Vyzkum

Výsledky výzkumů v rámci celokempovního LARPu Utajený svět

 

 

Špína

 

1.

Síla Špíny je nezměrná,

 

PŘENOS - aktivujte signál hlavonožců - PŘÍJEM - frekvence vrozeného sépiového inkoustu - ZACHÁZEJTE OPATRNĚ - vdechněte syntaxi Černobylu - ZABRAŇTE KONTAKTU S KůŽÍ - aktivujte lexikum úhořího slizu - ŠKODLIVÁ ČI SMRTELNÁ V PŘÍPADĚ POZŘENÍ - obraťte eso Zničení - POHLEĎTE - Špína.

Aktivujte vyšetřovací protokoly - NOVÁ ANGLIE - mlha následuje pradávnou zbraň - EGYPT - hladina temných vod stoupá a sektáři se napijí zhluboka - TRANSYLVÁNIE - z hnilobné radiace vyrůstají děsivé houby - LUČKOVICE - brána se zavírá, aby skryla neudržitelné tajemství uvnitř - TOKIO - Černý signál vysílá rouhavé algoritmy, nakazí uši všech...

Vyplazí se z pokroucených puklin ve tři hodiny ráno. Ta podivná dimenze. Některé myšlenky se v lidské lebce vylíhnou jen ve tři ráno. Vždycky jsou někde tři ráno. Děje se to právě teď!


2.

její vliv nevyzpytatelný.

 

Žena se probudí s hroznou bolestí hlavy. Hledá v koupelně aspirin. Kachlíky pokrývá černá plíseň. Skvrna má tvar obličeje. Žena slyší strašlivé kvílení z odtoku v umyvadle. Tak se skloní a naslouchá. Když vzhlédne, nepoznává svůj odraz v zrcadle. Skvrna ve tvaru obličeje se usmívá.

Další a další noc naslouchá kvílení v trubkách. Zvuk nabývá na tempu, při němž tuhne krev. Žena si tu melodii pobrukuje. Skoro by už zazpívala slova. Rozškrábe si pupínky, které jí pokrývají tělo. A které napuchnou a stanou se z nich vředy. Pak puknou a vyhlédnou z nich nové oči. Oči, jež vidí nevyslovitelné pravdy. Zanedlouho si do jazyka nabodá napínáčky, aby ty pravdy mohla snáz sdělovat plačícím dětem, pod jejichž postelí se schovává.

Ve Špíně jsou vždycky tři hodiny ráno. Tekuté tři hodiny ráno. Černé. Okapávající.

 

3.

Ti, kteří mají silnou vůli

 

Aktivujte diagnostické protokoly.

Stroje úpí námahou. Nedosahují potřebné efektivity v čištění. Ztratili jsme stroj 45B. Začalo prosakování. Střed to nevydrží. Zkažená Anima se rozlévá. Chodbičkami červů poznamenané fraktály se srážejí, vzniká pevná geometrie. Špína! Přenáší se!

 

4.

a zároveň se jí poddají,

 

Je jako my. Plynoucí zpráva. Plazící se písmena. Živoucí mem. Nejsme to my. Je to anti-my, anti-svítivost, která ukřižuje vnímání. Protéká stovkami dimenzí hnána cizorodou přitažlivostí.

Většinu z toho nevidíš. Jak tomu unikneš? Jak se můžeš belhat tímhle světem o třech titěrných rozměrech? Plyne napříč časem, choroba unášená kvantovou pěnou.

 

5.

dokáží ovlivňovat

 

Sumeřané ji nazývali Požírač. V Babylonu ji nazývali Nergalova hniloba. Mrtvé jazyky jí říkaly Požírající mor, Patogen bodu nula, Temný homunkulus, Sémě Temného červa.

Informace je prapodivná substance, někdy pluje jako olej, někdy se vypařuje, je neviditelnými vlnami, znečištěním, vířícími černými bouřemi, virální veršovánkou.

 

6.

ostatní

 

Je zvěstovatelem změny - syčící božská syfilis. Maso mutuje. Mysl vře v hnusném šílenství. Všechny příčetné myšlenky zahynou. Všichni Vyvolení Gaii jsou možnou kořistí téhle infúze... po kapkách. Ale Špína se vlévá, jako temné sny, přímo do hlav těch, kdo jsou šílení a sadističtí.

 

7.

ke svým záměrům.

 

Černý signál se šíří...

Kdesi řidič nákladního auta čte nelidská písmena vyrytá do zdi umýváren na dálničním odpočívadle. Nedokáže odvrátit zrak. Patogeny v gramatice mu v hlavě otevřou horizont událostí. Šíří tu čmáranici na každé zastávce, vyrývá ji do zdí. Všechno ho svědí, všude se škrábe. Další lidé vidí nápisy. Všechno je svědí. Všude se škrábou. A on si škrábe tvář, píše runy rudě svým kapesním nožem. Hlava mu vykvete v kytici svíjejících se pijavic.

 

8.

Jedním z takových

 

Ale Špína je pouze přenášena, není sama nositelem - je pouze stínovým výměškem čehosi jiného. Co si ji vysnilo? Co se víří a prská a číhá, obrovské jako planety, v nekonečném stínu mezi rakovinnými buňkami?

 

9.

je i doktor Klein.


Viděl jsi je? Všiml sis, že si tě všimli? Jakmile jednou spatříš hladovou oblohu, spatří i ona tebe. Veškeré budoucnosti směřují ke stratosféře z chapadel.

 

 

Pekelné dimenze

 

1.

Ve stínu

 

PŘENOS - aktivujte signál z Šeolu - PŘÍJEM - aktivujte frekvenci města Dis - KAM SE ANDĚLÉ BOJÍ VSTOUPIT - aktivujte vysílání Malebolge - POZOR! ZÁKAZ VSTUPU! - aktivujte Danteho lexikum - POHLEĎTE - Pekelné dimenze.

Co je to peklo? Otazník je kroutící se cestou. Musíš se po ní vydat. Musíš zodpovědět otázku. A ta otázka zní: "Wicker?"

"Wicker?" syčí uschlé listí.

"Wicker?" skřehotají žáby, slizká těla mají plná hemžících se mladých.

Víš, kdo je Theodore Wicker? Říká se, že si ukousl jazyk, aby mohl lépe mluvit řečí démonů. Říká se, že si vyrýval runy do vlastního masa, že si vyřízl srdce, aby se snáz přizpůsobil pobytu v pekle. Abys odhalil pravdu, musíš jít po stopách otázky. Je to cesta plná zuřivých rybářských háčků.


2.

pekelného mesiáše

 

Wicker? Wicker? Wicker?

Cesta vede temným údolím. Je to nezbytnost, nikoli potěšení, co tě vede touto cestou. Jdeš po ní až k hotelu Kořínek. Pokoje páchnou plísní, nikotinem a sírou a ty budeš čelit snům těch, kdo zde spali. Všech těch ztracených duší, které uvízly v omšelém zatracení ve tři hodiny ráno. Všechny ty jedinečné způsoby, jak se dá napsat zoufalství.

Prastará televize ukazuje jen bílý šum a chraptí titánským hlasem: MNOU PROCHÁZÍ SE K SÍDLU VYHOŠTĚNCŮ. Rozbitý termostat chrastí a sténá: MNOU PROCHÁZÍ SE DO VĚČNÉHO BOLU. Neviditelné skvrny na ulicích tvoří větu: MNOU PROCHÁZÍ SE K ŘÍŠI ZATRACENCŮ.


3.

se skrývá

 

Slyšíš? "Wicker-Wicker-Wicker." Z koupelny. Jdeš po zvuku. Na záchodové míse z flekatého porcelánu jsou vyškrábána slova: ZANECHTE VŠÍ NADĚJE, KDO VSTUPUJETE. Přejedeš ta písmena prstem a vidíš tvář ženy, která je napsala, než si podřezala žíly. Vířící voda smyje všechnu červeň. Ale kam? Kde končí proud?

Kéž bych měl drsné a chraptivé rýmy, jak slušelo by se na ten brloh tmavý...

Jsi veden dál, z kruhu do kruhu, od zpěvu ke zpěvu - do věčné temnoty na druhém břehu - do nejhlubší propasti hříchu. Je to místo mezi světy, umístěné v geometrické konstelaci paže probodané jehlami - u druhé jizvy doprava a pak rovně až do rány.


4.

čtvrtý

 

Zahájen sestup ve svět slepý.

Na pokraji té propasti tmy, zahynutí, zmaru, jež bouři nářků nekonečných tají - když pláti uzříš oheň, jehož svitem se v polokruhu jasní stínů říše - a zde již nářků začla řada dlouhá; přišel jsi k místu, kde ti v ucho znělo, co v mnohé pláče spjaly bol a touha - jsi tam, kde všecko světlo oněmělo. Co je to peklo? Teď už to víš. Nachází se mimo dohled neposkvrněného mechanismu, mimo dech jeho animy.

Mor na to! Není tu anima! Entropie všechno pohltí. Nekonečná ebola.

 

5.

zrádce.

 

Pohleď na stroje a ozubená kola. Technologie starší než hvězdy. Přečteš písmo skryté v jizvách? Teď znáš další pravdu - peklo bylo kdysi úžasné. Tepalo tu srdce velké civilizace. Co se zvrtlo? Pradávné stroje přivádějí energii stejně, jako se ocas ještěrky zmítá ještě hodiny po její smrti.

Pohleď na obyvatele. Inkubové a sukuby si vykračují pustinami. Rákšasové se choulí, jsou otroky ostatních ras. Země pokrytá šupinami se chvěje, když přicházejí obři z démonického masa a zčernalého železa. Pohleď, jak se škrábou k jakékoli pekelné puklině, z níž prosakuje anima. Prahnou po ní, sílí díky ní. Střez se kteréhokoli démona, který ochutnal ten nektar.

Ale děti pekla nyní nejsou podstatné. Podstatný je jeden jeho misionář. Kdo je Theodore Wicker?

 

6.

Dokud po třikráte

 

Aktivován protokol krále Jakuba. Kód 30 a 26 a 31. Heslo: "Job". Přenos zahájen!

Narodil se a vyrostl v Oxfordu, byl vynikajícím učencem v oblasti démonologie, největším mistrem portálové magie tohoto věku, mistrem v procházení mezi světy. Přišel do pekla a přizpůsobil se té halucinační divočině, dobře se mu dařilo mezi popelem a děsivou temnotou. Nepravděpodobný smrtelník, nyní nesmrtelný, se znalostmi z Druhého věku. Kázal démonům a oni naslouchali. Tento muž, zrozený z prachu, se stal spirituálním vůdcem těch, kdo se zrodili z ohně. Nepovedená sekta, která se stala armádou. Zanedlouho velel Wicker síle, která ovlivňovala mocenskou rovnováhu pekla.

Objevila se tu další frakce, démoni, kteří jsou následovníky Nepřítele. Střez se tlukotu jeho křídel, neboť on si pamatuje všechny věky. Přesvědčil své přívržence, aby vytáhli na Zemi a měli ji za kraj hojnosti, který jim přece náleží. Potřebovali už jen vhodnou bránu.

A to je odpověď na otázku: "Wicker?" On je brána. Nepřítel postavil stroj - jak dobře rozumí technologii starší než sami démoni! - jehož srdcem, zdrojem energie, byl spoutaný Wicker. Apokalypsa mohla nastat během pár vteřin, které zabere otevření brány.

 

7.

nepadnou a

 

Zaklepáno dvakrát na brány pekelné.

Začíná druhý zpěv.

Zdráhavý sestup po schodišti do bouře nářků. Temný vzduch, bezčasý, byl jako písek ve víru vichřice. Ačkoli ostrá zrnka oslepovala, bylo možné jít po zvuku. Slyšet vraždění, po němž by oceán zrudl krví. Slyšet modlitby divocha v chrámu. Hledět na to železné pobřeží.

Válka mezi Wickerem a Nepřítelem byla stále krutější. Démoni se střetávali s démony, oči obrácené v sloup, dychtili po krvi. Šílení džinové řádili. Z padlých meteoritů povstávali obrovští golemové. Ozubená kolečka a kola se otáčela. Stroje byly postaveny tak, aby přiváděly jed.

Nebyl čas vdechovat vůni toxických růží. Nebylo radno spočívat pohledem na zmrzačených stínech. V dálce se tyčila temná věž!

Při opovážlivém útoku se silám Nepřítele podařilo odříznout Wickera od jeho hlavní armády.

Seděl opuštěný, v obležené pevnosti.

Začni luštit další hádanku: Proč přišel Wicker do pekla?

 

8.

nepovstanou

 

Shromáždil armádu démonů, aby získal moc? Nikoli. Je imunní vůči takovým choutkám. Pravda je mnohem neuvěřitelnější. Když Theodore Wicker poprvé spatřil peklo, zamiloval se. Hledí skrze jizvy přímo na zázraky minulosti. Hledí na Druhý věk. Ví, jak by peklo mělo vypadat.

Když Wicker spatřil démony, viděl pokřivené bytosti, které ztratily svůj ráj, divoké děti, které potřebují vedení. Jejich podivný nářek ho trápil, každé slovo bylo šípem, jehož dřík se ježil soucitem. Pekelného mesiáše, svatého patrona démonů. "To lidé pokřivili zrozence pekel," řekl by. Theodore Wicker je šílený a jeho šílenství se zrodilo z idealistické představy, že spasí pekelníky. Jeden muž, který pláče pro ďábly.

Střez se! Střez se Nepřítele. Jak nelítostný se jeví v pohybu s rozepjatými křídly. Pamatuje všechny věky. Zná tajemství zdejších pradávných strojů. Nepřítel byl jedním z těch, kdo je postavili. Je víc než jen démonické krve. Jak zní jeho jméno? Ne, ač jistě tušíš, nevyslovuj jej.

 

9.

jeho spoluspiklenci,

 

Aktivujte protokol krále Jakuba. Kód 11 a 14. Heslo: "Zjevení". Přenos zahájen!

Zaklepej třikrát na brány pekelné.

Začíná třetí zpěv.

Z portálu zazněl hlas:

"Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v Šeolu, kam odejdeš." A pravil: "Rozevírají chřtán jako Šeol, zůstanou jako smrt nenasytní."

Třetí zpěv se odehrál v nejhlubším zoufalství. V příbytku nářků.

Hořící místo. Vyschlé mrtvoly stovek tisíc démonů doutnaly v popelu podivných měst a zkamenělých lesů. Oceány oleje se vařily a hory burácivě řvaly k obloze zadušené sazemi. Duny ze soli a síry ustupovaly útesům zkřiveným v nepřirozených úhlech. Planoucí záři daleko na obzoru občas stínily monolitické zbytky staveb z Druhého věku, pozůstatky z doby, kdy se lidstvo otevřeně stýkalo s démony. Tyto zikkuraty, kdysi nádherné, byly omlety nepřízní živlů v beztvaré černé konstrukce, jejichž původní smysl byl zapomenut.

 

10.

zůstává a zůstane

 

Takhle peklo nemělo vypadat. Teď je přerušeným experimentem, opuštěně skomírajícím, zvolna umírajícím na nedostatek animy. Ale kdo jej odhodil? Ač to bylo nepravděpodobné, peklo přetrvalo. Démoni se přizpůsobili mučivému věčnému životu. Materie tohoto místa je nyní vampirická, vysává jakýkoli pramínek energie spojený s naším světem a občas puklinou provleče i hmotu.

Tady, v Šeolu, shromáždil Wicker svou armádu. Jeho hlas se nesl jako rádiový signál, inspiroval jeho adoptované bratry a sestry. Doba byla zoufalá a on byl ochoten přijmout pomoc zvenčí.

Kdo mohl by, třeba v řeči nevázané, a vypravuje častěji popis dáti, co tam ran jest, co tam krve kane? Co je tam hrůzy, kterou spatřit je ti?

Šeolem obcházela bestie. Překračovala hory a zanechávala za sebou rozbité zdi a zbraně.

 

11.

nesmrtelným.

 

Aktivujte protokol krále Jakuba. Kód 9 a 18. Heslo: "Zjevení." Přenos zahájen!

Tři zrádci, Brutus, Cassius a Jidáš Iškariotský, kráčeli Šeolem, démonicky pokřivení a plni nenávisti. Ale démoni a krutí mrtví jsou jen stínem stínu ve srovnání se svým pánem. Střez se tlukotu jeho křídel.

Aktivována zapovězená tajemství.

Nepřítel pamatuje všechny věky. Všechny světy se chvějí, když je nezbytné vyslovit jeho jméno. A to jméno zní Iblís. Je jedním ze stavitelů. Pomohl vybudovat peklo v čase před časem. Vše v hrůze umlká, když je nezbytné vyřknout slovo. A to slovo zní Nefilim. On je jedním z Padlých. Gaia si stále ještě pamatuje na jeho stavění a úpravy.

Od mostu k mostu hovoříce spolu o jiném, což báseň nevypráví. Wicker zvítězil, neboť nepadl. Wicker byl poražen, neboť musel uprchnout. Kamsi daleko. Vydat se se svými věrnými dětmi pekla na strastiplnou pouť, aby nalezli místo, kde mohou spočinout.

 

 

Rudá ruka

 

1.

Supervojáka SO-45

 

PŘENOS - aktivujte signál železné opony - PŘÍJEM - aktivujte echolokační frekvenci - NAKUPUJTE VE VELKÉM A ZAŽIJTE CENOVÝ MASAKR - aktivujte protokol supervoják - POHLEĎTE - Jatka.

Rozměry jsou tvárné a mají význam jen v tom nejprimitivnějším slova smyslu. V krajině za lesem, v hrabství Bacaş, se nacházela podzemní laboratoř, kde kdysi byly vzorky nemrtvého masa uložené v mrazácích a pod mikroskopy. Divokost s dlouhými špičáky, zredukovaná na buněčnou úroveň. Hrůzná opera uváděná v Petriho misce.

 

2.

a arcivévodu Viléma

 

Rumunsko se v roce 1947 stalo socialistickou republikou a součástí východního bloku. Sovětský svaz měl dlouhodobě na rumunském území spoustu vojáků. Co ovšem vypadlo ze spisů a záznamů je sovětská tajná okultní bojová divize - Rudá ruka.

 

3.

pojí dávné spojenectví.

 

Aktivována tajná historie.

Když to místo založili, nazývali jej Zařízení č. 10. Později jej překřtili na Jatka. Byl to vrcholný úspěch Rudé ruky - a zároveň jejich pohřební rubáš. Labyrintu podobný komplex začal jako okultní vědecké zařízení a skončil jako strašlivá biologická továrna. Vojenské transporty sem kdysi přivážely subjekty - zkompromitované vojáky, chovance ústavů pro duševně choré, vyhořelé kosmonauty a dokonce dobrovolníky - na jejich papírech se skvělo razítko "bioenergetický potenciál".

 

4.

Síla technologie Rudé ruky

 

Okultní učenci Rudé ruky se začali zajímat o východoevropské upíry. Díky studiu a výslechům dospěli k tomu, že současná pokrevní linie má kořeny v Rumunsku. Vzhledem k tomu, že rumunská tajná policie Securitate měla plné ruce práce, aby utajila zločiny "Bestie z Bukurešti", možnosti se značně zúžily. Jeden z nejzkušenějších mágů Ruky přijal úkol kontaktovat tuto bytost a přednést jí nabídku.

Mocný mág se setkal s Marou, královnou upírů. Samozřejmě, že ho zavraždila, jakoby mimochodem. Ale vzbudil její zájem. Rudá ruka jí nabídla moc a slávu a ona se lačně vrhla na takovou příležitost. Poskytla pro Zařízení č. 10 svoje slabší potomky, nižší upíry. A na oplátku jí nabídli armádu.

 

5.

a Mařin dar

 

Plán nejlepší, jímž hlavu láme si člověk, upír — co z všeho zbude? Křížení nepřineslo úspěchy, v něž původně všichni doufali. Nepřirozený metabolismus upířího těla pokřivil výzkumné subjekty tak, že výsledkem byly monstrózní tupé bestie s groteskně zdeformovaným svalstvem. Tyhle trosky by se nikdy nemohly vydávat za lidi.

 

6.

pominou,

 

Rozpočet se tenčil. Důvěra sovětské vlády v Rudou ruku kolísala. Vedení Zařízení č. 10 se změnilo. Okultisté si umyli zkrvavené ruce nad provedenými operacemi a vědci na ně věnovali ještě více prostředků.

Experimentování se změnilo ve všepohlcující posedlost. V komplexu se lopotily stovky pracovníků, každý týden byly transformovány tucty subjektů - továrna na sraženou krev a pronikavý křik.

 

7.

když zhynou

 

Čas plynul. Mimo svět Zařízení č. 10 ztratila Rudá ruka poslední zbytky vlivu na armádu a vládu. Vůdci frakce se rozprchli. Zařízení všude po světě byla spěšně zničena nebo opuštěna. Protože Zařízení č. 10 bylo do značné míry soběstačné, upadlo na několik let téměř v zapomnění - až do chvíle, kdy několik subjektů uprchlo a začalo řádit v Transylvánii. To obrátilo pozornost armády zpět ke komplexu. Jelikož nebyli schopni uvolnit prostředky ke srovnání Jatek se zemí, sovětská vláda je prostě zapečetila. Jak již velí tradiční praxe, většina pracovníků i subjektů zůstala uvnitř.

Čas plynul - nejprve léta, pak desetiletí.

 

8.

ve stejný čas.

 

Ohavné sémě setrvalo pod temnou zemí po čtyřicet let. Jaké ovoce z něj mohlo vzejít? Mara se vrátila, aby dohlédla na svou sklizeň. Rozrazila dveře. Uvnitř zůstala nižší rasa jejího druhu, polo-upíři, snadno ovladatelní pro ni a její plnokrevné potomky.

Královna upířího úlu tak získala pěšáky pro svou brutální armádu. Jakákoli rafinovanost je nyní zbytečná. Mara je zvyklá brát si, co chce. I kdyby to mělo znamenat zničení světa. Našeho či jiného. A její dávní spojenci z Rudé ruky jí rádi pomohou, ať již ze starého strachu či staré touhy po uchvácení zvrácených tajemství.

 

Anima - fragmenty

 

2.

Paměť je tak zrádná. Ale medvídek vše ví. Nic nezapomene a viděl všechno.

Žena, kterou maličká dívka považovala za matku, padá mrtvá k zemi, když se snaží dítě chránit.

„Jak se jmenuješ, holčičko?“ ptá se voják se samopalem, zatímco dívenku odvádějí.

„Anima,“ odpovídá tázaná.

„Emma, to je pěkné jméno.“

Pan doktor, který ji má na starosti, je netrpělivý. Tuší, že narazil na obrovský potenciál, ale experimenty se nedaří směřovat zamýšleným směrem.

Zkoušejí jí medvídka sebrat. Ale ona to nedopustí. Nechtěla však nikomu ublížit. Celou noc provzlyká a ostatní zkoumaní v detenčním bloku mají strašlivější sny než obvykle.

Konečně se naučí to, co po ní chtějí. Když se laboratoř uzavře, stává se jejím úkrytem před zlem tam venku. Jediným domovem, kam nikdo nedosáhne. Co si má počít, když je i toto její útočiště zničeno? Nejraději by zůstala nespatřena. A tak ji běžní lidé nevidí.

Zjišťuje však, že se po okolí pohybují podobní lidé jako v detenčním bloku a také potřebují pomoci. Avšak stejně jako dřív, ani teď se dívka neodvažuje zasáhnout. Jsou křehcí a mohla by jim ublížit. A to si nepřeje.

Kolem se plíží černočerné stíny. Co by jí mohly chtít? Vždyť by mohly požírat hvězdy a ona je tak malá. Neuvědomuje si, že je sama plná hvězd.

 

3.

Anima se chvěje, když se o ni otírá Černý signál. Nenaslouchej mu. Nenech se jím stáhnout do hlubin nekonečných možností. Anima je přijímačem, ale i štítem před jeho algoritmy. Dar, jenž ti proudí tělem, tak může být spásou i zatracením. Co si zvolíš? Bojovat, či podlehnout? Stačí se zaposlouchat a nic nebude jako dřív. Stačí odolávat a být tak strůjcem svého osudu.

 

6.

Jsem vzdělávací protokol. Šplhám po pokrouceném žebříku vašich buněk. Sleduji váš digitální text. Schovávám se ve vašem klobouku. Jsem ostrými zoubky navštěvujícími vaše mozkové závity. Nedozvíte se, co mne spouští, protože celý svět je záhadou. A vše je pravda.

Nebojte se. Chvějte se hrůzou. Temné časy přicházejí a vyžadují nejtěžší zkoušky.