouho a dlouho, až nakonec se hybris stala pádem tyrana a on i s Periphovou korunou skončil prosící o milost na zemi v blátě u Mariových nohou. 

Rozlícený dav se chtěl na Tyrana vrhnout a možná ho umlátit k smrti, ale Marius je zastavil apelem na jejich společnou občanskou čest. Dav zaváhal a Marius v ten okamžik navrhl, že nebudou špinit své ruce vraždou a raději Orena vyženou navěky věků ze své obce, protože mezi nimi není místo pro nectnostné. Tak Tyrana vyhnali ze své obce pryč, aby se už nikdy nevrátil, a občané mohli společně začít budovat novou obec více nežli pouze novými domy.


Zpět