Doba tisíce plamenů

Zpět

Atlantis byla zanechána po Druhé korintijské válce bez krále a byla uvržena do anarchie. Tehdy zabránil rozkladu obce tyran Lucius, který využil svého jmenování dle zákona Lex Tyranis a prohlásil, že krize trvá, dokud se nenajde nový král - a do té doby bude tedy spravedlivým vládcem on. Atlantská obec toto přijala s nevolí, ale nutnost řídit válkou vyčerpanou obec převážila ostatní obavy a tak se tyran stal vládcem Atlantis.

Jedna krize byla zažehnána, ale další na sebe nenechala dlouho čekat. Barbaři vždy dělali nájezdy do Elysejských plání z okolní Pustiny a byli stálou hrozbou. Převážně však útočili na sousední obce Atlantis, které byly Pustině blíže. O generaci později po Korintijských válkách však útoky barbarů záhadně ustaly. Obyvatelé plání to přivítali jako požehnání strážců, které pomůže městům načerpat zpět sílu po dlouhých válkách. Věštírny však začaly varovat před nebezpečím blížícím se na pláně. Bohužel jen málo občanů mu věnovalo pozornost a ještě méně pochopilo, že přerušení barbarských nájezdů není požehnání, ale zlověstná předzvěst.

Pravda, dlouho se nic nedělo, až jednoho dne na Elysejské pláně vtrhla děsivá horda barbarů pod vedením jediného velkého náčelníka Alarica, jenž sjednotil roztroušené kmeny do jedné velké síly. Města nebyla na takovouto hrozbu připravená a po pláních se začal šířit strach a panika, jako předvoj plenící hordy, jež neznala slitování. Města se pokusila samostatně postavit barbarům na odpor, ale vždy byli jejich válečníci tvrdě poraženi a mnozí na bojištích umírali. Právě brutalita barbarského boje, který neznal žádná pravidla a v němž neexistovalo nic jiného než zabij nebo budeš zabit, zasela do čestných elysejských válečníků takový strach, že mnozí z boje utekli ještě před jeho začátkem.

V této době začíná legenda prostého válečníka jménem Marius. Dnes se recitují básně o jeho odvaze, ale přitom to byla jeho moudrost, která dovedla Atlantis k vítězství. Marius viděl, že hordu barbarů nedokáží porazit v přímém boji, a tak spolu se svými přáteli ve zbrani začal napadat oddělené tlupy, které vyrážely plenit v okolí hlavní barbarské síly. Když Alaric poslal zbytek svých válečníků na pomoc, Marius už byl pryč. Tehdejší atlantský tyran Severus uviděl v Mariově počínaní způsob, jak hordu oslabit, a pověřil ho výcvikem a vedením všech atlantských válečníků v tomto novém způsobu vedení boje.

Přesto Atlantští nedokázali barbary porazit včas a ti dorazili až k branám samotné Atlantis. Zabralo to Mariovi mnoho přemlouvání, ale nakonec přesvědčil své sousedy, aby opustili město. “Atlantis nejsou domy, ale její obyvatelé,” argumentoval Marius a jeho sousedé ho poslechli a opustili své město, které ještě té noci hořelo tisícem plamenů – od této noci také pochází jméno této nešťastné doby. Ale barbaři nikdy nebyli ctnostní válečníci a to se muselo dříve či později projevit. Přestože část se pod vedením náčelníka Alarica usadila v Atlantis, mnoho z nich začalo po dobytí města opouštět hordu a s bohatstvím nakradeným v Atlantis se vraceli zpět do Pustiny. Marius je nechal odejít, přestože tyran Severus je chtěl za pomoci Mariovy taktiky lovit na jejich cestě. Marius dobře věděl, že tyto drobné skupinky jsou neškodné a jejich případný lov by odradil další barbary v odchodu z Atlantis, a tak dále trpělivě čekal, až se horda rozpadne.

Mezitím se velký náčelník Alaric nechal slyšet, že Atlantis se stane jeho novým domovem a on bude novým vládcem Elysejských plání. Dokonce se Atlantští, kteří se skrývali po okolí a doufali, že se budou moci vrátit do svých domovů, doslechli, že přejmenoval jejich obec na Alaricum. To byla vhodná doba udeřit, Atlantští zuřili, že přišli i o jméno své obce, což jim dodávalo sílu, zatímco barbaři zlenivěli v jejich pěkných domech. Mariovi se podařilo přesvědčit Bythros i Delfi, aby se k nim připojili. Jenom Korintie se stále cítila ukřivděná a nenávistná vůči Atlantským natolik, že odmítla pomoci. Mariovi válečníci se připravili k bitvě a z jednoho rána se vyřadili na kopci Athos nad Atlantis. Marius dal barbarům čas, aby se vyřadili pod kopcem proti nim, ale dříve než je velký náčelník připravil na střet, velel Marius k útoku. Říká se, že každý v tomto boji přišel alespoň o jednoho příbuzného, tak tvrdý boj to byl. Nakonec však statečnost atlantských, bythroských a delfských válečníků zlomila bojovného ducha barbarů v ten moment, kdy Marius zabil v čestném souboji velkého náčelníka Alarica. Barbaři bez svého velkého náčelníka ztratili chuť bojovat a utekli z bitvy. Atlantis byla zachráněna a většina slávy za to připadla statečnému Mariovi.


Zpět